Ani doma v časech koronových nezahálím, sleduji stránky na podporu těm, kdo pomáhají pečovat o své blízké a také mi volají bývalí klienti, vlastně pečující o klienty, abych byla přesná. Jsou to vesměs zlatí lidé, pečliví, úzkostliví, hledající spoustu odpovědí na běh dní. A také vyděšení, aby něco nepokazili.
Již jsem sem psala o tom, jak se podává žádost o příspěvek na péči. Kvůli omezením je možné, že z Úřadu práce nebude tamější sociální pracovník provádět šetření u žadatele (tím je vždy ten, kdo potřebuje péči), vše aktuální se dozvíte na místě.
Stále se setkávám s nepochopením, kam hlásit změny, například stěhování. Existuje totiž ještě úřad s názvem Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ), odbor sociálních věci (a někde zdravotnictví) na městském úřadu a konečně Úřad práce, na který se zapomíná, neboť jeho název je pro spoustu lidí zavádějící. Rozdělení kompetencí mezi městskými úřady a úřady práce proběhlo teprve před osmi lety a lidé většinou neměli důvod to postřehnout a potřebovat. Není však sociální jako sociální. Vezmu to popořádku:
ČSSZ je úřad důchodový. Tam si vyřídíme důchody, tam platíme sociální pojištění. Důchod za nemohoucího, zrovna nemocného člověka, můžeme vyřídit s jeho jednorázovou plnou mocí a potřebnými doklady. Plná moc k jedinému úkonu nepotřebuje notáře ani matriku. Sepíšou si ji dva lidé sami. Nadpisem je „Plná moc“. Uvede se nejdříve „Zmocnitel“ (ten, kdo zplnomocní) se jménem, adresou, daty narození i rodným číslem. Pod ním je „Zmocněnec“ (ten, kdo vyřídí), také se všemi daty. Poté je sepsáno, k čemu se má tato plná moc použít. Pod to patří věta „Plnou moc přijímám“ s podpisem zmocněnce a nakonec datum, místo podepsání a podpisy obou nad čitelnými jmény.
Tady jen maloulinko odbočím: Placení sociálního pojištění není povinné, ale v době, kdy je platíte, se zároveň započítává tato doba jako odpracovaná. Šetřílkové se na stará kolena diví, že nemají odpracované roky, když přece pracovali jako mourovatí. U pečujících o člověka s druhým stupněm příspěvku na péči a vyšším lze na Úřadu práce získat potvrzení o délce doby a započítá se jako odpracovaná i bez placení pojistného. Hodně problémů nastává u žen podnikatelů, které leccos oddřou, včetně stavby domu, mají dopřáno být v domácnosti s dětmi, možná dělají účetnictví nebo jinak pomáhají s podnikáním – a náhle jsou vyměněny za mladší model. Osobně znám několik žen, na něž dolehly zdravotné potíže, invalidita nebo neodpracované roky. Ta jedna byla šťastná, že je ještě po sedmdesátce dostatečně čiperná a může pracovat, u další se udál zázrak, k invalidnímu důchodu jí manžel po nějaké době začal značně přispívat, ty další musejí nějak přežít. Ovšem jsou i takové, které mají navíc náklad dluhů a exekucí, když se „něco“ nepovedlo. Pokud jsou výkonné, ponechá si je dotyčný aspoň do chvíle, než pomohou zbavit se těch exekucí… Jinak platí, že sociální pojistné je vhodné platit již v mládí – kdyby se stalo neštěstí, bude invalidní, sirotčí nebo vdovský (vdovecký) důchod vyplácen. Přibývají totiž přiznané důchody – bez nároku na výplatu.
Pokud máte všechny doklady, je to v pořádku. Pokud vám řeknou, že něco chybí, zahrabte v šuplíkách. U jednoho starého páru pomohl novinový článek o 75-letém výročí svatby, u dalšího pána jeřábnický průkaz, kde razítkem u povinného školení potvrdil zaměstnavatel (který neplatil sociální), že je dotyčný (v oné chybějící době) zaměstnán.
Sociální odbory MÚ pomáhají poradensky, mohou zaštiťovat spolupráci místních služeb a neziskovek, starají se o rodiny a dospělé s problémy. Heslovitě to lze vyjádřit takto: Náhradní rodinná péče, Sociálně-právní ochrana dětí, Kurátor pro děti a mládež a kurátor pro dospělé, opatrovnictví, dále Komunitní plánování města a obecně sociální práce. Najdete tu také na dluhové poradenství a informace o pomoci s domácím násilím.
Úřad práce není pouze pro lidi v produktivním věku, když ztratí zaměstnání. Po roce 2012 se sem přesunuly všechny možné dávky, včetně rodičovských příspěvků, příspěvků na bydlení, hmotná nouze a také celá agenda s příspěvky pro osoby zdravotně postižené. Pokud tedy myslíte, že jste nahlásili přestěhování na sociální zabezpečení a je vyřízeno, potom vězte, že není, protože v tomto bodě spolu úřady nekomunikují. Jak jsem uvedla, můžete na ÚP dostat potvrzení o délce péče a to odevzdat na ČSSZ. Anebo ÚP sám požádá ČSSZ o posouzení nároku na příspěvek na péči, zvláštní pomůcku, průkazku ZTP a mobilitu, přičemž ČSSZ sama může občana vyzvat k návštěvě lékaře nebo dodání nějaké zprávy.
Pokud budete mít jakékoliv požadavky nebo potřebujete cokoliv vyřídit je tedy velmi jednoduché nejednat zkratkovitě, po paměti, ale vzít do ruky papír, na který odpovídáte, který vám ukládá například oznamovací povinnost o změně. Na první straně je hlavička dotyčného úřadu, včetně adresy a vyřizujícího referenta, na konci razítko a jméno ředitele. Tam se obraťte. Dobré je také číst víc, než tučně zvýrazněné sdělení (třeba, že se dávka zastavuje), protože hned v dalším řádku je vysvětleno, oč jde a proč. Ušetříte za svůj rozčilený nebo zklamaný hovor.
Někdy se člověk déle zamyslí nad nějakou větou a začne mudrovat mimo její meze. Například u věty, že příjemce příspěvku na péči (PnP) je povinen doložit, že příspěvek využívá. Příjemcem je totiž onen nemocný nebo postižený. Pokud převede celý PnP pečující osobě, je to v pořádku (pečující osoba navíc může a také často organizuje poskytování dalších služeb, zaplatí z něj pečovatelku apod). Pokud je pečujících víc, měl by příjemce PnP rozdělit podle množství péče, ale vždy jde o to, aby se peníze dostaly k těm, kdo se starají. Jako doklad slouží i smlouva s pečovatelskou službou a podobně.
Stále se ještě setkávám s tím, že PnP lidé nechávají „chudince mamince“ nebo jim tatínek prostě nic nedá, že by jim bylo stydno brát peníze atd. Potom smutně koukají, když se na sumu na účtě hladově vrhnou dědici, kteří ani nezavolali Už i mnozí notáři sice vědí, že se částky PNP nezapočítávají do dědictví, ale sama jsem byla svědkem, že při vědomí vysoké částky na účtě, kterou laskavá dcera mamince ponechávala, se dravá rodina vrhla na tuto dámu a prostě z ní většinu jejích peněz vytáhla. Částku PnP nesmí zabavit ani exekutor. Pokud omylem zabaví, musí vrátit.
Také kvůli těmto problémům jsou nutné kontroly využívání PnP, kdy úředníci nečekaně přijedou za příjemcem a zeptají se. Je to i předcházení nebo narovnání horších vztahů až násilí pod jednou střechou. Podařilo se nám i „napravení“ několika tvrdých vládců rodin, kteří „nechtěli pustit ani chlup“, ale při hrozbě, že o danou částku přijdou, přece jenom slyšeli na poučení a peníze začali vyplácet. Kontrola může zasáhnout i v případě zanedbávání péče a týrání, může také napravit dění tam, kde si lidé zanedbávání neuvědomují.
Zmiňuji však tuto oblast především proto, že jsou úzkostliví pečující, kteří se bojí na PnP sáhnout, protože nevědí, jak by ho někdy někomu vyúčtovali. Opakuji, že tato částka je jejich platem a mají ji použít ke svým potřebám. Setkávám se také s argumentem, že staří lidé nemají dostatečné prostředky na léky, proto se jim PnP nechává. Jenže tím není splněn účel dávky! Dobře, nechť tedy pečující převezme platbu za své služby, ale protože většinou stejně léky vyzvedává, prostě na ně ze svého rodinného rozpočtu přispěje. To už nikoho nezajímá a naopak jde o správnou podporu rodiny. Protože její členové si mají navzájem pomáhat v první řadě, až potom, po vyčerpání rodinných možností, by měl pomáhat stát.
Přeji všem potřebným a pečujícím hodně sil a pohody i v tomto dalším těžkém období.
