Lískové keře jsou hojně rozšířeny v evropských hájích na stráních, mezích a tvoří podrost světlých lesů. Až šestimetrové výšky dosahují v několika letech. Díky nesmírné životnosti jim nevadí ani stálý ohryz zvěří nebo dobytkem na pastvinách. Archeologové našli zbytky lískových oříšků už v obydlí člověka neolitického. Jako užitkový keř se pěstuje líska od starověku. U nás jsou lískové keře hojné v pahorkatinách v podrostu světlých lesů nebo na jejich okrajích na vzdušných úrodných půdách.
Líska kvete velmi brzy zjara, v březnu a dubnu, takže je první potravou včel. Lískové oříšky dozrávají v září. Zralé hnědé oříšky volně vypadávají ze zeleného kalicha. Jsou oblíbenou pochoutkou veverek, myší, sojek a datlů, kteří je roznášejí a přispívají tak k rozšiřování lísky.
Lískové oříšky jsou vydatným zdrojem energie
Lískové oříšky obsahují vitamíny skupiny B, karoteny, vitamín C, E a kyselinu listovou. Dále pak draslík, hořčík, fosfor, měď, zinek, mangan a železo. Lískové oříšky taky dodávají tělu velké množství energie. Lisuje se z nich pokrmový a technický olej. Lískové oříšky se přidávají do jemného pečiva, do cukrovinek, do čokolády a jiných dobrot.
Dřevo z lísek je velmi pružné a měkké. Vyrábí se z něho hole a taky velmi žádané, luxusní a kvalitní dýmky. Líska obecná je tedy velmi užitečným keřem v naší zemi.
Lískové oříšky na královském stole
Lískové oříšky ze Stadic, vsi legendárního Přemysla Oráče, se dokonce dostaly na královský stůl. Císař Karel IV. totiž osvobodil tři stadické usedlosti od roboty a jejich držitelům uložil povinnost, aby pečovali o Přemyslovu lísku. Dle pověsti líska vyrostla z otky, kterou budoucí kníže zapíchl do země, před svým odchodem do Prahy. Lískové oříšky z této lísky byly odevzdávány na panovnický stůl. Tento zvyk se udržel až do roku 1701, tedy po dobu delší než tři sta let. Lískové oříšky nám však chutnají dodnes.
