Zvláštní představa – nonstop knihkupectví. Nonstop bývají čerpací stanice, některé obchody a ve vyspělých zemích možná i knihovny, ale knihkupectví? Knihkupectví hlavně ta malá jsou spíše skomírajícím druhem, než aby potřebovala mít nonstop otevřeno. Toto je však podivné knihkupectví se záhadným majitelem panem Penumbrou a s poněkud zvláštními zákazníky.
Kdybych měla Nonstop knihkupectví pana Penumbry popsat jen jednou větou, zřejmě bych volila tato slova: Představte si, že Jméno růže změnilo prostředí a čas ze středověkého kláštera na současnost v Kalifornii a v New Yorku. Společným jmenovatelem obou děl je tajemná kniha, novic, zkušený učitel a především tajemství v knihách ukryté.
Román je na předsádce přirovnáván k dílům Haruki Murakamiho, Neala Stephensona či Umberta Eca. Osobně se přikláním k Ecovi, i když s výhradou, ke které se následně vrátím.
Opar nadpřirozena se vznáší v Knihupectví pana Penubry hned od první chvíle, kdy hlavní postava Clay Jannon, do toho podivuhodného světa vstoupí. I když, jak se později ukáže, možná to s tím nadpřirozenem byl jen mylný první dojem. I Claye postihla ekonomická krize a je bez práce. Původní profesí marketingový grafik se při bezcílným putováním městem se ocitne před knihkupectvím pana Penumbry. Upoutá jej vývěska: hledáme prodavače do nonstop knihkupectví. Clay je přijat na noční směny. Jeho práce není náročná, v noci do knihkupectví zabloudí jen málokdo z běžných zákazníků. K nejobyčejnější zákaznici patří striptérka z nočního klubu, která shání životopis Alberta Einsteina. Ano, čtete dobře, k nejobyčejnějším. Ostatní návštěvníci totiž ani nejsou kupující, ale chodí si knihy půjčovat, a vůbec nejsou obyčejní. Půjčovat si chodí výhradně knihy ze zadního inventáře, ke kterému mají přístup jen členové spolku. O těchto členech musí Clay vést na pokyn pana Penumbry podrobný zápis do deníku. Musí popsat, jak vypadali, co měli na sobě, v jaké přišli náladě atd. Dlužno podotknout, že tyto zájemci u půjčovaní tajných knih jsou podivuhodné postavičky a že je tak vskutku co popisovat. Nejtajemnější knihou celého příběhu je Codex Vitae, který má v sobě skrývat tajemství věčného života.
Nemá příliš smysl dále popisovat spletitý děj, ani závěrečně rozklíčování. Lze říci, že ačkoliv je to kniha prodchnutá tajemnými spisy a spolky a ačkoliv je plná šifer, přesto nedosahuje kvalit Jména růže. Nemá jeho filosofickou hloubku. Nedá se však rozhodně odsoudit jako kniha plytká. Kdo má rád šifry, spiknutí, tajnosti ve spojení s nerozlučným spolkem přátel, přijde si na své. Obzvláště první polovina knihu budete dolovat hltat, pak pravděpodobně zkušenější čtenář začne tušit, kam se bude dál děl ubírat a vypadá to, že autorovi začali docházet síly.
Knihkupectví pana Penumbry si mě získalo především neotřelým spojením tajemných šifrovaných knih spolu s propojením současného světa počítačových technologií: internetu, hackerů, firmy Google, atp. Nechybí milostný vztah, spolek přátel, ale ani vztah učitele mentora spolu s žákem, kterého postupně zasvěcuje do tajného spolku.
U knihy se rozhodně nebudete nudit, jedná se o populár rozhodně lepší než průměrný, ale nazvat ji slovy oslňující, jak je uvedeno na předsádce, bych si rozhodně netroufala. Není to typ beletrie, ke které bych se vracela k opakovanému přečtení, ale kdyby po mě někdo chtěl, abych mu doporučila „něco dobrého, čtivého a ne úplně tradičního“ Sloanovo Nonstop knihkupectví pana Penumbry by bylo dobrou volbou. Kdybych měla vyjádřit zhodnocení procentuálně, dala bych 75% nebo 3, 5 hvězdičky z 5.
