Leden je ideální pojmenování pro první měsíc roku ve střední Evropě. Většina jazyků převzala název tohoto měsíce ze starořímského Januar, což měl být měsíc boha Januse, boha počátků a konců. Janus měl dvě tváře: jedna hleděla dozadu a druhá dopředu, viděl zároveň minulost i budoucnost, byl symbolem přeměny. Český název prvního měsíce roku vychází důsledně z počasí, tedy z toho, jaké by v ideálním případě mělo být.
Řada lednových pranostik se o osud ledna obává, pokud leden nedostojí svému jménu, bývá to předzvěstí špatného počasí po celý rok. A naopak, je-li leden dost ledový, je na cestě rok dobrý, úrodný.
Pranostiky, tedy průpovídky o počasí, dnes chápeme jako pozůstatek starých nevědeckých časů. Náš svět se při předpovědi počasí spoléhá na sběr a vyhodnocování dat prostřednictvím moderní techniky, pranostiky vytlačily počítačové modelace. Přesto předpovědi nefungují tak, jak bychom očekávali. Dlouhodobé předpovědi počasí jsou pro nás stále záhadou.
Pojem pranostika se v češtině objevuje až ve 20. století. Dříve se užíval termín prognostika. Jungmann ve svém slovníku vysvětluje v první polovině 19. století prognostiku jako „předpovídání budoucích počasů a věcí z hvězdnatosti nebeské“. Průpovídky o počasí se často mísily se společenskými předpověďmi, zpravidla apokalyptického charakteru, ty byly čteny z postavení planet. Jednu z nejstarších českých pranostik (prognostik) nalezneme například v rukopise profesora hvězdářství Mistra Martina z Lenče.
Pranostiky vycházejí z dlouhodobého sledování klimatu, byly ovšem obměňovány a zahalovány nejrůznějšími tajemstvími a pověrami. Pokud bychom je chtěli správně rozluštit, museli bychom znát přesné místo jejich vzniku (bývaly ve středověku přenášeny a překládány), dobu vzniku (měnil se kalendář a tím i data svátků patronů, od středověku také docházelo ke kolísání klimatu) a také bychom museli pochopit správně smysl ( středověk měl odlišný význam slov, přirovnání a zvyků, pochopení obsahu často ztěžuje rým).
Mohli bychom však po pravdivosti pranostik pátrat vlastním dlouhodobým pozorováním. A můžeme začít lednem: Leden jasný, roček krásný. V lednu mráz – těší nás, v lednu voda – věčná škoda. V lednu sníh a bláto, v únoru tuhé mrazy za to. Leden studený, duben zelený. Suchý leden, mokrý červen. Jaký leden, takový červenec. Mnoho sněhů v lednu, mnoho hřibů v srpnu.
Zdá se, že by pro nás mělo být dobré, kdybychom v lednu řádně vymrzli. Pak bychom se v létě řádně vyhřáli. Věřit, či nevěřit?
Do roku 1588 vstupovali lidé ve střední Evropě s touto prognózou: „Lidem veliké žalosti nastanou, též i léto divné a věci prve nikdy neslýchané. Nepomine-li svět léta tohoto, tedy uzříme něco divného.“
V létě 1588 však svět nepominul, ani nic divného lidé neuzřeli. Podobné předpovědi a jejich účinek jsme mohli sledovat i na konci minulého roku, a to máme počátek civilizovaného 21. století.
Na rozdíl od apokalyptických předpovědí vycházejících z četby hvězd pranostiky mohou pravdivé jádro mít. Jedna lednová pranostika například říká: na Nový rok o slepičí krok, a míní se tím zkracování noci. A noc se 1. ledna opravdu krátí, malounko, jen o slepičí krok. Na to se můžeme spolehnout.
A ostatní pranostiky? Zkusíme je letos trochu sledovat…
