Román v této formě je politicky dosti škodlivý

Milí čtenáři, připravili jsme pro vás unikátní možnost nahlédnout do materiálů, které jen tak někdo neuvidí. Zbabělci, román napsaný již v roce 1948, vydaný však až o deset let později. Na jaře či v létě 1968 napsal Josef Škvorecký s Milošem Formanem synopsi scénáře k Zbabělcům. Samotný scénář, ani film už ale nevznikl. Škvorecký po odchodu do exilu přeložil synopsi do angličtiny, ale ani zde podle ní žádný film nevznikl. Původní česká verze se ztratila, a tak Škvorecký synopsi přeložil zpátky do češtiny na začátku 21. století. Kromě toho napsal scénář Zbabělců Petr Jarchovský a zfilmování zvažovali v 90. letech 20. století Jiří Menzel či Vladimír Michálek. Nerealizovaný zůstal zatím i projekt Bohdana Slámy. Otázkou zůstává proč?

Čtěte pozorně.

Schůze předsednictva ÚV SČSS 16. ledna 1959

Majerová: Chtěla bych říci jako úvod do diskuse svůj názor, že se to nemělo vydávat a že jsme za to odpovědni všichni, nejen nakladatelství, ediční rada, ale i my. Já jsem tu knihu četla a po přečtení jsem měla tak hrozný pocit, že jsem si musila jít umýt ruce. Soudruzi, to je skutečně otřesné, není tam slůvka naděje a nejhorší je, že se autor ztotožnil s hrdinou. Proto Vás žádám, abyste to Soudruhovi Fikarovi řekli otevřeně. Soudruh Fikar jistě dělá vše pro českou literaturu upřímně a se zápalem, a jak je vidět, někdy ten zápal dělá mlhu před očima. Nemělo se to vydat. Je to obtížný úkol, napsat odpovědně román, je to velká práce, popsat stránky papíru, aby to nebylo jen tak odbyto. My musíme zachycovat talenty nejen básnické, ale i prosaické, proto je škoda, že se to vydalo, když jde o talentovaného autora.

Káňa: Soudruzi, já jsem o tom mluvil v továrně s dělníky, kteří říkali: ,,Proč jste to vydali? Vždyť jste za to odpovědni. My kdybychom vyrobili špatnou lokomotivu, aby pak jela a pak se rozbila, jsme za to také odpovědni.“ Je to pravda. Tam v knize je vše typicky maloměšťácké, není tam úloha lidu, nemluví o komunistech , zaměřuje se pouze na měšťáky a ti  mají udělat revoluci. Je zde další věc, co z toho pro nás vznikne, jestli to vydají na Západě; kromě toho, to ukáže český národ, ne ty pásky, ale že Češi dělají takovou revoluci. Největší tragédie je, že po kritikách, které vyšly až nyní, začne reagovat lid a že tomu autorovi ublížíme. To mělo nakladatelství vidět.

Drda: … já bych řekl, že ten román je prohra a objektivně poskytuje zbraň nepřátelům, i když pro ně není lichotivý. Poskytuje mnoho zbraní a příležitostí k výsměchu nám. Myslím, že to je takové typické zabloudění autora, kterému se to docela nesložilo v hlavě ve vlastní názor, a myslím, že také politicky nemá docela jasno. Myslím, že to objektivní provedení jeho jistě dobrého záměru prostě je špatné. Jestli něčeho lituji, lituji toho, že o tomto románu diskutujeme až teď, když je vydán a rozebrán, a že jsme ten román neměli na předsednictvu a nepřečetli jej dříve. Jsem přesvědčen, že jsme z toho románu mohli udělat víc, co by se přiblížilo jeho záměru, než se povedlo autorovi. Román je prohra a román v této formě je dosti politicky škodlivý. … Dostaneme za něj vynadáno, a právem. Chtěl bych, aby toto nadávání neznamenalo autodafé na Škvoreckého,o kterém jsem přesvědčen, že je talent, který se odpovědně prózou zabývá.  … Bylo by třeba mu lidsky pomoci, říci mu: ,,my tě bijeme za to , ale nechceme tě zničit, chceme ti ukázat cestu , chceme tě postrčit. Dívej se na to, jako že to jsou ty šťouchance do zad, které mají hnát dopředu a ne házet klacky pod nohy. Tak já vidím Škvoreckého záležitost. Škoda, že je román rozebrán a že je pozdě. Měli bychom si ho pozvat mezi sebe a chyby mu ukázat. On ještě neví, zač ho bijeme.

Pilař: Ztotožnuji se s mnohým, co řekl s. Drda. Román ve mně zanechal po přečtení ošklivý pocit. Duch celé knihy je velmi skličující a ubíjející. Škvorecký je člověk načtený americkým stylem. V celku je to česky netypické. Do určité míry je tu jistá analogie mezi Pasternakovým Doktorem Živagem, knížkou protisovětskou a zrůdně nepřátelskou. U Švoreckého uráží, co píše o sovětské armádě. Knížka bude mít škodlivý ohlas, který budeme dlouho sklízet i od našich nepřátel, kteří dovedli využít Pasternaka.

Mikulášek: Přiznám se, že jsem nechtěl nic říkat, ale s. Majerová mi dodala odvahu. Knihu jsem dosud nečetl, ale mluvil jsem s mnoha lidmi, kteří zažívali pocity Škvoreckého, byly tu jisté rozpaky, ale něco z toho bylo patrno. Oni cítili, že tu byla chyba, že je to psáno pod cizím vlivem. Přiznávají, že se mu to nepovedlo, že tu převažuje úsudek toho měšťáctva a že to ostatní spíš neuměl, než, že by nechtěl udělat. Takový Rybákův referát je jistě dobře míněn, ale skreslující. Jistě, kdyby psal referát s. Drda, že by ho odsoudil konkrétněji, ale nikdo by neměl pocit, že by z něj udělal nepřítele. Zde přicházíme ke kritice, co zde bylo řečeno, co se však nedovědí čtenáři Rudého práva. Škoda, že ten Škvorecký tu není, neboť by to pro něj bylo velké poučení. Nikdo nechápe, kolik škody se udělá kritikami, které jsou schematické. Každá knížka je rádoby posudek sama sebe, ale kolik cudných lidí dává pozor, aby se neřeklo, že si chtějí lichotit, a že jsou proto na sebe zlí. Mají hodně falše, hodně neumění, ale rozhodně je tu dobrá vůle. Schakespeare řekl, že pověst má křídla. Já jsem daleko od Prahy, ale mohl bych vám říci, kolik řečí jsem slyšel o tom, že budou noví šéfredaktoři ve Spisovateli, že se budou utínat hlavy atd. Já bych chtěl přímo říci, jak už říkal s. Drda, aby se z toho nedělalo autodafé, ani ze Škvoreckého, ani jinde. Podívejte se na svou čest, kdo neudělal chyby. Musíme zvážit chyby, ale na druhé straně, co udělal dobrého a zvážit to. Budeme -li to dělat vždycky, máme záruku, že to bude daleko zodpovědnější a prospěšnější celku.

Konec první části….

Reklama