Romantická povídka na pokračování od autorky Hany Novákové.
Začali jsme spolu hodně randit. Ráno jsme se polibky vítali v kanceláři, často jsem uvařila a pozvala Pavla k nám domů, on mně brával na obědy, či večeře, bohužel neuměl vařit. Prala jsem mu, vyžehlila. Často jsem k němu chodila do domu, abych mu pomohla, byl moc vděčný, pak jsme obyčejně jeli na večeři a později jsem i u něj přespávala. Byla to krásná láska. Velmi jsme se milovali, byl ke mně něžný. Byla jsem do něj blázen. Scházely mi jeho něžné doteky lásky, jeho polibky. Hodně jsme si volali, když jsme zrovna nemohli být spolu. Byli jsme doslova zamilovaní až po uši. Pavel věděl, že já jsem o hodně mladší, ráda se miluji, ale jeho věk nelze zastavit. Jednoho dne se zeptal: Evi, je mi s tebou moc krásně, moc tě miluji, ale vidím, že věk nezastavíš a já ti brzy nebudu v milování stačit. Budeš mně ještě i potom chtít? A myslíš Pavle, že láska je jenom v sexu? Mně je s tebou dobře, rozumíme si, ctíme se a potom se i fyzicky milujeme. Máš rád mého syna, já i tvoje dcery, se kterými jsi mně seznámil, a několikrát jsme se setkali. Nikdy tě neopustím, vždy se při milování dá vymyslet řada věcí, jak uspokojit obě strany, nemyslíš? Láskyplně se na mne pořád díval a věděl, že to, co jsem mu právě řekla, jsem řekla od srdce a že to tak i bude. Pohladil mně a řekl: Nechci být do konce života sám, mám tebe, lásku, kterou miluji z celého srdce a chtěl bych si tě vzít za manželku. Souhlasila jsem. Za týden na to, mně Pavel požádal při večeři v jednom malém, útulném penzionu v horách o ruku. Byla jsem moc šťastná. Do rána jsme se milovali, líbali, vyznávali si lásku, zkrátka byla to romantika jako z filmu. Nechtělo se nám zpět domů. Už jsme chtěli být jen spolu. Za týden, když jsem v jeho domě zůstala zase do rána, jsme naplánovali malou, rodinou svatbu. Bude v kostelíku ve Špindlu. Hostina pak v jednom luxusním hotelu. Za svědky budou Pavlovi jeho dcery a přijedou moji rodiče, bratr a Vítek. Svatba byla moc hezká, já měla smetanový kostýmek a Pavel luxusní černý oblek. Moc mu to slušelo, omládl a krásně voněl zvláštní přitažlivou vůní. Když mně viděl v kostele, leskly se mu oči. Jsi Evi krásná a já jsem nejšťastnější na celém světě. I holky viděly, jak táta omládl a je šťastnej. Evi, říkaly, nesmíš ho zradit, moc by mu to ublížilo, řekl nám, že tě moc miluje a je s tebou šťastný. Nemějte strach i já to tak mám, je mi s ním dobře, milujeme se, má rád mého syna a to je nejdůležitější. Chci s ním zestárnout. Naše svatební noc byla plná vášní, milování, noc mnoha slovíček, která vyznávala lásku z obou stran. K ránu jsme usnuli, až nás museli před obědem vzbudit. Nechtělo se nám, ale nedalo se nic dělat. Neradi jsme se vraceli domů a do práce. Po příjezdu jsme se postupně odstěhovali s Vítkem k Pavlovi. On chtěl, když si Miloš Vítka nebere, nejeví o něj zájem, že by bylo vhodné změnit alespoň jeho příjmení. Miloš souhlasil, no, bylo to spíš za vidinou, že nebude muset platit alimenty, což mu Pavel nabídl. Zatím žil s Ivanou, ale moc prý jim to neklapalo. Ona honila chlapy, ale vždy ho utáhla na ten její sex. Jak dlouho jim to vydrží, no to uvidíme.
My jsme si žili v pohodě. Vítek se jmenoval jako já a to bylo pro mě hodně důležité. Babička doktorka si ho brala stále skoro pravidelně. I on ji měl rád. Pokud byl u ní, tak jsme si s Pavlem udělali prodloužený víkend a tam jsme se užívali. Chodili na procházky, v létě plavat, v zimě na lyže, pak večeře při svíčkách, vínečko a krásné noci plné milování. Pavle, říkám po jednom milování, měl jsi obavy, že to nebude fungovat, ale je to lepší, než jsem měla v předchozím vztahu s mladým klukem. Kouknul na mně. No, no, moc se nepyšni říkám a smála jsem se. Objala jsem ho, líbala, hladila, věděl, že je láskou mého života a že to tak zůstane.
Další část povídky vyjde příští týden.
