Boží hod vánoční je spolu s Božím hodem velikonočním největším křesťanským svátkem v roce. V kostelech se konají bohoslužby na počest narození Ježíše Krista, mnozí ale tento den po Štědrém dni využívají k setkávání a k návštěvám.
Štědrý večer řada lidí považuje za pomyslnou třešinku na dortu zvaném Vánoce. Vyvrcholí všechny přípravy, rodina se sejde u štědrovečerní tabule a rozbalí se dárky. Avšak takzvaným vrcholem vánočních svátku není den připadající na 24. prosinec, ale Boží hod. Ten většina lidí využívá k tomu, aby navštívila příbuzné, aby si děti rozbalily další dárky u babiček a dědečků a aby se opět pilo a jedlo.
Boží hod je svátkem klidu a modliteb
Na Boží hod 25. prosince se oslavuje narození Ježíše Krista. V kostelech nechybí jesličky, za kterými se vydá nejedna rodina s dětmi, která přes rok jinak kostel míjí.
Kromě návštěvy kostela se ale první svátek vánoční nese také v duchu konce půstu. Postit bychom se měli celý advent. Až s první hvězdou na nebi na Štědrý den končí postní období a začíná čas hodování. Zatímco večer před Ježíškem většina usedá k slavnostní tabuli, kde nechybí kapr a salát, na Boží hod vždy byla typickým jídlem husa nebo kachna, knedlík a zelí.
I přestože dnes je Boží hod především o návštěvách, dříve bylo zvykem 25. prosince návštěvy nepřijímat. Na první svátek vánoční se totiž nesmělo pracovat a ani uklízet, proto lidé zůstávali raději doma a chodili na mše.
Co tradice o prvním svátku vánočním praví?
Když 25. prosince na mši faráři slunce osvítí obličej, bude příští rok hojná úroda vína. Pokud hospodyňky na Boží hod upečou čerstvý chléb, štěstí je v novém roce nemine. Štěstí podle pověr přináší i ten den snesené vajíčko od slepice a vystřelení z pušky do nebe.
Dávné pověry také praví, že: „Když na boží hod prší, sucho úrodu poruší.“ a lidé věřili i tomu, že: „Vane-li vítr od západu, přijde mor, vane-li od východu, čeká je válka.“
Návštěvy a veselí nechte až na Štěpána
Druhý svátek vánoční připadá na 26. prosince a svátek slaví Štěpán. S tímto dnem je spjata tradiční koleda. Dnes už tomu tak není, ale dříve koledníci chodili po vesnici a koledovali. Zatímco na Boží hod lidé trávili čas v kostele a modlitbou, na Svatého Štěpána se navštěvovali, dávali dárky a veselili se.
Koleda, koleda, Štěpáne, co to neseš ve džbáně,
nesu, nesu koledu, upad jsem s ní na ledu.
Psi se na mě sběhli, koledu mi snědli.
