Známé i neznámé vánoční zvyky. Víte, proč se na Štědrý večer loupe cibule?

Zvyky a tradice k Vánocům neodmyslitelně patří. V každé rodině se dodržují jiné tradice, někde celý den nejí maso, aby večer viděli zlaté prasátko, jinde zas hází střevícem a prostírají pro náhodného kolemjdoucího. Víte ale, co jednotlivé zvyky znamenají? Nebo u vás některé natolik zevšedněly, že už si ani nevzpomínáte, kde se jejich původ vzal?

Mezi nejznámější vánoční zvyky zajisté patří krájení jablíčka, pouštění lodiček a zapalování adventního věnce. O něco méně známé je pak věštění ze sedmi hrnečků a cizí věci v domě.

Jablka a cukroví nechybí na žádném stole

O tom, že křížek v jablku značí nemoc a nepříjemnosti, zatímco hvězda zdraví a štěstí, ví asi každý. Ne všem je ale jasné, proč právě jablíčko se zařadilo mezi vánoční tradice. Jablka se sklízí na podzim a vždy byla tím hlavním, co mělo pomoci přečkat tuhou zimu. Nejedna rodina jich měla plnou zásobu, proto na Štědrý večer se vždy vzalo to nejkrásnější, které se rozkrojilo.

Ještě rozšířenější než krájení jablka, je pečení vánočního cukroví. Tento zvyk nechybí snad v žádné rodině. Tam, kde nepečou, si alespoň cukroví objednají. Vánoční pochoutky se ale nepečou od nepaměti, nýbrž od počátku 19. století. Nejdříve ale hospodyňky vyráběly panáčky z ovoce, až později se přešlo na pečené cukroví. Podle tradice by na vánočním stole nemělo chybět sedm druhů.

Na Vánoce lidé nezapalují jen svíčky

Víte, proč se v období Vánoc zapalují svíčky na adventním věnci. Ano, čtyři svíčky, značí čtyři adventní neděle, zároveň ale každá svíčka má své jméno. První je svíce proroků, druhá betlémská, třetí pastýřská a čtvrtá andělská. Svíčky se vždy zapalují proti směru hodinových ručiček.

Jen svíčky se v období Vánoc nepálí. Stejně tak se zapalují i františci a purpura. Pálení aromatických směsí má za cíl vyčistit obydlí od všeho zlého.

Tradice, které předpovídají budoucnost

Smyslem vánočních zvyků bylo velmi často předpovědět budoucnost. K tomu dopomáhaly například cibulové slupky. Na Štědrý večer se tak z cibule naloupalo dvanáct vrstev, na které se dala sůl. Každá vrstva představovala jeden měsíc. Tam, kde sůl zůstala, symbolizovala suchý měsíc, v opačném případě deštivý.

O budoucnosti rozhodovaly i rozkvetlé Barborky. Na sv. Barboru 4. prosince se tak nejedna dívka vydala pro větvičky, tzv. barborky. Větvičky, které do 24. prosince rozkvetly, značily ženicha a svatbu. Obdobný verdikt se mohly dívky dozvědět i díky házení střevíce, nebo vánočce. Ta, která nasbírala do večera na Štědrý den devět patek vánočky, do roka se provdala.

Budoucnost dále napovědělo také věštění ze sedmi hrnečků. Do hrnečků bylo zapotřebí dát určitý symbol, který značil něco jiného. Jedním tak byla mince (bohatství), druhým uhlí (nemoc), třetím prsten (svatba či láska), čtvrtým hřeben (chudoba), pátým šátek (cesta), šestým chléb (štěstí) a sedmým dudlík (děťátko). Při věštění stačilo zavřít oči, hrníčky promíchat a jeden si vybrat.

Obdobně funguje i tradice v podobě pouštění lodiček. Tomu, komu se lodička drží u břehu, bude mít rok beze změn, jestliže se lodička točí dokola, znamená to nerozhodnost, zhasnutá svíčka značí zas neupřímnost.

Dodržování zvyků mělo do rodiny přinést klid a mír

Vánoce jsou svátky klidu a míru. Není divu, že mnoho tradic se týkalo především toho, jak si zajistit klid a mír i v dalším roce. Pravidelně tak každý rok hospodyňky před štědrovečerní večeří procházely obydlí a kontrolovaly, že v domě nejsou žádné cizí věci. Pokud by byly, znamenalo by to v příštím roce velkou smůlu.

Smůlu přinášel i lichý počet lidí u stolu, proto bylo dobrým zvykem prostírat tabuli vždy pro sudý počet lidí. V případě, že rodinu čítal lichý počet, bylo prostřeno pro náhodného kolemjdoucího.

Reklama
SDÍLET