Povídky

Je večer, rozdělám si víno a sklenku a den se svejma starostma a pitomostma všeho druhu se začne jakoby zmenšovat. Co může být krásnějšího? A beru si k ruce pár starejch fotografií tohoto našeho domu. Takto se cestuje v čase. Celý jedno album dokumentuje postup rekonstrukce, co fotka, to kus hotový práce. A ty práce jdou z dnešního pohledu logicky, plynule, tak rychle, jak jen rychle dokážu albem listovat.

Čtenář se jistě zajímá – nebo aspoň to zajímá mě – jak jsme přišli k tomu domu, k zahradě a k tomu skromnýmu vinohradu. Aby se poučil ten, kdo se tedy poučit dá, jak se tak zásadní krok zásadně dělat nemá. My městští mamlasi jsme do tý doby, než jsme přibyli do tohoto svýho domku, neviděli vinohrad ani zdálky na obrázku… a možná ani čtenáři…

Je po poledni jednoho pěkného dne roku 2014, náš vinař-amatér se jde uklidňovat prací do své malé vinice. Právě skončily zprávy. „Tak si zas naplánovali prohospodařit sto miliard, čímž mě hodně nasrali. Není argument, že jiní, i lepší než my, jsou na tom ještě hůř! Sice jsem ho nevolil, tohoto novýho ministra financí (jméno si doplňte sami), ale stejně mě zklamal,“ to si řekl tenkrát Daniel Jahn ve své knize Vinařský deník. Co říká dnes? „O těch sto miliardách si dneska můžeme nechat zdát – tím či oním způsobem.“

Jak to všecko začalo, to si pamatuju naprosto přesně. Ten den jsme začali se sousedama dole rozebírat starej zvětralej taras a dřina to byla...

Daniel Jahn, z jehož nové knihy Vinařský deník Vám přinášíme další ukázku, servíruje víno trochu jinak než ostatní autoři. Třeba takto: „Večer si jako každej večer naliju sklenku a jako každej večer pak začínají hrát zprávy. A ať se čtenář taky trošku zapotí – uhádnete, v jakém roce mohly proběhnout tyto zprávy? Odpovědi do kvízu mi ale rozhodně neposílejte.“

Na začátku června 2014 bylo horko k padnutí, o tom jsme si letos mohli nechat jen zdát. Třetím dílem pokračují ukázky z románu Daniela Jahna Vinařský deník.

Vinařský deník, druhý román Daniela Jahna, servíruje víno trochu jinak, než jak jsou čtenáři literatury věnující se vínu snad zvyklí. Ukázka z této knihy je...

Přinášíme báseň, profesora Josefa Tomáše, který od roku 1967 žije v Austrálii, kde se věnoval akademické profesi na Royal Melbourne Institute of Technology. Kromě akademické...

„Miláčku!“ „Paule, nevyváděj, už se probírá… Jsi v pořádku, drahoušku?“ Anabel omámeně zamžikala, ale nebyl to sen. Ještě byla stísněná ve své půlce prohlubně. Důležitější však bylo,...

Když se Anabel objevila ve dveřích, Admé si oddychl. Zbývaly pouhé dvě minuty. Ukázal ke kabince, ale nemusel se za dívkou otáčet, aby podle...