Posledním měsícem roku je prosinec, jehož název vznikl od slova prosinět, tedy prosvítat. Uvádí se, že toto sloveso vyjadřuje aktivitu slunečního svitu v době kolem zimního slunovratu. Dny bývají většinou šedivé a bledé a slunce svítí jen velmi slabě, jako kdyby pouze prosvítalo mlhovinou.
Většina prosincových pranostik se vztahuje k úrodě příštího roku a nemálo z nich vyjadřuje výhled na nadcházející zimu: Jaký prosinec, takové jaro. Studený prosinec – brzké jaro. Jaké zimy v prosinci, taková tepla v červnu. Po studeném prosinci bývá úrodný rok. Není-li prosinec studený, bude příští rok hubený. Když v prosinci mrzne a sněží, úrodný rok na to běží. Pošmurný prosinec dobré je znamení pro sady, lučiny a všechno osení. Mléčná dráha v prosinci jasná, bude v příštím roce úroda krásná. Prýští-li ještě v prosinci bříza, nemívá zima mnoho síly. Je-li prosinec deštivý, mírný a proměnlivý, není se kruté zimy báti.
Od druhé poloviny 19. století se někteří jedinci pokoušeli odhadovat vývoj počasí i jinak než pomocí pranostik. Jistý Vavřinec Seyček vydával v roce 1868 časopis Prorok povětrnosti. O panu Seyčkovi nic bližšího nevíme, známo je pouze to, že soukromě předpovídal počasí a že jeho předpovědi neměly valného úspěchu.
Od 1. ledna 1877 začaly být ve střední Evropě k dispozici oficiální krátkodobé předpovědi počasí. Na území tehdejšího Rakousko-Uherska je začal vydávat a telegraficky šířit c. k. Ústřední ústav pro meteorologii a zemský magnetismus ve Vídni. Aktuální předpovědi dostávali přihlášení předplatitelé. V českých zemích se jako první přihlásil Hospodářský spolek v České Třebové. Informace se vysílaly optickou signalizací (otáčivými trojúhelníky, koši vytahovanými na stožár nebo různobarevnými vlajkami) a byly pro ni zvoleny tři základní varianty předpovědi: pěkně, nejistě a déšť.
Od roku 1878 se začaly obecné předpovědi upravovat na místní podmínky. Základní informace se dopravovaly do Brna a odtud pak do Jihlavy, Opavy a Přerova, kde se dopracovávaly podle podmínek regionu. O šíření předpovědí počasí se zasloužil přední přírodovědec Gregor Mendel. Domníval se, že vydávání předpovědí na vědeckém základě pomůže vymýtit pověrčivost na venkově.
Velmi významným krokem v informovanosti o počasí bylo zahájení pravidelného rozhlasového vysílání, u nás se tak stalo v roce 1923. Další rozvoj předpovědí počasí nastal se vznikem televizního vysílání. V současnosti meteorologům pomáhají při stanovování předpovědí počasí nejrůznější moderní technologie. Úspěšnost moderních předpovědí počasí však mnohdy připomíná úspěšnost pozorování podle pranostik. Stále nás překvapují živelné pohromy, nebo naopak přes prognózy pohrom žádné nepřijdou.
Řada meteorologů se vrací ke zkoumání projevů přírody a z nich pak v kombinaci s daty z moderních technologií vyvozuje trendy ve vývoji počasí. Dobrým příkladem jsou předpovědi pro právě přicházející zimu. Numerické modely prý nelze použít, podle některých meteorologů lidové pranostiky neplatí, protože se příroda od doby průmyslové revoluce změnila. Klimatolog Kovařík vyvozuje charakter nadcházející zimy podle chování vysoké zvěře a podle úrody kaštanů, jeřabin a žaludů.
Prosinec v pranostikách nabízí k pozorování tři významné dny, 4. prosince ( Barbora), 6. prosince (Mikuláš) a 13. prosince (Lucie). Tyto dny však nenabízejí žádné větší možnosti věštění.
Barbora připomíná, že tužší mrazy na počátku prosince jsou předčasné a budou brzy vystřídány oblevou, Mikulášské pranostiky se vážou hlavně na připomenutí toho, že zima nezvratně nastupuje.
K Lucii se váže jedna z nejznámějších průpovídek. Není to však pranostika povětrnostní, ale astronomická: Lucie noci upije a dne nepřidá. Uvedená průpovídka vyjadřuje jev, který vyplývá z ekliptického pohybu Země kolem Slunce. 13. prosince noc začne malinko později než předchozí den, ale nezkrátí se, ráno je déle tma. Noci se začnou krátit až po zimním slunovratu.
Ve Slezsku se dříve od Lucie bedlivě pozorovalo počasí. Každému dni se přisuzoval jeden měsíc následujícího roku.
Pokud budete počasí podle starých zvyků sledovat, skončíte těsně před Vánocemi. A to už budete „vědět“, jaký nás čeká rok.
Eva Tvrdá
