V důchodu mnohým lidem klesne životní standard. Někteří se na to dlouhá léta připravují a šetří, jiní to nesou statečně tak, jak to je a snaží se vyjít. Jsou i tací, kteří si v důchodu přivydělávají, pak je ale také pár těch, kteří čekají na zázrak, jako třeba manžel Ivety.
V penzi jsme s manželem teprve pár měsíců. To, že na tom finančně budeme hůř, jsme věděli, i proto se Karel ještě před důchodem rozhodl naši nelibou životní situaci zachránit. Začal sázet Sportku. Nejdříve jsem si říkala, že polechtat štěstíčko se občas vyplatí, a třeba se i na nás usměje a my nějakou tu tisícovku vyhrajeme, jenže to jsem ještě netušila, že manžela to chytne natolik, že bude sázet každý týden celý tiket. Měsíčně tak Karel vyhodí z okna téměř 900 Kč, a to i nyní v důchodu.
Snažila jsem se mu vysvětlit, že náš život jeho sázení nespasí a že se přeci nemáme tak špatně, proto není důvod se upínat na výhru v loterii. Jenže on to vidí jinak. Rád by se z bytu přestěhoval do domu, chtěl by ještě poznat kus světa, cestovat a taky prý chce, aby tu po nás dětem něco zbylo. Mám však obavy, že s jeho sázením tu po nás tak zbudou jenom dluhy.
Každou středu Karel sedí u televize a čeká, že tentokrát to vyjde, bohužel nikdy to nevyšlo. Respektive pár stovek občas vyhraje, ale miliony, na které čeká, ne a ne přijít. Myslela jsem si, že v důchodu ho to přejde, protože naše příjmy se ještě sníží, jenže ani to ho nezastavilo, dál sází a občas koupí i nějaký ten stírací los. „Iveto, počkej, až budeme rentiéři, koupíš za 50 Kč a můžeš si po dobu 5 let každý měsíc užívat 50 000 Kč. Co bys chtěla? Co by sis koupila jako první?“ ptal se mě Karel posledně, co přišel domů s losem v ruce. Už ani na svátek, narozeniny a výročí nic jiného nedostávám, než losy a sázenky, to samé chce i on ode mě.
Nevím, jak ho přimět, aby s tím přestal. Za rok z našeho rozpočtu odsaje na svoje sázení až 12 000 Kč a vůbec se nad tím nepozastavuje. Prý jednou to musí přijít. Já mám ale obavy, aby dřív nepřišel náš konec. I přestože na tom zas až tak špatně nejsme, je znát, když nám každý měsíc tisícovka ubude. Vždyť za to bychom mohli jezdit na výlety po Česku a našetřit něco mladým, dům si za to sice nekoupíme, ale na nový nábytek by to mohlo stačit.
