Představa, že mě někdo sleduje a natáčí ve zdánlivém bezpečí mého domova, ve mně vyvolává husí kůži, napětí a strach. A právě s touto představou skvěle pracuje román Stalker. Jestliže patříte mezi fanatické přívržence severských krimi, máte se u románu Stalker opravdu na co těšit.
Nejsem si jistá, jestli patří Stalker v penatalogii krimi příběhů Larse Keplera ke tomu nejlepšímu, ale rozhodně Vás nezklame. To snad ani v případě Keplerova uatorství nejde.
Pokud jste zatím nečetli žádnou z předchozích Keplerových knih (Hypnotizér, Paganiniho smlouva, Svědkyně ohně a Písečný muž), vůbec nevadí, kniha vás pohltí i tak. Pokud jste ten druhý případ a předchozí Keplerovy romány jste zhltli stejně tak jako já, o to více jste asi natěšení na další volné pokračování.
I ve Stalkerovi ve objevuje starý známý sympatický komisař Joona Linna. Zdatně mu sekunduje např. Postava vyšetřovatelky Margot Silvermanová, která v první části knihy hraje dokonce prim.
Na této postavě je mimo jiné dobře vidět povaha švédské společnosti, která jak známo je velmi liberální a tolerantní. Komisařka Margot je žena, což už samo o sobě není příliš obvyklé, aby jedna z hlavních postav kriminalistů byla žena. Margot navíc pracuje víc než naplno i přes ve vysoký stupeň těhotenství, a navíc své dítě bude vychovat spolu se svou partnerkou, a nikoli partnerem.
To, že se román odehrává na severu (ve Švédsku), by snad ani nemuselo být nikde explicitně řečeno. Pošmourná, zatažená atmosféra, ale přesto i přes tragické události jaksi plná čistého vzduchu je hmatatelná v celé knize. Tato atmosféra na Vás dýchá a fouká z každé stránky knížky.
Vždy, když čtu Keplera, tak hrozně lituju, že nemám krb, protože je to přesně ten typ knížky, které by slušel oheň z krbu, velké pohodlné křeslo, chumlací vlněná deka a šálek horké čokolády. Musím si zkrátka vystačit bez toho krbu a i vy si knížku určitě vychutnáte i bez něj stejně jako já.
Zápletka celého románu je opět perfektně propracovaná a vycizelovaná. O napětí a domněnky, kdo je vrah, není nouze. Policii chodí videa žen, která stalker točí přes okno. Tyto ženy jsou následně nalezeny zavražděné brutálním způsobem. Objektem jsou ženy, které zdánlivě vůbec nic nespojuje. Postupně se však vynořují jakási nejasné spojující prvky. Policii, která je zpočátku dost bezmocná, pomáhá náš dobře známý Jonna Linna, kterého po událostech z předchozí knihy téměř všichni považují za mrtvého. Dalším pomocníkem je i psychiatr Erik, který před lety vyšetřoval muže, který má nařízenou psychiatrickou péči a který, jak se zdá je klíčovým vodítkem k odhalení stalkera.
Na Stalkera jsem se hrozně moc těšila a moje očekávání naprosto splnil. Pokud máte rádi zapletené kriminální thrillery a psychologicky dobře vykreslené postavy, určitě vám volba Stalkera nepřinese zklamání.
„Joona vrátí kurzor o kousek zpět a znovu si přehraje posledních pět vteřin. Světlo zaplaví Mariiny vlasy, zazáří ve vlhkých očích a blýskne se v ústech. Zvětší záběr, jak jen to jde, aby neporušil zaostření, pak rozklikne detail ženiných úst a opět si obrázek důkladně prohlíží. Pootevřené rty zaplní celý monitor, mezi nimi zazáří paprsek světla, objeví se růžová špička jazyk. Joona otevírá jeden snímek za druhým. Záhyb vlhkého jazyka zesvětlá a na dalším záběru se zdá, jakoby celou ústní dutinu zaplavilo bílé slunce, které se vzápětí zmenší, a pak se lesklý bod smrští na bílou tečku v šedém hrášku. Má tam šperk, řekne tiše Joona.“
Vydalo nakladateltsví Host.
