Hlazení morčete či králíka, krmení andulek, rybiček nebo koz. Výzkumy psychologů jednoznačně potvrzují, že kontakt se zvířaty a péče o ně seniory aktivizuje, pozitivně podporuje jejich zdraví i psychiku a dává jim pocit, že jsou milovaní a potřební.
Domácí zvířata jsou běžnou součástí života v SeniorCentrech SeneCura a někteří klienti mají svoje domácí mazlíčky dokonce přímo na pokojích. Prokazatelně působí jako léčebný prostředek, jelikož kladně ovlivňují zdravotní stav seniorů. Při hlazení zvířete dochází k poklesu krevního tlaku, zklidňuje se srdeční činnost a navozuje se stav celkového uvolnění. Zvířata mohou spolupůsobit na snižování spotřeby léků proti bolesti a úzkosti, pomáhají také při některých poruchách spánku.[1] Proto také během koronavirového období přibyli do domovů SeneCura další zvířecí přátelé. Do SeniorCentra Liberec například dvě andulky Karel a Pepík a akvárium s rybičkami. „Jeden z klientů se aktivně ujal péče o naše zvířátka, a tak každé ráno po snídani jde všechny zkontrolovat a nakrmit. Dodává mu to pocit důležitosti a je rád, že má svoje povinnosti,“ potvrzuje přínosy péče o zvířata aktivizační pracovnice Anna Henlínová z libereckého SeniorCentra SeneCura.
Domov SeneCura v Modřicích u Brna zase nedávno přivítal dvě mladé morčecí samičky Amálku a Nutellu, které u seniorů sklidily neuvěřitelné ohlasy. Klientka domova, Mgr. Hana Benešová, prohlásila: „Takové morčátko jsem měla taky, úplně stejně zbarvené! Morčata mám moc ráda, jsou to přítulná a roztomilá zvířátka.“ Caviaterapie, tedy terapie pomocí morčat, má blahodárné účinky na psychickou pohodu podobně jako canisterapie se psy. „Průměrná tělesná teplota člověka je v rozmezí 35,8-37,3 °C narozdíl od morčat, kde je více jak o dva stupně vyšší. Skvěle tak dokážou prohřát lidské tělo v případech ztuhlosti rukou, zkrácených šlach, bolavých svalů a kloubů. Jejich mazlením, česáním a krmením navíc klienti procvičují jemnou motoriku,“ popisuje radost a pozitivní působení nových zvířecích přírůstků vedoucí aktivizační pracovnice modřického domova Kristýna Anschlagová.
Zvířata dokážou také zmírňovat pocity osamělosti a společenské izolace zejména u klientů, kteří tráví většinu času na lůžkách, a také u seniorů trpících Alzheimerovou chorobou či demencí. Řada vědeckých studií prokázala, že domácí zvířata mohou být dobrými pomocníky v terapii vzpomínkou, protože mnoho seniorů mělo v dětství zvířata. S jejich pomocí lze zlepšovat orientaci, paměť a sebevědomí klientů.[2] To potvrzuje i Lenka Bazgerová, aktivizační pracovnice ze SeniorCentra Olomouc: „Náš králík Pája pravidelně navštěvuje naše klienty, a to hlavně klienty zcela imobilní. Na lůžku se k nim doslova tiskne, miluje hlazení a škrábání za ouškem. V rámci těchto kontaktů si klienti nenásilnou formou procvičí jemnou motoriku a zároveň jim zvířátko vždy vykouzlí úsměv na tváři. Často se pak rozpovídají a ve vzpomínkách vrací k domácím mazlíčkům, které v minulosti měli.“
Zvířata jsou pro seniory stabilizujícím činitelem, protože jim pomáhají lépe překonávat těžké chvíle. Pro jedince, kteří mohou propadnout rezignaci a dlouhodobé nečinnosti, znamenají naplnění jejich potřeb blízkosti, lásky a radosti, protože přijímají vděčně projevy zájmu. Senioři, kteří pečují o zvířata, jsou obecně aktivnější a mají více sociálních kontaktů[3], což si potvrdili v SeniorCentru Štěrboholy: „V klubovně našeho domova máme zebřičky. Jsou pro klienty ideální rozptýlení, když mohou ptáčky krmit, pozorovat a povídat si o nich. Venku zase máme dvě kamerunské kozy, Lízu a Lujzu, klienti je moc rádi chodí přikrmovat. Rozmazlují je tak, že nám skoro ani nepasou trávu,“ dodává s úsměvem Kateřina Vokálová, ředitelka pražského SeniorCentra ve Štěrboholech.
[1] Vojtěchovský, Miloš, Vojtěchovská-Mayerová, Milena, Zvířata v domovech nejen pro seniory: příručka pro návštěvní programy, držení a chování zvířat, Hestia, 1999, ISBN 80-239-1973-3
[2] tamtéž
[3] Vojtěchovský, Miloš, Vojtěchovská-Mayerová, Milena, Zvířata v domovech nejen pro seniory: příručka pro návštěvní programy, držení a chování zvířat, Hestia, 1999, ISBN 80-239-1973-3
