S příchodem letních prázdnin se přiblížilo pravidelné hlídání vnoučat. S tím přichází na řadu otázka, jak vnoučata zabavit? Jednou z možností je předčítání z dětské knížky Pavlík na prázdninách na Valašsku, jejíž knižní ukázku vám přinášíme. Autor knihy, pan Jiří Glet, navíc pohádkovou e-knihu věnuje všem čtenářům, kteří se o knihu přihlásí. Více informací se dozvíte na konci knižní ukázky.
Dětská kniha Pavlík na prázdninách na Valašsku vypráví příběh malého Pavlíka, jehož tatínek odjíždí na letní stáž do Říma. A s ním odjíždí také Pavlíkova maminka. Pavlíkovi se podaří prosadit, že bude letní prázdniny trávit na Valašsku u dědečka a babičky. Dědeček seznamuje Pavlíka s krásnou valašskou přírodou, její flórou a faunou a babička umí tak báječně vařit. Pavlík si na Valašsku taky najde nové kamarády a zažije nejedno dobrodružství. Pavlík tak na Valašsku prožije své nejlepší a nejkrásnější letní prázdniny.
Knižní ukázka
Prázdniny začaly Pavlíkovi o několik dnů dříve, neboť tatínek musel být na stáži v Římě již na konci měsíce června. Tak jedno krásné červnové odpoledne zavezl tatínek autem Pavlíka do Valašské Lhoty k dědečkovi a babičce. Maminka zůstala doma a balila věci na pobyt v Římě.
K večeru přijel tatínek s Pavlíkem na Valašsko a byli mile uvítáni dědečkem a babičkou. Tatínek poseděl a popovídal si se svými rodiči, ale zanedlouho jel zpět do Prahy za maminkou. Museli totižještě zařídit spoustu věcí před odjezdem do Říma. Pavlík byl po cestě unavený a tak šel brzo spát.
Když se ráno Pavlík probudil, sluníčko svítilo a byl nádherný den. Dědečkův domek, s bílou fasádou, stál na stráni pod Smrkovou horou. Na zápraží domku stál stůl, u kterého v letním období,pokud bylo hezké počasí, dědeček s babičkou snídali, obědvali i večeřeli. Taky Pavlík zde posnídal. K snídani měl čaj a výtečné buchty s mákem, které napekla babička. Dědeček přisedl ke stolu a seznamoval Pavlíka s místní krajinou:
„Nad našim domkem se zdvíhá Smrková hora. Dolů pod námi v údolí teče řeka Ostružná a na ní leží naše ves, Valašská Lhota. Její dominantou je barokní kostel sv. Jana Křtitele. Naproti nám se tyčí Jedlová hora, vedle ní je Javorový vrch a pak Buková hora.“
„Dědečku, dědečku, podívej se kolik kolem nás lítá vlaštovek,“ najednou zvolal Pavlík.
„To nejsou jenom vlaštovky, ale taky jiřičky,“ poučil dědeček Pavlíka.
„Vyprávěj mi něco o nich,“ žadonil Pavlík.
Dědeček se usmál a začal povídat:
„Když k nám na jaře přiletí vlaštovky a jiřičky, tak pro všechny teplomilné obyvatele české kotliny nastává ta lepší část roku. Tito velmi oblíbení ptáci se na našem území každý rok zdržují přibližně pět měsíců, jak ostatně nejlépe vystihují dvě staročeské pranostiky:
Na svatého Jiří (24. 4.) vlaštovky už víří a O svatém Matouši (21. 9.) vlaštovky nás opouští.“
„Jak se vlastně dají rozeznat vlaštovky od jiřiček?,“ dotázal se Pavlík dědečka.
„Vlaštovky obecné si staví hnízda většinou uvnitř budov, v průjezdech, chlévech a chodbách. Hnízdo je otevřené, slepené z drobných kuliček bláta. Taky v naší hospodářské budově, u našeho domku, kde máme uloženo nářadí, je několik vlaštovčích hnízd. Vlaštovka má sytě rudou obličejovou masku, velmi tmavý hřbet a křídla, spodek těla je rezavě bílý a má taky dlouhý vidlicový ocas.“
„To jiřička obecná je o něco menší než vlaštovka. Hnízda si jiřičky staví z drobných kuliček bláta na vnějších stěnách budov. Podívej se Pavlíku na fasádu našeho domku, najdeš zde hnízda jiřiček. Jiřička má temně modročerný hřbet, bílý spodek těla, hrdlo i kostřec. Má taky poměrně mělce vykrojený ocas.“
„Dědečku a existuje nějaký jednoduchý způsob jak rozeznat vlaštovky od jiřiček?“
„Ano, existuje jeden velmi jednoduchý způsob jak rozeznat vlaštovky od jiřiček. Za letu jiřičce bíle svítí zadní část jejího tělíčka.“
„Jak vlastně vlaštovky a jiřičky poznají, kdy mají odletět do teplých krajin?,“ otázal se Pavlík.
„V některých letech se vydaří babí léto a v září a ještě i v říjnu bývá pěkné a slunečné počasí,“ povídá dědeček.
„Vlaštovky a jiřičky však přesto v druhé polovině září odlétají. Je to proto, že se neřídí intenzitou slunečního svitu, ale délkou dne. Jakmile se blíží podzimní rovnodennost, vědí, že nastává čas k odletu. Před odletem do svých zimovišť, ve střední a jižní Africe, se vlaštovky a jiřičky shromažďují na telegrafních drátech. Na jaře se pak zase vracejí do malebné české krajiny.“
Po snídani dědeček povídá:
„Mám pro tebe Pavlíku jedno překvapení.“
Sešli do údolí a posadili se na břehu řeky Ostružné.
„Dědečku, co tady tak pěkně voní?,“ otázal se Pavlík.
„To není jedna vůně, ale dvě vůně, které se navzájem mísí,“ usmál se dědeček.
„Za námi stojí pět mohutných lip, které kvetou a omamně voní. Na břehu řeky Ostružné zase všude okolo nás kvete a voní mateřídouška. K takovému jevu dochází jen jednou ročně, v období letního slunovratu a svátku sv. Jana Křtitele, kdy jsou nejdelší dny a nejkratší noci. Mnozí lidé, včetně mě, právě období okolo letního slunovratu považují za jedno z nejkrásnějších období v roce.“
Získejte e-knihu Pavlík na prázdninách na Valašsku
Spisovatel Jiří Glet věnuje svou e-knihu Pavlík na prázdninách na Valašsku všem čtenářům, kteří se o knihu přihlásí na mail i-senior@email.cz do 28. 6. 2020.
