Podej pomocnou ruku III.

Romantická povídka na pokračování od autorky Hany Novákové.

Druhý den jsem se odstěhovala. Naši z toho byli dost zničení, bratr chtěl jít Milošovi doslova rozbít hubu. Uklidni se, s tím nic nenaděláš, stalo se to, to nevezmeš zpátky, brzdila jsem ho v jeho jednání. Zabydleli jsme se s Vítkem a já podala návrh na rozvod. Ten proběhl bez problémů, zřejmě mu jeho rodiče dost důrazně domluvili. Na vše přistoupil, ale co naplat, část mého života je pryč. Miloš si Vítka vůbec nebral. Nejevil o něj zájem. Po rozvodu mi volala babička doktorka. Nebyl důvod se na ni zlobit, ona jak jsem později zjistila, z toho byla dost zdrcená. Pozvala mně na oběd a na celé odpoledne i s Vítkem. Vše jsme si vyříkaly, a aby nebylo pochyb, že jsem si třeba něco vymyslela, tak jsem ji z mobilu předvedla video. Bylo na ní vidět, že jí to dosti vyvedlo z míry. Bylo dost nechutné, ale věděla, že jsem si nic nevymyslela. Domluvili jsme si, že ji Vítka budu po domluvě půjčovat, protože ona ho milovala, rozmazlovala a hlavně u ní byl v dobrých rukách. Neměla jsem to srdce jí říci, že jí ho moc nebudu půjčovat. Ale taky musím říci, že ona se mi snažila pomoci finančně i nad rámce synových alimentů, ale musela jsem slíbit, že to nikomu nebudu říkat.  Měli jsme spolu hezký vztah a můžu říci, že mi třeba i sem tam koupila – svetřík, halenku a tak. Pořád se tak nějak styděla za syna. Jo děti, ty nás někdy dost překvapí a i nám obrátí život naruby, ale pořád přeci jen, jsou to naše děti. Tak ta zlost a vztek časem vždy vyprchá…

Rozhodla jsem se jít do práce. Do původní firmy se mi vůbec nechtělo, protože byl nesmysl, aby mi šéfoval exmanžel a jinde místo nebylo. Jedna moje dobrá známá mi dohodila místo u jednoho advokáta, kterému odešla sekretářka do důchodu. Okamžitě mně přijal a byl dost rád. Snažila jsem se co nejrychleji proniknout do tajů advokacie a s tím spojené papírování. Dařilo se mi. Když byl Vítek nemocen, hlídala moje maminka a tak jsem byla hodně v práci, protože kanceláři se dařilo. Se šéfem jsem měla velmi dobrý vztah. Byla jsem pracovitá, pečlivá, občas jsme si uvařili kávu a probírali naše soukromé životy. On byl vdovec a měl dvě dospělé děti, dcery. Studovaly v Praze a měly tam i vlastní byt. Domů jezdily zřídka. Tak se můj šéf Pavel staral sám o sebe. Byl silnější postavy, tak metr osmdesát, na ježka ostříhané vlasy, značně prošedivělé a krásné hnědé oči. Měl laskavý, tichý hlas. Byl chytrý, neustále upravený, dbal na slušné vystupování a to vyžadoval i v kanceláři. Když něco potřeboval, co se dotýkalo domácnosti, vždy se přišel poradit se mnou, aby ostatní nevěděli.  Měla jsem svoji kancelář. Každý den jsem pro sebe a pro něj uvařila kávu, řekli jsme si, co nás pracovního ten den čeká a když zbyl čas, tak i něco ze soukromí. Brzy jsem znala jeho život a on můj. Neměla jsem před ním tajnosti a myslím, že ani on přede mnou. Vzájemně jsme se respektovali. Několikrát jsem i musela do práce v sobotu. Na peníze jsem si vůbec nestěžovala, platil mně královsky. Evi, až budeme v sobotu hotovi, pozval bych vás na něco dobrého. Jela byste se mnou? Proč ne? Zajistím si hlídání a můžeme vyrazit. Byl evidentně rád, že jsem jeho pozvání přijala.

Po pracovní sobotě jsme spolu asi okolo druhé hodiny vyrazili na pozdní oběd. Vzal mně do pěkného hotelu. Nabídl mi víno a vybrali jsme si jídlo. Evi, je mi s vámi moc dobře, rozumíme si, respektujeme se. Jsem rád, že jsem dal na doporučení a vzal si vás do své kanceláře. I mně, pane doktore se práce líbí a jste moc fajn šéf. Těším do práce, ale i na vás. Já se ale musím Evi přiznat, že jsem se do vás v mém věku zamiloval, řekl doktor. Pro vás to bude asi úsměvné, ale nemohu si pomoci. No, i mně je s vámi dobře a myslím, že jsem jen krůček od hlubšího vztahu. Mohu vám nabídnout tykání? Pravil. Ano, souhlasím. Podali jsme si ruce a lehce se políbili. Byl to něžný polibek a pohlazení vonící luxusní kolínskou. Evi, to je pro mě po dlouhé době, vlastně po smrti manželky, což už je sedm let, nejkrásnější den v mém životě. Zdrželi jsme se o dost déle, než jsem předpokládala, protože jsme se hladili, líbali a hodně jsme si navzájem otevírali naše srdce. Když mně odvezl před dům, ještě nějakou chvilku jsme poseděli v autě, držel mně za ruce a stále se na mne díval. Evi, jsem moc zamilovaný, pokud bys náš rodící se vztah brala jen na přechodnou dobu, budu rád, když mi to řekneš, mám už nějaké roky a moc by mně zranil nějaký rozchod. Neboj Pavle. Začínáme spolu randit a uvidíme, jak se náš vztah bude vyvíjet. Třeba později zjistíš, že já ti nevyhovuji a nebudeš mně chtít. Ale Evi,já tě miluji a doufám, že moji lásku budeš opětovat i ty. V tvé přítomnosti je mi moc dobře, na nic si nehraješ, jsi příjemná, milá. Moc bych si přál, abys byla jen moje a napořád. Chtěl bych s tebou zestárnout. Pavle uvidíme. Pohladil mně a krásně políbil. Najednou se mi vůbec, ale vůbec nechtělo domů. Hladila jsem jeho tvář, hleděla mu do očí, které byly hodně upřímné, a zlehka jsem ho líbala. Líbala jsem ho tak dlouho, až moje polibky byly velmi vášnivé a to už Pavel nevydržel a krásně mi vyznal lásku. Nic krásnějšího jsem do této doby neslyšela. Já tě mám Pavle plnou hlavu a hezky se mi bude usínat. I mně Evi, určitě budeš v mých snech. Zítra ti zavolám a řeknu, jaký jsem měl sen. Budu čekat a těšit se. Už jen letmým polibkem jsme se rozloučili, já ještě zamávala, on pozvednutím ruky pozdrav opětoval. Byl to krásný závěr dne. Vítek už spal a maminka hned poznala, že ta práce netrvala až do těch pozdních hodin. Nevyptávala se, ale v duchu mi jistě to štěstí přála.

Další část povídky vyjde příští týden.

Reklama