Hrůza, zločin, tajemné prostředí a detektivky

Každá správná detektivka líčí tajuplné jevy a vyvolává pocity hrůzy, řada autorů detektivních románů, aby vyvolala co nejvypjatější stav čtenářovy mysli, dokonce nešetří sadizmem.

Tajuplné jevy, hrůza a sadizmus se v evropské literatuře začaly hojně vyskytovat již ve 2. polovině 18. století. Naši předkové v té době s velkou oblibou sahali po hrůzostrašných románech jako například Zazděná slečna aneb Podivné příhody Marie z Hohenturu, Krásná Olivie aneb Strašidlo u Bílé věže, Skalní duchové aneb Příhody barona z Binerbachu.

Hrůzostrašné povídky mají svůj původ v Anglii, kde získal velkou oblibu gotický román (gothic novel). Své označení žánr získal situováním děje do středověku. Francouzi tomuto žánru říkají černý román (le roman noir) a Němci román hrůzy (Schauerroman).

Za první dílo hrůzostrašného žánru lze považovat anglický román Otrantský zámek z roku 1764. Hrůza za hrůzou, zločin za zločinem, tajemné prostředí středověkého hradu s podzemními chodbami a strašidly, to jsou hlavní rysy tohoto kdysi velmi populárního díla.

I v době vzdáleného 18. století se chtěli čtenáři bát, ale vysvětlení hrůz působením nadpřirozených sil všechny čtenáře neuspokojovalo.

Čtenáři a autoři hrůzostrašných příběhů se postupně rozdělili do dvou skupin, a tak se z hrůzostrašné literatury pomalu rodily dva dodnes živé žánry.

Jeden šel cestou hrůzy vystupňované nadpřirozenými prvky přímo k hororu.

Druhý žánr pak žádal reálný výklad jevů, kterými byl čtenář strašen, neboť nadpřirozené prvky už v 18. století připadaly mnoha čtenářům směšné. „Portrét, který vystoupí z rámu? Kostlivcův duch v mnišské kutně? Když je čtenář v napětí, vystupňovaném na nejvyšší míru, pak takovéto detaily je stačí rázem a dokonale srazit; rozmetají dílo fantazie a místo zájmu budí smích.“ Tato slova napsala anglická autorka Clara Reevová již v roce 1777 a podařilo se jí tak už tehdy charakterizovat typického čtenáře moderních detektivek: Napětí ano. Ale nevěrohodnost? V žádném případě!

V roce 1794 pak vyšel první román, který s napětím pracuje tak, jak to mají čtenáři detektivek rádi: tajemné chodby, záhadné hlasy, ukrytá mrtvola, velké dávky hrůzy a na konci naprosto racionální vysvětlení. Román má název Záhady Udolfa a jeho autorkou je Angličanka Ann Radcliffová.

Román Záhady Udolfa inspiroval řadu vynikajících autorů moderní literatury, byli mezi nimi na příklad Jane Austinová (Opatství Northanger), Charles Dickens (Malá Dorritka), Edgar Allan Poe (Oválný portrét) nebo Daphne du Maurier (Živá a mrtvá).  A od těchto skvělých autorů už vedou přímé linie k naší milované moderní detektivce.

Reklama
SDÍLET