Jména keltských válečníků a vůdců jsou do historie Evropy vepsány krví, většinou krví římskou. Není se vlastně ani čemu divit, sami Keltové své dějiny nezaznamenávali, tedy jejich vzájemné války a bitvy zůstávají převážně zapomenuty. Když však povstaly proti imperiálním choutkám Říma, našel se vždy historik, ať již řecký nebo římský, jenž jejich hrdinný boj zaznamenal.
Díky literatuře i filmu, jsou asi nejvíce známa jména jako Brennus (v roce 387 př. n. l. dobyl Řím), Vercingetorix (vedl povstání proti Juliu Caesarovi) nebo královna Icénů Boudica (Britka, jež se postavila moci Říma v letech 60 – 61 n. l.). Byli však další mocní válečníci, kteří se nesklonili před okupační mocí impéria.
Náčelník britských Catuvellaunů Caratacus
„Kdybych byl méně slavným a mocným králem, než jsem byl, pravděpodobně bych sem nepřišel jako poražený, ale spíš byste se mnou podepsali mírovou smlouvu a učinili mě svým vazalem. Ale to co se stalo a je pro mně nepříznivé, je pro vás velkolepé. Měl jsem koně, vojsko a velkou říši a všechno jste mi vzali. Kdybych s vámi však nebojoval, kdybych se hned vzdal jako tolik jiných, nezískali byste žádnou slávu. Pokud mě však přesto shledáte vinným a odsoudíte, můžete si být jisti, že se vám za to už nemá kdo pomstít, vždyť jste rozdrtili celé mé vojsko. Necháte-li mě však přesto naživu, každý kdo mě uvidí, vzpomene si na vaši slávu a velkorysost.“ Toto jsou podle Tacita slova samotného Carataca, která pronesl v Římě po svém uvěznění před císařem Claudiem. Tento proslov zachránil život jemu i jeho rodině, bylo mu dovoleno dožít v Římě.
Caratacus byl králem britských Catuvellaunů a během římské invaze do Británie (v roce 43 n. l.) se s bratrem Togodumnem postavili legiím na odpor. Keltská vojska prohrála bitvu u Medové řeky, stejně jako tu u Temže. Togodumnus byl zabit a velení přešlo na Carataca. Přestože byl králem svého kmene, jeho před invazní rozpínavá politika mu příliš přítel mezi ostatními kmeny nepřinesla, mnoho z nich raději sklonilo hlavu před Římem než před catuvellanaským náčelníkem.
Po krvavých bojích nakonec padlo i město Camulodunum (Colchester), hlavní sídlo Catuvellaunů. Carataca opustili skoro všichni jeho spojenci a on musel uprchnout. Stále se však nevzdával a vedl dál guerillovou válku proti postupujícím legiím. Taktika spálené země fungovala a teprve v roce 51 n. l. přiměl římský velitel Publius Ostorius Scapula Carataca k otevřené bitvě. Keltští válečníci podlehli a jejich velitel musel opět uprchnout. Pokoušel se nalézt přístřeší a ochranu u brigantské královny Cartimandy, byl však uvězněn a posléze vydán římské moci.
Vůdce kmene Lusitánů jménem Viriathus
Jako prostý pastýř začal svoji kariéru keltiberský bojovník Viriathus. Ve 2. stol. př. n. l. spravovali římští úředníci v Hispánii dvě provincie (Hispánii Bližší a Hispánii Vzdálenější), v oblasti však panoval neklid, římská správa vedla k několika rebeliím. V roce 154 př. n. l. začíná tzv. hispánská válka. Nejdříve povstávají kmeny Bellů a Avaků, později se k nim přidávají Lusitánové. Centrem odporu se stává oppidum Numantie.
Povstalcům přálo štěstí, 23. srpna 153 př. n. l. se jim podařilo zajmout konzula Quintuse Fulviuse Nobilitora a chvíli po tom i zmasakrovat celou legii. Tři roky byl klid, než opět dorazily legie. Servius Sulpicius Galba táhl s armádou do Andalusie, místní kmeny chtěli jednat o míru, bály se. Galba se s jejich představiteli dohodl a slíbil jím území. Svůj slib však porušil a místo toho řadu lidí čekajících na přidělení půdy pobil. Nemnoho uteklo, jedním z těch šťastných byl i Viriathus.
Ze setkání s římskou „morálkou“ si Viriathus odnesl nedůvěru k impériu a začal se stavět proti všem jednáním s Římem. V roce 147 př. n. l. se stal vůdcem kmene Lusitánů a téměř okamžitě se pustil do boje. Byl si vědom toho, že legie mají lepší výzbroj i výcvik a v otevřené bitvě se jim nemůže postavit, zvolil tedy guerillovou taktiku a Římané již brzy pochopili, že mají v Hispánii velice nebezpečného protivníka.
Svoji pověst potvrdil v bitvě u Baeculy, kde v roce 143 př. n. l drtivě porazil Římany. O několik let později se mu během léčky podařilo pobít dalších 3000 Římanů. Přestože tím donutil mocné impérium podepsat mírovou smlouvu, nebezpečí mu hrozilo spíše na domácí frontě. Když římský velitel Quintus Servilius Caepio porušil sjednaný mír, nebylo pro něj příliš těžké podplatit Viriathovy druhy. Ti ho pak poblíž města Lorica zavraždili ve spánku. Velký válečník tak padl rukou svých vlastních lidí. Jím vedená rebelie se rozpadla a Řím slavil opět triumf.
Ambiorix, nepřítel samotného Caesara
Galský kmen Eburonů vedl do bitvy proti nenáviděným Římanům muž jménem Ambiorix. Mezi lety 54 a 53 př. n. l. způsobil řadu obtíží Caesarovým legiím. V době tzv. galských válek se postavil proti římské moci reprezentované Tituriem Sabinem, Luciem Cottou, Titem Labienem a Tulliem Cicerem. Díky chytré lsti římské vojáky vylákal z dobře opevněného a chráněného tábory do prostoru výhodnějšího pro jeho plány.
V následné bitvě u Atuatuca Římany porazili, mnoho legionářů v bitvě padlo a to včetně legátů Tituriuse Sabina a Lucia Cotty Ambiorix slavil obrovské vítězství. Úspěchu si však neužíval dlouho. Již další rok po bitvě se do oblasti vydal Julius Ceasar. V touze pomstít se za utrpěnou porážku, plenil a pálil, kmen Eburonů skoro vyhladil, stejně jako zničil jejich města a vyvraždil dobytek. Po několika porážkách nakonec Ambiorix unikl za Rýn a zmizel.
Jiří Kalát / Země Keltů
