Čtvrtá část romantické povídky na pokračování od autorky Hany Novákové.
Pavel mně hýčkal, rozmazloval, bál se, aby se mi nic nestalo, chtěl vše dělat za mě. Nemohla jsem mu vysvětlit, že nejsem nemocná, jen těhotná. Ale nedal si říci. Přeci jen v jeho věku měl asi právo se bát, aby se dočkal vytouženého a hlavně vlastního dítěte. Chápala jsem situaci, milovala jsem ho za to, že mi hladíval bříško a užívali jsme si mé těhotenství. Život ale není jen krásný. Já jsem už nechodila do práce, byla jsem doma a pošta přinesla Pavlovi předvolání na sociálku. Byla to další jobovka. Na stanovený termín odešel Pavel na úřad, kde mu sdělili, že přišel anonym, že exmanželka často nechává syna doma samotného i celou noc a pokud se to prokáže a on dítě nebude chtít do péče, bude umístěn do dětského domova. Pavel přišel domů a hned ve dveřích jsem poznala, že je zle. Co se stalo Pavle, co ti chtěli? Vyprávěl mi, co se na úřadě probíralo. Uvařila jsem kávu a nechala ho přemýšlet, viděla jsem, že mu nějak není do řeči. Jani, musím se tě na něco moc důležitého zeptat, pravil. Aby Kája nemusel do děcáku, tak bych si ho chtěl vzít k sobě, ale už mám novou rodinu, ty čekáš naše miminko, neměli jsme ještě ani svatbu. Pavle, jak se můžeš ptát na takovou věc, Kája je u nás zvyklý a pokud on bude chtít u nás být, nemám s tím problém, budu najednou mít děti dvě. No není to krásné? Pavel se rozbrečel a nebyl k utišení. Jsem šťastný, že mám tebe a ty jsi úžasný člověk, proto tě tak moc miluji a udělám pro tebe všechno na světě, abys byla šťastná, říkal za vzlykotu. Pavle mám tebe, v bříšku tvoje miminko a ještě budu mít jedno větší dítko. Co víc si přát, jen abychom byli zdraví a žili spokojeným životem. Už neplač, musíme probrat důležitější věci. Chci mít svatbu a to co nejdřív, řekl. Ale Pavle, svatba je jen papír, na tu není spěch, víš dobře, že si tě vezmu, ale až se miminko narodí. Problém bude s bydlením, tady to moc pro čtyři lidi není. To už vím, jak udělám, od založení firmy jsem si ukládal peníze, aby manželka nevěděla. Jsou tam tři miliony. Koupím nový dům jen na vybavení si budeme muset půjčit. Ale ne, říkám, tento byt buď prodáme, nebo si půjčíme peníze a tento byt budeme pronajímat a tak budou peníze na splátky. V domě musí být dva dětské pokoje, ložnice a obývací pokoj s jídelnou a kuchyní. Vyndal katalog z tašky a povídá: Podívej, který by se ti líbil. Jeden nový mám vyhlídnutý na internetu, je zcela nový, prodává ho firma, která ho stavěla a je v hezkém místě. Jela by ses na něj podívat? Ano, pojedeme. A tak jsme se hned vypravili. Večer ho Pavel zarezervoval a do týdne jsme měli nový dům. Poštou přišlo i předvolání k soudu, kde se mělo rozhodnout, komu bude Kája svěřen. Ex neměla o Káju zájem a tak hravě svolila jeho svěření do otcovy péče. Pavel přišel brzy domů a celý zářil. Kája bude u nás. Měla jsem radost i za něj. Hodně jsem si ho cenila za to, že i když věděl, že Kája není jeho, ho má za vlastního a nic jiného si nepřipouští. Choval se vždy moc hezky k němu. Pavel odjel ke škole, aby na Káju počkal a tuto novinu mu řekl. Káju přivezl k nám a jeli jsme do restaurace na společný oběd. Kája se nemohl od táty odtrhnout, jako kdyby měl strach, že se to může ještě nějak změnit. Byla radost se na ně dívat, jak oba byli šťastní. I já jsem to tak měla. Soud rozhodl, že do dvou měsíců se musí rozsudek naplnit.
My jsme se přestěhovali, dodělával se ještě nějaký nábytek, Kája vyslovil své přání, jak pokojíček zařídit. Respektovali jsme ho a Pavel dělal, co mohl. Dá se říci, že pokojíček dotáhl k dokonalosti. Taky Kája to ocenil. Ten druhý pokoj zatím byl prázdný. Čekali jsme, že nám ultrazvuk prozradí, co se nám narodí. Čas prozrazení by měl nastat za tři týdny. Pavel se hodně namakal, aby vše bylo v novém domě, jak chci. Já jen utírala nábytek, umývala a třídila věci, prostě lehčí práce. Večer jsme pak v naší nové ložnici, s postelí z mého bytu zkoušeli, jaké bude milování v našem novém, společném domově. Postele jsme se nechtěli vzdát, protože na ní jsme se milovali od seznámení a tak znala i naši milostnou historii. Milování bylo den ode dne hezčí, láskyplnější, něžnější. Těšila jsem se na každý takový okamžik, bylo v něm tolik lásky a něhy, kterou mně Pavel denně obdarovával. Jednoho dne Pavel spolu s kamarádem přestěhovali Kájovy věci a vše co chtěl a co mu matka dovolila k nám do nového domu odvézt. Čekala nás první společná večeře v novém domě a první společná noc. Do večeře jsme doladili Kájův pokoj, takže byl až nějaké obrázky hotov. Dopadlo to vše dobře. Kájovi se moc líbil. Tady se mi bude dobře spát, učit se a hrát si. Tati, Jani moc děkuji, řekl Kája a objal tátu. Mně se okamžitě zalily oči slzami. Byli jsme šťastni. Já uvařila, Kája s tátou prostřeli a zasedli jsme k večeři. Oba kluci najednou odběhli od stolu, ale vzápětí byli zpět. Měli schované květiny pro mě. Každý měl v ruce kytici růží. Kája mi ji předal a řekl: Jsem moc rád Jani, že tu s vámi mohu být a nemusím do děcáku. Tátu mám moc a moc rád, byl jediný, kdo mně má opravdu rád. Když už u nás nebyl, nebylo to zrovna dobré, moc se mi po něm stýskalo i po tobě. Chtěl bych tě poprosit, zda bych ti mohl říkat mami. Nemohla jsem ani dýchat, podívala jsem se na Pavla a ten měl zase oči plné slz. Bylo to velké a příjemné překvapení. Kájo říkám, slovo máma má obrovský význam nejen pro tebe, ale i pro mě. Pokud cítíš, že si to zasloužím, tak já budu moc ráda a navždy budeš mým synem, i když jsem tě neporodila. A tak to zůstane i v době, kdy se nám narodí další dítě. Objal mně a dal mi pusu sedmiletého kluka, mého nového syna. Pavel ke mně přistoupil. Jsem a budu až ten druhý a po porodu až ten třetí, smutně se pousmál, ale ty jsi moje životní láska, děkuji ti za vše. Ale jdi říkám, jsi jediný můj miláček, kterého moc miluji. Toto je dárek k tomuto významnému dni: pravil Pavel a podal mi malou krabičku. Otevřela jsem ji, byl v ní zlatý přívěsek ve tvaru knížky na malé fotky. Je to Jani starý rodinný šperk a všechny, ženy, které ho nosily, tam měly fotky svých dětí. Nyní bude zdobit dekolt mé nejdražší Janinky. Dávám ti tento dárek, abys měla obě své děti stále u sebe. A kam dám fotku tebe, to budu nějak muset vymyslet. I ty jsi někdy moje velké dítě, usmála jsem se a políbila jsem ho nejvroucněji od doby, kdy jsme se poznali. No a byli jsme rodina o třech členech. Za krátký čas budeme vědět, kdo bude ten čtvrtý.
Mně to snad bylo i jedno, jen aby miminko bylo zdravé, ale v duchu jsem si přála kluka, aby Pavel měl syna vlastní krve. Pokud to bude holčička, chci, aby se jmenovala po tobě Jani, když to bude kluk, bude to Jan, tak trochu taky po tobě. Souhlasíš? Povídá Pavel. Ano. Po třech nedělích jsem dorazila na kontrolu. Pani doktorko, vaše miminko bude pořádný cvalík, dobře roste a přibývá a bude to, chcete to říci, ano, ráda bych věděla, co se mi narodí. Bude to kluk. Ležela jsem na vyšetřovacím lehátku a tekly mi slzy jak vodopády. Chtěla jste holčičku? Ne, přála jsem si kvůli příteli kluka. Jistě bude mít velkou radost. Pavel přišel k večeru domů, Kája byl na kroužku. Pavle, není mi moc dobře, mohl by si něco připravit k večeři? Jistě lásko moje, jen seď, o vše se postarám. Připravil lehkou večeři, prostřel stůl a čekali jsme, až dorazí Kája. Když jsme zasedli ke stolu povídám: Tak kluci moji, mám pro vás novinu, podle mého stavu jistě víte, že budeme na Mikuláše čtyři, ten čtvrtý bude Jan a vy budete v přesile. Oba najednou vykřikli -hurá. Pavel se ke mně doslova vrhnul, líbal mně, hladil úplně všade, až jsem ho musela upozornit, že nás bedlivě sleduje malý syn. Držel mně v objetí a plakal. Dočkal jsem se díky tobě. Neskonale jsem ti vděčný a budu do konce života. Jsi moje největší láska, která pro mě udělala tolik, že se to snad ani nedá vypovědět. Moc tě miluji a budu až do konce svých dnů. Čas ubíhal a byl tu najednou podzim a blížil se poslední měsíc mého těhotenství. Na klinice mi sdělili, že porod bude císařským řezem, že dítě je moc velké. Naplánovali jsme to opravdu na Mikuláše, pokud nebudou nějaké komplikace. Opravdu 5. prosince se nám narodil syn Jan, měl skoro 5 kilo a 55 cm. Byl hlavně zdravý. Pavel k porodu nechtěl a já to pochopila. Užil si nemocnice už tak dost. Rodila jsem císařem. Pavel s Kájou byli moc šťastni, ve firmě našeho syna náležitě Pavel s přáteli zapili. Mým rodičům jsem volala, že jsou děda s babinou, a že po Vánocích přijedeme celá rodina a bude o čem povídat. Maminka už něco věděla, často jsem s ní skypovala, ale autem jsem na Moravu jet nechtěla, bála jsem se komplikací.
V novém domě jsme oslavili první vánoce a hlavně první vánoce s novou rodinou. Byly moc krásné. Dostala jsem hodně dárků, asi jsem byla hodná. I já jsem za ten krátký čas od porodu pro své kluky nakoupila hodně dárků. Vánoční pohoda byla neuvěřitelná, Pavel fotil, takže jsme měli potom na co koukat. Kája když měl rozbalené všechny dárky, vstal a řekl: Děkuji za dárky mami a tati. Nikdy jsem neměl tak krásné vánoce, objal mně, potom i tátu a malému Honzíkovi, který spal v kolébce, jež mu Pavel zhotovil, dal velkou pusu. Mám vás všechny moc rád.Byli jsme s Pavlem moc dojati. I já jsem měla pod stromečkem jako jeden z nejdražších dárků – velkou rodinu. Někdy to tak život a ten nahoře přinese.
Večer, když už jsme po tom vánočním shonu s Pavlem odpočívali, povídám: Pavle, tehdy na klinice, když tě přivezli, ses mi moc na první pohled líbil. Byl jsi ale ženatý. Nikdy bych si nepomyslela, že s tebou někdy spojím svůj život a budu mít tak báječného chlapa a velkou rodinu. Moc tě miluji a bude to tak do konce mých dní. Zahrnul mně mnoha něžnostmi a sladkými slovy, které mi zněly v uších jak andělské zvonění. Věděla jsem, že i on je se mnou šťastný, neboť mi to téměř denně dokazoval a to nejen slovy. Navzájem jsme se obšťastňovali něžnostmi a krásným milováním Nevýslovně jsem byla šťastná, že mám dvě děti, Pavla a krásný život. Po vánocích jsme dojeli k našim. Byla u nich doma krásná povánoční pohoda, přijel i brácha, všichni se seznámili a taky všichni přijali celou moji rodinu, jako kdyby od počátku byla jen moje a tak jsem si to i přála. Prostě Moraváci už sú tací, od srdca a s láskou….
S příchodem nového roku chtěl Pavel naplánovat svatbu. Pavle počkejme, až bude Honzík větší, až bude trochu cupitat. Chtěla bych, aby oba kluci šli při mně k oltáři. Pavel souhlasil a tak až Honzík začal dobře cupitat, svatbu jsme naplánovali u našich na Moravě, v kostelíku. Bylo to úžasné až dojemné. Oba moji kluci Kája a Honzík šli při mně k oltáři středem malého, venkovského kostelíka, který byl narván snad všemi lidmi z vesnice. Tak už to na Moravě bývá. U oltáře pak během obřadu seděly děti mezi mými rodiči. Honzík trochu broukal farářovi do svatební řeči, ale farář byl mladý a vzal to s úsměvem. S Pavlem jsme si slíbili, že se neopustíme do konce života, budeme si pomáhat a stát při sobě v dobrém i zlém. Ženich byl unesen z mých svatebních šatů, a jak mi to slušelo. Před obřadem mi řekl: miluji tě, lásko moje a skoro celý obřad si utíral slzy. Škoda, že se toho nedožili i moji rodiče, kteří umřeli poměrně mladí, pravil a celý na chvíli posmutněl. Kája po obřadu řekl v soukromí Pavlovi. Maminka byla jako princezna, takovou princeznu jsem si za maminku vždy přál a ty tati, jsi mi ji přivedl. Dobře jsi ji vybral. Pavlovi se chtělo zase plakat, byl od mozkové příhody velmi citlivý, ale slzy zadržel. Zato, když mi to vyprávěl, plakal jako malý kluk. Jak ten život umí duševně obdarovat někoho, kdo život dítěte nadřadí nad svůj vlastní….
Všechno jednou končí, tak za dva dny skončila i naše svatba. Děkovali jsme našim rodičů za to, že ji pro nás zařídili a byla moc krásná. Vrátili jsme se zpět do našeho domu a žili obyčejný život, bez ohledu na to, kolik jsme si prací vydělali peněz, nebo kam bychom snad měli patřit. Hlavně, že jsme zdraví, že se všichni milujeme, že u nás vládne vzájemná láska a pohoda. Často jsme jezdívali za našima a každé léto, jak děti rostly, trávily prázdniny u stárnoucích rodičů, kterým ve stáří přinášely mnoho radostí.
A tak prostě, obyčejně, ale krásně jsem žila společný život s pacientem ze sedmičky a s našimi dětmi ….
Konec čtvrté a poslední části povídky Pacient ze sedmičky.
Autorka: Hana Nováková
