Jak hospodařit s penězi ve stáří i v chudobě?

Několikrát se tu psalo o tom, jak hospodařit, čeho se vyvarovat, jak si najít dobrý účet. Téma skrývá hodně pohledů, otázek i úskalí. Hospodaření se seniory, především návrat jejich kompetencí v tom, aby používali své peníze, jsem se věnovala i ve své bakalářské práci. Je tomu již několik let, ale problematické téma spíše košatí, než aby zádrhelů ubývalo.

Přemýšlela jsem dlouho, jak shrnout jakousi první pomoc, nebo chcete-li základní rady. Podívala jsem se do vlastních hubených let i do minulosti mnohem vzdálenější. Jistěže dnes kolem sebe vidíme spoustu lákadel, dříve neznámých. Všechno jde kupředu a finty na naše peněženky se vyvíjejí a mění. Jak snadné je naletět a potom zbytečně splácet! Často si vzpomenu na zadluženou paní, která mne přišla požádat, zda bych jí nezatelefonovala na číslo z televize. Prý tam dávají peníze zadarmo, stačí zavolat. Nechápala, že se budou splácet, protože jde o půjčku. Jsou přece ZADARMO! Ona by chtěla nanejvýš tři tisíce, aby si užila vánoce a chvíli byla bez starostí.

Podobné to měla (a stále má) spousta lidí s kontokorentem. Na straně jedné již za samotnou možnost přečerpat peníze měsíčně platí, na straně druhé za přečerpání zaplatí také.  Navíc je poměrně krátkou dobu běžnější přístup k účtu z chytrých telefonů (které senioři moc v lásce nemají) s možností sledovat, kolik jsem utratil, když platím kartou. Takže se platilo vesele, odhadoval zůstatek – a potom peněz nezbývalo.

Podívejme se na docela samozřejmé, otřepané, ale přece jen opomíjené základy: K životu potřebujeme bydlet, jíst, oblékat se a leckdo dopravovat.  Je tedy poměrně snadné rozdělit měsíční příjem na hromádky. Pokud mne rozpočet příliš nedrží zpátky, může být další hromádkou kapesné. Jinak je lepší mít kapesné z toho, co se ušetřilo. Jdu pěšky, nachomýtnu se k akci, získám levnější potraviny – ovšem pozor! Ze svého aktuálního nákupního seznamu.

Bydlení spolkne velkou částku, protože znamená nájem (nebo platbu do fondu majitelů bytů, případně na údržbu a opravy domu), energie, vodu a domácnost – vybavení, vaření, praní, úklid.

Jídlo se zdá být jednoduché, ale upozorňuji, že především udržování zásob ve spíži pomůže přežít nárazový nedostatek. Jiný je obsah v domácnosti rodinné, jednotlivcově, na ubytovně. Rozdíl možností je také v tom, můžeme-li využít sporák, plotýnku, lednici nebo mrazák.

Příkladem pro vybavení spíže, jak jsme ho daly dohromady s maminkami v azylovém domě, může být tento seznam:

Hladká, polohrubá, hrubá mouka, případně krupice. Vejce, trvanlivé mléko, olej, sůl a cukr, těstoviny, rýže, Čočka, hrách, fazole, kroupy, rajský protlak, sardinky, masové konzervy, strouhanka, obyčejná hořčice, marmeláda a med, čaj, káva, kakao. Kypřící prášek do pečiva, pudink, z koření nejméně majoránka a kmín, masox.

Jistě hned většinu čtenářů napadnou kombinace a dají mi za pravdu, že s tímhle seznamem se dá vydržet bez zásobování několik dní – pokud máme přístup k vodě a funguje sporák. Ještě tu máme potraviny, které je nutno k těm prvním, co dlouho vydrží, průběžně doplňovat: Chléb a pečivo, tvaroh, jogurt, sýry, máslo nebo margaríny. Třetí oblastí je zelenina, v první řadě brambory, cibule, česnek, citrony, čerstvé ovoce a zelenina. Naposledy maso, masné výrobky. Nejsou tak důležité, jak se myslí, v nouzi určitě ne. Dokonce jsou třeba uzeniny dost drahé na to, z čeho se často vyrábějí. Navíc, pokud jste si všimli, masová konzerva a sardinky také nejsou k zahození.

Pokud si člověk navykne pro dva až čtyři lidi takovou spížku udržovat, stojí ho doplňování pár korun. Když se domácnost dělí, třeba kvůli pobytu na koleji, ubytovně, je snadné to či ono odsypat. Podobně se osamělý člověk může o větší balení podělit s dalšími, třeba rodinou potomka. Když se něco usype do uzavíratelné sklenice, je to navíc chráněno proti vlhku a škůdcům. Znám hodně seniorů, kteří trvají na tom, že si něco občas udělají sami, i když je postávání u linky nebo sporáku bolí. Samozřejmě jsou tu i omezení dietní, hodně starších lidí má cukrovku, takže med, cukr a marmeláda se hodí spíše pro návštěvy – nebo pro stav nízkého cukru v krvi.

S tímhle základem se již lépe mávne rukou nad vidinou hubených dní i týdnů. Zároveň pomůže rozpočítání zbylé částky na počet dnů, které zbývají do příjmů. Často zjistíte, že nezbývá tak málo, jak jste se báli.

Další zásadou je, pokud očekáváme nedostatek, je vhodné více vařit. Je to vyzkoušené u rodin, které se ohlášenými nedostatky mění na hladové hordy. V lidech propukají dávné pudy nacpat se na zlé časy co nejvíc. Tehdy se vaří klasicky a levně (levné je nejvíc pracné), třeba pudink, tvarohový dezert, palačinky, bramboráky, nějaká bábovka a podobně. Ošálíme duši, dokonce i v případě nás samotných, pokud žijeme sami. Nemluvě o tom, že během vaření se touha zbaštit všechno, co vidím, také snižuje.

Vrátím se k celkovému hospodaření. Neumím-li vyjít se změněnou částkou (třeba při náhlých splátkách), nebo si jen nejsem jistý, peníze rozpočítám na hromádky nejnutnějších oblastí. Nejčastěji v hromádce na jídlo si vyberu hotovost, s níž se lépe zachází, než s platbou kartami. Vidím totiž hned, jak peníze ubývají.

Dalším fíglem, jak se naučit hospodařit se změněnou částkou, je sbírání složenek a kontrola nákupů. Po třech měsících tak získáte hrubý přehled, za co peníze vydáváte. Čím déle, čím více měsíců si dáte práci, tím přesnější bude váš odhad možností. Zjistíte, kde se má přidat, kde lze ubrat.

Poslední zásadou je oddělit výjimečný příjem a dát stranou, což se týká i navýšení příjmů. Pokud se citelně nezvednou ceny, je škoda, aby se třeba i jen jedna stokoruna rozpustila a „zmizela“ v denních výdajích. Člověku se snadno uleví, že nemusí škudlit a velmi snadno ujede dokonce i nad hranici oné stovky, co navíc najednou má. Výsledkem tedy může snadno být naopak díra v rozpočtu.

Je velice lehké zvykat si na nějaké zlepšení finančních možností, ale naopak je hodně krušné a nesnadné přejít na úsporný režim. Každý, komu se to stalo, se musel tvrdě učit a mnohokrát narazil na vlastní nechuť připomínat si stálá omezení, která na něj dopadla. Vidí spousty lidí okolo, co se nemusejí trápit jako on, úspory ho od nich oddělují.

Na obranu před depresemi, smutky a zoufalstvím je vhodné stanovit si termíny, mety, chcete-li. Včetně toho, že se odměním. První termín jsem tu zmínila, jsou to ony tři měsíce sledování výdajů. Dalším může být něco malého, čím napodobím dobu dostatku. Třeba zajít s někým posedět mezi lidi. Setkala jsem se s jedinci, co by prostě nemohli jít a sedět o jednom pivu, že je to pod jejich úroveň a jak by vypadali… několik se hlásilo o poradenství, házeli kolem sebe údaji o tisícovkách, co spotřebují za týden a děsili se jednoduchých propočtů. Neměli by zajít na oběd za pět set?! No to by bylo zlé, kdyby museli počítat koruny, jak radím! Lesklá bída tomu říkám. Věřte, že rychle oprýská, když se jenom vytlouká klín klínem a čeká na zázrak.

Inu, takoví smolaři jsou tam, kam se sami dostali, a buď hodlají naříkat, jak je svět zlej, nebo zvednou hlavu. Pokud přátelé za něco stojí, užijou si přítomnost kamaráda, byť v nesnázích – a ani o tom vlastně nemusejí vědět.  Nebo přijmou, že se věc má právě takhle a případně pomohou (ale ne penězi, to jsou závazky, které ničí vztahy!) sehnat přivýdělek, něco opraví a podobně.

K této zmínce o přátelích bych dodala, že sousedské a přátelské soužití spočívá také v tom, že když je někdo malý živnostník, podpořím ho právě tím, že mu dám práci, nakoupím zboží, doporučím dál jeho práci. Bývá, bohužel, zvykem, ohrnout nos a přemýšlet o cenách nebo se mu vyhýbat právě proto, že se vzmohl na nějaké provozování, případně dokonce dělá, co ho baví – a my sami toho schopni nejsme.

Shrnu tedy, že třeba sednout si v cukrárně u kafe s kamarádkou nebo zajít za kamarády na pivo je celkem odpustitelný výdaj a ujištění, že stále patřím tam, kam si myslím. Kam budu zase patřit víc, jen co se poperu s nezdarem, splátkami a další smůlou. Vždycky je nějaká cesta a mnohokrát se mi stalo, že si dotyčný člověk sám během debaty uvědomil, že zásadní překážka k nápravě je právě v něm, v jeho pocitu, že tohle se pro ně nehodí. Bohužel jeli dolů jako po klouzačce a pozdě se drbali ve vlasech. Až k bezdomovectví, muži i ženy. Bohužel i dva pánové, co byli zvyklí šustit tisícovkami, jak jsem popisovala výš. Ukončím zamyšlení optimisticky.  Několik lidí naše debaty vykoply výš. Použili třeba jen něco, přizpůsobili si má doporučení i to, co jsem věděla o službách pro lidi v nouzi v jejich okolí. Některým pomohlo i to, že se vypovídali, že o ně měl někdo zájem. Vyškrábali se rychle z maléru a dokonce pomáhají jiným. Proto si myslím, že má slova mohou především inspirovat a hlavně navést k pocitu, že jde leccos řešit, jenom se nebát, neděsit, nehroutit a nevzdávat.

Na závěr si dovolím ukázat vám, že se s domácím účetnictvím pěkně mořili i naši předkové. Posílám vám ukázku ze sešitu jednoho mladého páru. Zkratka „elka“ tu znamená tramvaj. Ti lidé se při tom pečlivém zapisování výdajů bavili, jezdili na výlety, ale krasopisně vedli své sešity, aby dobře vyšli a časem i uspořili.

Reklama