Je-li leden nejostřejší, bude roček nejkrásnější

Leden je ideální pojmenování pro první měsíc roku ve střední Evropě. Většina jazyků převzala název tohoto měsíce ze starořímského Januar, což měl být měsíc boha Januse, boha počátků a konců. Janus měl dvě tváře: jedna hleděla dozadu a druhá dopředu, viděl zároveň minulost i budoucnost, byl symbolem přeměny. Český název prvního měsíce roku vychází důsledně z počasí, tedy z toho, jaké by v ideálním případě mělo být.

Řada lednových pranostik se o osud ledna obává, pokud leden nedostojí svému jménu, bývá to předzvěstí špatného počasí po celý rok. A naopak, je-li leden dost ledový, je na cestě rok dobrý, úrodný.

Pranostiky, tedy průpovídky o počasí, dnes chápeme jako pozůstatek starých nevědeckých časů. Náš svět se při předpovědi počasí spoléhá na sběr a vyhodnocování dat prostřednictvím moderní techniky, pranostiky vytlačily počítačové modelace. Přesto předpovědi nefungují tak, jak bychom očekávali. Dlouhodobé předpovědi počasí jsou pro nás stále záhadou.

Pojem pranostika se v češtině objevuje až ve 20. století. Dříve se užíval termín prognostika. Jungmann ve svém slovníku vysvětluje v první polovině 19. století prognostiku jako „předpovídání budoucích počasů a věcí z hvězdnatosti nebeské“. Průpovídky o počasí se často mísily se společenskými předpověďmi, zpravidla apokalyptického charakteru, ty byly čteny z postavení planet. Jednu z nejstarších českých pranostik (prognostik) nalezneme například v rukopise profesora hvězdářství Mistra Martina z Lenče.

Pranostiky vycházejí z dlouhodobého sledování klimatu, byly ovšem obměňovány a zahalovány nejrůznějšími tajemstvími a pověrami. Pokud bychom je chtěli správně rozluštit, museli bychom znát přesné místo jejich vzniku (bývaly ve středověku přenášeny a překládány), dobu vzniku (měnil se kalendář a tím i data svátků patronů, od středověku také docházelo ke kolísání klimatu) a také bychom museli pochopit správně smysl ( středověk měl odlišný význam slov, přirovnání a zvyků, pochopení obsahu často ztěžuje rým).

Mohli bychom však po pravdivosti pranostik pátrat vlastním dlouhodobým pozorováním. A můžeme začít lednem: Leden jasný, roček krásný. V lednu mráz – těší nás, v lednu voda – věčná škoda. V lednu sníh a bláto, v únoru tuhé mrazy za to. Leden studený, duben zelený. Suchý leden, mokrý červen. Jaký leden, takový červenec. Mnoho sněhů v lednu, mnoho hřibů v srpnu.

Zdá se, že by pro nás mělo být dobré, kdybychom v lednu řádně vymrzli. Pak bychom se v létě řádně vyhřáli. Věřit, či nevěřit?

Do roku 1588 vstupovali lidé ve střední Evropě s touto prognózou: „Lidem veliké žalosti nastanou, též i léto divné a věci prve nikdy neslýchané. Nepomine-li svět léta tohoto, tedy uzříme něco divného.“

V létě 1588 však svět nepominul, ani nic divného lidé neuzřeli. Podobné předpovědi a jejich účinek jsme mohli sledovat i na konci minulého roku, a to máme počátek civilizovaného 21. století.

Na rozdíl od apokalyptických předpovědí vycházejících z četby hvězd pranostiky mohou pravdivé jádro mít. Jedna lednová pranostika například říká: na Nový rok o slepičí krok, a míní se tím zkracování noci. A noc se 1. ledna opravdu krátí, malounko, jen o slepičí krok. Na to se můžeme spolehnout.

A ostatní pranostiky? Zkusíme je letos trochu sledovat…

Reklama
SDÍLET