V dnešním díle Psychické příčiny nemocí se podíváme, jak psychika ovlivňuje početí. Pokud se nedaří počít a miminku se do rodiny moc nechce, z neustálých nezdarů často onemocní duše. Okolí, které se tak s problematikou neplodnosti neseznámilo nikdy blíže, se mnohdy mylně domnívá, že páru, kterému to takzvaně nejde, prostě stačí zajít k lékaři a dítě je za chvíli na světě.
Hana Konečná uvádí, že neplodnost je pro psychiku jedince srovnatelná zátěž jako při onemocnění rakovinou. Jedná se o nenaplněnou biologickou potřebu reprodukce, ale i o potřebu lásky vůči vlastnímu dítěti. Jedinec si připadá, jako by nebyl plnohodnotným členem lidské společnosti. V hlavě se mu stále dokola točí myšlenky typu:
- co jsem udělal (a) špatně
- proč ona má dítě a já ne
- co když to zase nevyjde
Každá další menstruace pak přináší kromě ztráty nevyužité děložní sliznice i ztrátu kousku naděje. Kromě nepříjemných pocitů a vyrovnání se situací, kdy dítě stále nepřichází, a mnohdy se jedná i období 5 či 10 let, a někdy dítě nepřijde vůbec, se neplodný pár, i když intenzivněji tuto psychickou zátěž prožívá žena, musí vyrovnat ještě se sociálním tlakem.
Sejde se širší rodina a u stolu sedí pár, který už je pár let spolu, po finanční stránce se jim daří dobře a dokonce mají i po svatbě. Jen u stolu někdo chybí. Chybí tam dětský křik.
„A když budete mít dítě. Já už bych taky chtěla být babičkou,“ podotýká matka ženy. „No, jo ona Jaruš, chce nejdříve dělat kariéru, jen ale, aby pak nebylo pozdě,“ rýpavě se přidává tchýně.
Jak má v této situaci mladý pár reagovat?
Je lepší popravdě říci: „Snažíme se, ale zatím nám to nejde.“ Vzápětí se jistě takový pár dočká osvědčených rad, co dělat, aby se zadařilo. Jakoby už sami nevyzkoušeli kde co.
Další možností je tvářit se, že děti zatím nechtějí. Pak se opět dočkají rad, že by už děti měli mít, aby pak nebylo pozdě. Takže další zásah pro psychiku jedince, ale i soudržnost páru. Případně může takový pár říci, že se o děti pokouší a že až bude žena těhotná, tak jim to oznámí. Taktní okolí to pochopí, ti méně chápaví asi budou mít opět tendenci radit.
Bohužel, pokud situace kolem nenaplněného rodičovství trvá delší dobu, tak se často pár dostává do sociální izolace. Nechtějí již dále poslouchat připomínky okolí a navíc, pokud se v okruhu jejich známých rodí děti, jsou vyřazeni i z tohoto okruhu, neboť najednou ztrácejí společné téma rozhovoru, protože nyní se vše točí kolem dětí. Není kam uniknout, okruh přátel se zmenšuje a tlak stoupá.
Psychika ženy i muž je velmi napjatá. Jednou „z osvědčených rad“ okolí je: tak na to nemyslete a jeďte na dovolenou. Ano, neplodnost je jistě i záležitostí psychiky a patří i mezi psychosomatické choroby. Ale opravdu jde na to nemyslet?
Schválně teď při čtení článku zkuste nemyslet na medvěda. A je to tady, v hlavě je to samý medvěd: grizzly dovádí s ledním medvědem, na posteli leží plyšový medvěd a támhle, aha, odkud se jen bere ten další medvěd… když přeci na ně nechci vůbec myslet. Náhle žijeme jen medvědem a nelze jej z hlavy vypudit. Stejná je situace s neplodností.
Proto prosím všechny buďme taktní a neptejme se párů, kdy už budou mít dítě. Vždyť právě oni sami touží sami nejvíce vědět, kdy jim čáp zaklepe na okno.
Zdroj:
KONEČNÁ, Hana. Na cestě za dítětem: dvě malá křídla. Vyd. 1. Praha: Academia, 2003, 318 s. ISBN 80-200-1055-6.
