Meditace versus čtení knih

Jednou z cest ke štěstí je meditace. O meditacích bylo napsáno mnoho učených textů, kterým jako laici ze Západu nerozumíme. Také ale texty, které jsou pouhým intelektuálním pojednáním na dané téma bez praktického základu.

 

 

Pro snadnější pochopení principu meditace použijme srovnání s něčím, co známe, tedy čtení knih.

Nejprve svou mysl musíme učinit klidnou a nehybnou, nereagující na vnější podněty.

Neklidná mysl reaguje na podněty zvenčí, nechá se vyrušovat od záměru získání vnitřního klidu. Začnou se nám vracet křivdy, které jsme zažili. Místo klidu a míru pociťujeme emocionální vlny negativních myšlenek, které nás spolehlivě klidu zbaví.

Podobné je to při čtení poutavé knížky. Čteme jedním dechem, okolí nevnímáme a soustředíme se jen na text v knize. Když jsme v nejlepším, začnou nás rušit podobné myšlenky. Při čtení poutavého textu na ně ale nereagujeme a čteme dál a ony po chvíli zmizí.

Při meditacích je tento proces zprvu obtížnější, protože před sebou nemáme nic natolik zajímavého. Zde platí, že cvik dělá mistra. Po hodinách meditací a získaného poznání a pochopení se již naše mysl nenechává ničím vyrušit.

Pokud jsme mysl dokázali zklidnit, zaměříme se na svoje nitro, na co, kým skutečně jsme, bez ohledu na prožité nebo na to, co známe a umíme. Dostáváme se sami k sobě.

Pouze v případě, že čteme knihu s pro nás hlubokým obsahem, nacházíme sami sebe. Čtené téma se dotýká všeho uvntiř nás, vyjevuje nám to a my jsem nuceni přemýšlet o nás samých. Vše ukryté nedořešené se nám v takovém případě dořeší díky našemu pochopení problému.

Když máme nehybnou mysl, tento stav přichází vždy, nemusíme hledat dobrou knihu, vše potřebné nalézáme v sobě. Sami sebe hledáme uvnitř a nalézáme. Na svět hledíme svýma očima. Problémy se samy řeší a my nastupujeme cestu šťastného života.

Nestačí o tom číst, je nutné to vyzkoušet.

Reklama
SDÍLET