Živnost strýce Emana s fiktivním prodejem Technického slovníku vzkvétala přibližně po dobu jednoho roku. V další době již stálí zákazníci odmítali platit a docházelo k pozvolnému úpadku jeho živnosti. Nejdříve slyšel strýc Eman od svých věrných zákazníků věty typu:
„Člověče, to tady chcete chodit pravidelně až do důchodu nebo co, měl byste se stydět.“
Strýc Eman se ovšem nestyděl a se svým typickým prostomyslným úsměvem dále inkasoval padesátikoruny. Zákazníci tedy přitvrdili, začali mu hrubě nadávat, někteří ho i fyzicky napadli, ale zejména však dále odmítali platit padesátikoruny. Našli se však i slušnější lidé, kteří mu sice nenadávali ani ho nefackovali, ale buď mu na zvonění vůbec neotevřeli, nebo mu přibouchli dveře přímo před nosem.
Jeden páteční podvečer seděl strýc Eman na lavičce v Petřínských sadech, neboť si již dávno nemohl dovolit vysedávat v restauracích, a bilancoval uplynulý pracovní týden. Jeho statistika byla více než žalostná. Vydělal pouhopouhých 100 Kč, ale zato byl jedenkrát udeřen do obličeje, dvakrát do břicha, dvakrát byl nakopnut do zadní části těla a jeden zuřivý ratlík mu roztrhl kalhoty. Tehdy i nijak zvlášť bystrý strýc Eman pochopil, že s fiktivním prodejem Technického slovníku je definitivní konec a bude se muset poohlédnout po jiné profesi. Bylo to velmi mrzuté, neboť strýc Eman se opět dostal do spárů své ženy Božky, která mu vyčítala, že celý zisk prolil hrdlem a nemyslel na horší časy, a že už ho dále živit nebude.
Teta Božka byla sice žena svárlivá, ale ve své podstatě nebyla zlá. Za několik dní se jí strýce Emana zželelo a každé ráno mu nachystala snídani, ba dokonce podstrčila padesátikorunu. A tak strýc Eman s padesátkou v kapse zase bloumal po Praze a hledal práci. Náš dobrotivý strýc nebyl nijak moc smutný, vždyť bylo jaro, ptáčci zpívali, sluníčko svítilo, stromy kvetly a v městských parcích se objevila první zeleň.
Strýc Eman se posadil na lavičku v Petřínských sadech a začal snít. Představoval si, že je slavná celebrita, a že dává rozhovory do prestižních světových časopisů. Snil o tom, že vlastní skvostnou rezidenci na jednom ostrově v Karibiku a na své velké jachtě byl na cestě okolo světa. Jako majitel luxusní jachty dohlížel na námořníky, radil kapitánovi a taky občas stál u kormidla. Jeho žena Božka zase dohlížela na lodní kuchyni, aby byla strava zdravá, pestrá a výživná.
Když dorazili do některého přístavu, navštěvovali s Božkou místní památky a různé turistické atrakce. Navštívili taky luxusní restaurace, ve kterých si dopřávali vybrané lahůdky. Strýc Eman měl před očima všechna ta drahá, lahodná vína, mořské plody a jemné dezerty, které však znal jen z prodejen lahůdek, kde si je chodil prohlížet. Ve svém snění však v Monte Carlu nechal slušné peníze, neboť si to jako slavná a bohatá celebrita opravdu mohl dovolit.
Ve skutečnosti, když byl ještě řádně zaměstnán, byl Eman s Božkou pouze dvakrát u moře v Chorvatsku. Zde si občas dali zmrzlinu, to byl jejich jediný luxus, jinak se živili konzervami. Ve dne se koupali v moři a večer brouzdali na pláži a mlsně nahlíželi do talířů hostů v restauračních předzahrádkách.
Pocit hladu vrátil strýce Emana zpátky do reality. Ujistil se, že má v kapse tu padesátikorunu od tety Božky a vydal se do bufetu. Zde si dal gulášovou polévku, dva rohlíky a jedno pivo. S tím musel vydržet až do večera. Když se večer vrátil domů, jako obvykle předstíral, že celý den hledal práci a teta Božka mu dala večeři. Na večeři sice byla jen sekaná s chlebem a sklenice piva, ale člověk bez práce přece nemůže čekat, že mu pečení holubi poletí do huby.
Humoristická povídka z knihy Bratranec Emil a Strýc Eman, kterou napsal spisoval Jiří Glet.
Povídka je zveřejněna s laskavým svolením pana Jiřího Gleta.
Celou e-knihu Bratranec Emil a Strýc Eman zakoupíte za 49 Kč na stránkách nakladatelství KOSMAS.
