(Napsali čtenáři Anna a Josef, 74 a 76 let)
Když jsme minulý rok přemýšleli o Vánocích, přepadla nás úzkost. Už několik let pro nás svátky znamenají nejen radost, ale i starost. Vnoučat máme šest, a i když jim vždycky chceme udělat radost, každý rok se nám na účtu hromadí výdaje za dárky, které si sotva můžeme dovolit. Život důchodců není jednoduchý – ceny rostou, ale naše důchody zůstávají skoro stejné. A vloni jsme si poprvé museli přiznat, že na drahé dárky prostě nemáme.
Každý rok jsme se snažili našetřit něco stranou. Přestože náš důchod pokryje jen nezbytné výdaje, snažili jsme se s každou korunkou co nejlépe hospodařit. Jenže už vloni bylo všechno jinak. Ceny potravin se zbláznily, a když jsme k tomu přičetli výdaje na léky a nájem, nezbylo téměř nic navíc. Přemýšleli jsme, co s tím. Vánoce bez dárků? To pro nás bylo nepředstavitelné – vždyť co bychom vnoučatům dali?
Změna pohledu
Při jednom večerním povídání jsme si ale uvědomili, že jsme možná celou dobu dávali dárkům větší význam, než bylo potřeba. Když jsme byli mladí, Vánoce nebyly o penězích. Bylo to o tom, že se rodina sejde, posedí spolu, zazpívá si koledy, povypráví si historky a užije si tu atmosféru. Proč jsme na to zapomněli?
Dlouho jsme se o tom bavili a rozhodli jsme se, že to uděláme jinak. Místo toho, abychom se trápili, že na drahé dárky nemáme, vrátíme se k tomu, co bylo kdysi pro nás podstatné – k času strávenému spolu. Vánoce nemusejí být o penězích, ale o zážitcích a společných chvílích.
Začali jsme přemýšlet, co dát vnoučatům, aby je to nezklamalo a bylo to od srdce. A tak jsme se pustili do tvoření. Já jsem si vzpomněla na své staré háčkovací dovednosti a začala jsem dělat malá zvířátka a čepičky pro ty nejmenší. Josef, můj muž, je šikovný na práci se dřevem, a tak začal vyrábět malá dřevěná autíčka a figurky.
Řekli jsme si, že Vánoce by měly být o zážitcích. Místo toho, abychom kupovali drahé hračky, připravili jsme pro naše vnoučata speciální den. Vzali jsme je na procházku do lesa, kde jsme společně sbírali šišky a větvičky, abychom z nich potom doma vyráběli vánoční ozdoby. Děti byly nadšené – smály se, povídaly si a ani jednou se nezeptaly na dárky.
Jak to děti přijaly
Měli jsme trochu obavy, jak naše děti a vnoučata přijmou fakt, že pod stromečkem nebude hromada drahých dárků, ale spíše malé, ručně vyráběné věci. Ale reakce nás překvapila. Naši synové a dcera nám řekli, že úplně chápou naši situaci, a byli rádi, že jsme se rozhodli Vánoce nehnat do finančního extrému. Vnoučata si zase milovala ručně vyráběné dárky. Nejstarší vnuk dokonce prohlásil, že ta dřevěná autíčka jsou mnohem lepší než ta, co se dají koupit v obchodě.
Ale co bylo pro nás nejkrásnější, byla ta atmosféra, kterou jsme společně vytvořili. Zpívali jsme koledy, jedli cukroví, povídali si o tom, jaké jsme měli Vánoce my, když jsme byli malí, a smáli se u starých historek. Vánoční svátky tak získaly úplně nový rozměr – nebyl to závod o to, kdo dá dražší dárek, ale o to, jak strávit co nejvíce krásného času s rodinou.
Naše loňské Vánoce nás naučily jednu důležitou věc – nejde o to, kolik peněz utratíme za dárky, ale o to, jaký čas věnujeme svým blízkým. A možná, že právě ten čas, který jim věnujeme, je to nejcennější, co jim můžeme dát. Letošní Vánoce chceme rozhodně prožít stejně.
Všem, kdo jsou na tom podobně jako my – nemají dost peněz na drahé dárky – bychom chtěli vzkázat: Nebojte se! Největší hodnotu má to, co dáte od srdce, ne to, co stojí hodně peněz. Děti si budou nejvíce pamatovat chvíle, které s vámi strávily, a to je ten nejlepší dárek, jaký jim můžete dát.
Autorský text
