Život Keltů se řídil přírodními cykly i jednotlivými ročními obdobími, a přestože byli proslulými válečníky, žili také jako zemědělci a chovatelé. V jejich životě tak počasí a přírodní podmínky rozhodovaly o dostatku či hladu, pohromě i radosti, životu nebo smrti. Přechody mezi jednotlivými částmi roku si vyžadovaly specifické rituály, jež měly zajistit hladký přechod od jednoho k druhému. Oslavy se často měnily v divoké pitky, jelikož mužnost se nedokazovala pouze s mečem, ale také s pohárem v ruce.
Většinu informací, které máme o keltském náboženství či kulturních tradicích, čerpáme z řeckých či římských zápisků, část dat pochází také z hrobových nálezů nebo z antropologických výzkumů obyvatel Britských ostrovů.
V zásadě se dá říci, že Keltové slavili čtyři hlavní svátky, těmi byly Samhain, Imbolc, Beltaine a Lughnasad. K nim ještě můžeme započítat o něco méně významné oslavy solárního cyklu, tedy dvě rovnodennosti (21.3. a 23.9.) a dva slunovraty (21.6. a 21.12.)
Rituály vedli ve většině případů druidové, což byla velice specifická skupina keltské společnosti. Jednalo se o vzdělané (studium trvalo i dvacet let) muže, kteří zároveň působili jako lékaři, soudci, duchovními i mudrci kmene. Součásti rituálů tvořili vždy oběti, v některých dobách i oblastech se mohlo jednat i o oběti lidské.
Samhain
Slavil se na konci podzimu (nyní z této tradice vychází dušičky) a je považován za počátek keltského roku. V tuto chvíli přichází zima a temnota, otevírají se portály mezi živými a mrtvými, je možné mezi oběma světy komunikovat. Uctívají se předci a vzpomíná se na mrtvé. Uzavírají se staré křivdy a příkoří, konají se přechodové a očistné rituály. Domy se zdobí kousky jalovce či tisu, poráží se nadbytečný dobytek, a vše se připravuje na zimu.
Imbolc
Oslavy svátku Imbolc se odehrávají na přelomu ledna a února. Ve stejnou dobu se nyní koná i křesťanský svátek Hromnice. Tento den byl zasvěcen bohyni Brigid, žehná nástroje a nářadí, a v mírnějším pásmu už se v této době objevují první zelené výhonky i další projevy přicházejícího jara.
Imbolc patří věštbám a ohni. Keltové se pokoušeli předvídat počasí i vývoj partnerských vztahů. Oheň je hřál ve stále vládnoucí zimě, očišťoval od minulosti a prosvětloval jim budoucnost.
Beltaine
Chvíle, kdy přechází jaro v léto, je přesně ten okamžik, kdy Keltové slavili Beltaine, jenž se nyní částečně kryje s našimi čarodějnicemi. Právě velké ohně a očistné rituály patří k základním kamenům tohoto bujarého svátku. Slaví se život, plodnost a krása, rituály jsou zaměřené na ochranu osob i společenství, stejně jako rodiny a vztahů. Na mnoha místech se staví májka. Věneček na jejím vrcholu však nebylo tak jednoduché nasadit, mladé dívky s ním unikaly chlapcům s májkou, kteří je museli dohonit, vsunout májku do věnečku a dívky tak o něj připravit.
Lughnasad
Letní svátek slavený na přelomu července a srpna se jmenuje Lughnasad. Během něj byl vyhlášen klid zbraní a veškeré spory byly zapomenuty. I díky tomu se uzavíralo mnoho dohod a smluv stejně jako manželství. Byla to i doba různých voleb a kmenových změn.
Těsně před Lughnasadem dochází k první sklizni a během svátku, zasvěceného sklizni pšenice a ječmene, Keltové děkovali bohům i bohyním za dary země a žádali je o ochranu před případnými pohromami. Pří práci na polích se sbírají, z rituálních důvodů, poslední stébla z pole, ta posléze sloužila jako obětina bohům.
Během oslav se také konaly různé hry zasvěcené bohu Lughovi, kdy mladí muži mezi sebou soupeřili v různých disciplínách. Konaly se také svatby a i zde měli Keltové jistou specifičnost. Právě během Lughnasadu bylo možné oženit/vdát se na zkoušku. Spojení trvalo dvanáct měsíců, napřesrok ho pár před druidem potvrdil nebo se bez ostudy a dalších závazků rozešel.
Keltské svátky je možné v České republice zažít i v 21. století. Oslavy Beltainu, Samhainu, Lughnasadu i dalších slavností se pořádají například na zámku Nižbor, v Zemi Keltů u Nasavrk, na hradě Veveří nebo pod Troskami. Stačí se jen sebrat a na chvíli se stát Keltem.
Autor: Jiří Kalát / Země Keltů
