Před dávnými lety žil v Brně bohatý obchodník s obilím. Měl pěkný dům na dnešním náměstí Svobody, hodnou ženu a čtyři syny, kteří však moc vtipné kaše nepojedli. Však jim taky Brňané jinak neřekli než čtyři mamlasi.
Copak o to, táta je dovedl zapřáhnout do práce, u které nemuseli zrovna přemýšlet. Byli to siláci a tak nakládali a nosili těžké pytle s obilím a jezdili s povozy. Obchodník s obilím tedy nemusel zaměstnávat žádnou čeleď a tak se mu dobře dařilo. Nebylo mu však dopřáno dlouhého života, nebylo mu ani padesát let, když opustil tento svět. Jeho vdova se však v obchodu nevyznala a živnost začala upadat. Její synové, čtyři mamlasi, byli sice dobří na fyzické práce, ale obchodu vůbec nerozuměli.
Tak dříve tolik úspěšný a prosperující obchod s obilím zanikl a čtyři mamlasi se poflakovali po městě. Rodina však nebyla chudá, kromě krásného domu na náměstí měla vdova ještě několik tisíc zlatých na hotovosti a s tím se už dalo přece velice slušně žít.
Jako v každém městě, taky v Brně, se našlo dost škodolibých lidí. Tito lidé využívali prostoduchosti čtyř mamlasů a naváděli je k různým nezbednostem.
Jeden škodolibý člověk potkal prvního mamlase v průjezdu Staré radnice a povídal:
„Tady tohle Brněnské kolo zde jen zbytečně visí, vezmi ho a zanes jej do hospody k formanům, dají ti za ně jistě alespoň dva zlaté.“
První mamlas se zaradoval, že přijde k lehkému výdělku, popadl Brněnské kolo, jeden ze symbolů města, a kráčel s ním do hospody k formanům.
Teprve městský strážník prvního mamlase zastavil, neboť se mu nezdálo, proč přes celé město nese velké kolo. Když zjistil, že kolo pochází z průjezdu Staré radnice, přikázal mamlasovi, aby kolo vrátil zpět na místo. Prvního mamlase s kolem a strážníkem doprovázel dav čumilů a tak strážníkovi nezbylo, než tuto událost nahlásit starostovi. Marně vdova namítala, že syn je duševně zaostalý, musela zaplatit tučnou pokutu, s tím, že si má své mamlasy lépe hlídat.
Jindy jeden „brněnský dobrák“ oslovil druhého mamlase zase u Brněnské Staré radnice:
„Podívej se na ten portál na radnici, jeho prostřední vížka je ohnutá. Když si vezmeš žebřík a kbelík s teplou vodou, můžeš tu vížku narovnat. Je to velmi jednoduché, stačí vížku namočit v teplé vodě. Starosta ti za tuto opravu vyplatí deset zlatých.“
Druhý mamlas si donesl žebřík a ohnutou vížku portálu začal potírat teplou vodou. Jeho počínání neušlo pozornosti městského strážníka a kolem Staré radnice se shromáždilo mnoho lidí, kteří se zde dobře bavili. Vížka zůstala i nadále ohnutá, druhý mamlas nedostal od starosty žádnou odměnu, ale za to jeho matka musela zaplatit velkou pokutu.
Jednoho dne se třetí mamlas ochomýtal na Zelném trhu a tu ho oslovil jeden trhovec:
„Poslyš, chlapče, podrž mi tu krávu na řetězu, já si půjdu dát naproti do hospody něco na zub a brzy se vrátím. Za pohlídání krávy ti zaplatím dva grejcary.“
Třetí mamlas byl rád, že přijde k nějakým penězům a držel krávu na řetězu.
Pozoroval je však jeden „brněnský vykuk“ a sotva trhovec zapadl do hospody, povídal třetímu mamlasovi:
„Já jsem bratr toho trhovce, kterému hlídáš krávu. Můj bratr se v té hospodě zdrží trochu déle, má tam nějaké obchodní jednání, a proto mě požádal, abych krávu pohlídal a tobě vyplatil ty dva grejcary.“
Třetí mamlas vzal dva grejcary, předal krávu s řetězem „brněnskému vykukovi“ a šel po svých. Když se trhovec vrátil z hospody, nenašel na Zelném trhu ani krávu, ani třetího mamlase. Vdově tak nezbylo, než zaplatit tržní hodnotu odcizené krávy trhovci, neboť ji svěřil třetímu mamlasovi a ten ji lehkomyslně předal neznámému muži, vykukovi.
Taky čtvrtý mamlas se proslavil na Zelném trhu. Jednou v létě procházel mezi stánky s ovocem a zeleninou, když ho oslovil jeden vtipálek:
„Zdalipak víš, chlapče, který je dnes den v týdnu?“
Čtvrtý mamlas to samozřejmě nevěděl, k čemu by mu to bylo. Poslouchal svoji matku, která mu vždy řekla, co bylo třeba.
„No dnes je přece čtvrtek a všechno ovoce je dnes na Zelném trhu zadarmo. Jenom ovoce je zadarmo, zelenina je za peníze. Dones si nějaký pytel, abys mohl co nejvíce ovoce nabrat a donést je domů.“
Čtvrtý mamlas si přinesl pytel a začal do něj ukládat ovoce trhovců, zejména meruňky a broskve a těšil se, že jej máma s ovocem ráda přivítá. Trhovcům se to pranic nelíbilo, ale protože byl čtvrtý mamlas, ostatně jako všichni jeho bratři, chlap jako hora, sami si na něj netroufli a přivolali městského strážníka. Čtvrtý mamlas musel všechno ovoce trhovcům vrátit a vdova zase zaplatila pořádnou pokutu.
Vdova po obchodníkovi s obilím došla k závěru, že už to takhle se čtyřmi mamlasy dále nejde a zaslala dopis svému bratrovi statkáři, aby jí poradil. Statkář byl rozumný muž, a když přijel do Brna a vyslechl svou sestru, povídal:
„Sestro moje zlatá, ty už dále nemůžeš zůstat v Brně, neboť tví synové budou i nadále terčem různých zlomyslníků a posměváčků. Tvoji synové sice nejsou chytří, ale jsou zdraví a silní a potřebují fyzickou práci. Myslím, že nejlépe jim bude na venkově.“
„Ve vsi, ve které hospodařím na statku, je zrovna jeden pěkný statek na prodej. Prodej dům v Brně a kup si ten statek. Jak dobře víš, já mám dva syny, tvé synovce. Starší syn se bude zanedlouho ženit, předám mu statek a se ženou odejdeme na výměnek. Můj mladší syn by mohl nějakou dobu dělat šafáře na tvém novém statku, starat se o hospodářství a naučit tvoje syny polním pracem. Já budu mít na výměnku více času a taky dohlédnu na tvé hospodářství.“
Vdova byla návrhem svého bratra doslova nadšená. Prodala měšťanský dům v Brně a na venkově koupila výstavný statek s mnoha poli, loukami a kouskem lesa. Její synovec tam dělal šafáře a přiděloval a dohlížel na práci jejich čtyř synů. Taky její bratr, nový výměnkář, jim vydatně pomáhal.
Čtyři mamlasi zde byli velmi spokojení. Vykonávali veškeré polní práce, starali se o koně a dobytek a sváželi dřevo na statek. Byli na poli od jara do pozdního podzimu a v létě taky chodili do lesa na houby, maliny a ostružiny. U statku si rovněž založili pěkný ovocný sad. Dobře se jim dařilo.
Časem si čtyři mamlasi našli taky nevěsty. Hoši sice nebyli zrovna bystří, ale byli silní a pracovití. Vdova pak předala statek nejstaršímu synovi, který se oženil. To už nepotřebovali žádného šafáře, neboť se hoši už dobře vyznali v hospodářství a polních pracech.
Tři mladší bratři se přiženili na statky, máma jim každému z nich vyplatila podíl šest tisíc zlatých, což byla hodnota slušného statku. V Brně to byli jen čtyři mamlasi, ale na venkově se za několik málo let stali váženými sedláky.
Brňanům však ti čtyři mamlasi docela chyběli a často vzpomínali na jejich nezbedné kousky. Pak však starosta dostal dobrý nápad. Na fasádu domu, ve kterém dříve čtyři mamasi bydleli, nechal umístit čtyři sochy, atlanty, kteří podpírají římsu. Dům je nazýván U čtyř mamlasů a stojí v Brně dodnes.
Pověst pochází z knihy Nové pověsti z Moravy a Slezska, kterou napsal Jiří Glet. Elektronickou knihu zakoupíte ve vydavatelství Kosmas.cz. Více než 8 000 titulů e-knih si mohou vypůjčit ve více než 150 knihovnách, mezi jinými taky e-knihy Jiřího Gleta. Bližší podrobnosti najdete na www.pujcovani-eknih.cz
