Pátá část romantické povídky o dvojí tváři života od autorky Hany Novákové.
Čas utíkal a datum svatby bylo na dohled. Svatba bude pouze rodinná. Naši přijedou jen na 4 dny a musí zpět. Svědkem mi bude dlouholetý kamarád Pepa, Karlovi půjde za svědka jeho starší synovec Jan. Přijde ještě Pepova manželka a druhý synovec s manželkou a Karlova sestra. Svatba bude v chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře. Mám tam známého arciděkana a tak jsem si s ním svatbu vyjednala. Karel až do té doby neměl tušení, jaké budu mít šaty. Myslela jsem si, že v mém věku by nebyly vhodné nějaké princeznovské šaty a tak jsem nechala ušít krásné bílé kalhoty a přes ně krátké bílé krajkové šaty, opět s neodolatelným výstřihem a do ruky růžové růžičky svázané do malé kytičky. Ve svatební den stál Karel v luxusním tmavě modrém obleku spolu s ostatními v hale a já scházela s malým Kájou, který pomalu cupital po schodišti. Kája byl celý v bílém dětském oblečku, jen s drobnými modrými doplňky. Byli jsme úžasní – máma a malý synek. Karel mi popošel naproti, miluji tě neuvěřitelně vám to oběma sluší, jsi krásná, políbil mě. Potom vyndal z kapsy dvě malé krabičky, ve jedné byly náušnice z růžových perel a v druhé otevírací přívěsek ve tvaru srdce. Vzadu měl vyryt datum svatby a naše monogramy. Hani, daruji ti tyto šperky, aby ti dnešní významný den připomínaly navždy. Je to moc krásné Kájo, děkuji a vroucně jsem ho políbila. Jen mi ty náušnice připni do uší, abych je měla na svatbě spolu s dárkem za Káju. Sluší ti to moc, pravil Karel, vzal do náručí Káju a odjeli jsme na obřad. Za tichých tónů varhan hrajících Ave Maria jsem kráčela po vínovém koberci směrem k oltáři spolu s malým Kájou. Držela jsem jeho malou ručičku a on vedle mě cupital svými drobnými krůčky. Karel stál před oltářem a i na tu dálku jsem viděla, jak si utírá slzy i mně se začaly slzy drát do očí. Neslzeli jsme jenom my, ale hodně lidí z firmy a mých známých, kteří se přišli podívat. U oltáře vzal můj otec Káju do náručí. S Karlem jsme si slíbili před Bohem věrnost a společný život v dobrém i zlém do konce života. Ač jsme oba byli v tu chvíli velmi šťastni, nikdo z nás netušil, jak se tento slib za nějaký čas vyplní. Ještě dnes mě z toho mrazí. Po obřadu nás čekal zástup gratulantů, z něhož byla určitě polovina těch, kterým nejen naše štěstí, ale i krásná atmosféra chrámu vehnaly slzy do očí. Ještě na závěr pár krásných snímků a nějaké video, které zdokumentovaly tu nádhernou atmosféru církevního sňatku a našeho štěstí. Až za dlouho, kdy už Karel nebyl mezi námi a mně bylo hodně smutno, jsem si toto video často pouštěla a nasávala jsem z něj tu neuvěřitelnou atmosféru naší svatby a našeho štěstí. Alespoň na chvilku mě to nějak uklidnilo, zdávalo se mi, že Karel je někde vedle mě, hladí mně a šeptá hezká slova. Bohužel…
Při obědě se všichni shodli na tom, že naše svatba v kostele byla jako z romantického filmu umocněná neuvěřitelnou atmosférou chrámu sv. Barbory. Nelitovala jsem, že se svatba konala právě zde. Po obědě se šli hosté projít po Kutné Hoře, já s Karlem jsme hlídali Káju, který po obědě spal pod tíhou událostí čtyři hodiny. Užívali jsme si v klidu posvatební pohodu. Večer jsme o to déle poseděli s ostatními, dokonce přišel i arciděkan a bylo to milé a příjemné posezení. Při tomto posezení mi Jan vysekl poklonu před rodinou. Milí novomanželé řekl, o Hance jsem myslel, že je další zlatokopkou, ale moc jsem se zmýlil a je mi to líto. Tímto se ti milá Hani moc omlouvám. Takový krásný vztah jaký máš s Karlem bych si přál i já ve svém životě. Je to něco úžasného. Byla jsem na měkko. Něco ti povím Jane, můžeš ho mít, ale musíš radikálně změnit postoj vůči obyčejnému lidskému štěstí a lásce bez podmínek. Můžu říci ,že s Karlem po sobě toužíme s každým ranním úsvitem a s každou první hvězdičkou. Nevynecháme žádnou minutu, kdy se naše ruce jen tak dotknou, naše rty políbí náruživěji či jen letmo a nevynecháme žádnou noc či ráno, kdy se nesmírnou láskou a touhou naše těla spojí a prožíváme neuvěřitelné štěstí. Je to prosté, ale o to víc vroucí a krásné. Karlovy se leskly oči a já věděla, že je to pro něj další z mých vroucích vyznání, které míval tak rád. Karle moc ti tohle štěstí přeji a jak tak koukám, i tobě toto krásné vyznání vehnalo slzy do očí, řekl Jan. Karel nestačil potlačit slzy a já mu je moc ráda utírala a při tom ho líbala na tváře. Nyní jsem si uvědomil, jak život může být krásný, jen najít tu pravou, smutně konstatoval Jan. Našeho Káju při posezení hlídali a užívali si naši. Druhý den jsme se vrátili zpět do našich domovů.
Život plynul dál, rodiče odjeli a zase jsme si jen skypovali, firmě se dařilo a Karel pomalu začal předávat vedení synovcům, zůstával častěji s námi, jako kdyby tušil, že si tu pohodu musíme užít, protože náhle udeří strašný osud. Do práce jsem nechodila, až budou Kájovi tři roky. Karlovi se blížila padesátka a chystala se velká oslava. Slavnost byla zase v penzionu Romantika, kde se sešlo mnoho hostů včetně těch zahraničních. Karel byl na oslavě již od začátku, musel na vše dohlížet, stejně vše klapalo jako hodinky, protože všichni na to byli z firmy za ta léta zvyklí. Já přijela až později. Byla jsem ráda, protože Karel nevěděl jaké budu mít šaty. Vstoupila jsem do sálu a ten téměř ztichl. Stála jsem na začátku sálu a čekala, až ke mě Karel dojde. Viděla jsem, jak je v němém úžasu. Políbil mně a špitnul, jsi moje princezna ,která je hodna pomilování, bohužel to musí počkat až do noci. Jak to jen vydržím? Nic jiného ti nezbude řekla jsem a šibalsky se pousmála a políbila ho na rty. Karel mě něžně objal a políbil na ústa. V našich očích byla vidět síla lásky, kterou jsme se obdarovávali každý den. Měla jsem starorůžové šaty, krajkový vršek a šifonový spodní díl. Do výstřihu růžové perly od Karla a též růžové perly jako náušnice. Sama jsem s oblečením byla nesmírně spokojená, chtěla jsem být pro Karla ta nejkrásnější. No, jako každá ženská …Myslím, že bych byla, i kdybych přišla v teplácích. Sama pro sebe jsem se usmála nad touto myšlenkou. Stoly se prohýbaly pod tíhou samých dobrot a pití. Rovněž i pod přemírou darů. Všichni se bavili, hodovali a tančili. I já s Karlem jsme si tu slávu užívali. Tancovali jsme spolu skoro celý večer, Karel mě při tanci hladil i líbal, musel být moc šťastný, protože tím i porušil své zásady bontonu pro tento večer. Byl velmi oblíben mezi spolupracovníky, ti ho měli rádi, přestože byl chytrý, nikdy se nepovyšoval nad ostatní, se všemi jednal jako s rovnými, když mohl, tak jim pomohl, byl přátelský, sportoval s nimi i občas spolu chodili i na pivo. A to se odrazilo i v atmosféře oslavy. Pepa při veřejné gratulaci za všechny přítomné přiznal, že Karel omládl tak, že mu připomíná léta na vejšce, když ještě chodili spolu za holkama. To vzbudilo bouřlivý smích. Máš Hani na něj velký a dobrý vliv. Zarděla jsem se. Nemáme ani já ani Karel rádi milostná vyznání na veřejnosti, ale udělali jsme výjimku, protože u této příležitosti jsme si to oba zasloužili. Tichým hlasem jsem pronesla: Karle, z celého srdce tě miluji, jsi má láska na celý život. Máme spolu Káju a co víc si přát, jen to, aby nám to dlouho vydrželo. Děkuji ti za to, že jsi můj život změnil v krásnou pohádku. Na Karlovi bylo znát, jak ho moje veřejné milostné vyznání velmi potěšilo. Přistoupil ke mně blíž a pravil: Dostal jsem dva nejkrásnější dárky, co člověk může dostat – tebe Haninko a malého Káju. Pro mně jsi vším a hlavně láskou na celý život, nečekal jsem, že mě někdy v životě potká ještě něco tak úžasného jako ty, tvoje láska, malý Kája mi změnil v mých padesáti život a já jsem nejšťastnější chlap a táta na světě. Láskyplně mě objal, dlouze a vroucně políbil za potlesku všech přítomných. V tom Pepa vyhlásil sólo pro nás. Hráli několik jeho oblíbených písní, většinou pomalých a my jsme lehce tančili po parketu, hleděli si do očí, či k sobě tiskly tváře, občas se i letmo políbili, ale v mysli jsme byli úplně někde jinde, tam,kde nám je spolu krásně. Ostatní nám v duchu záviděli, jak později přiznal Pepa, protože na nás bylo vidět, jak vzájemná láska změnila naše životy, jak se milujeme, jak je nám krásně.
Oslava se velmi vydařila, skončila nad ránem. Po oslavě, když jsme odpočívali v klidu domova a probírali celý její průběh se mě Karel zeptal: Haninko, neuvěřitelně ti svědčí mateřství, jsi ještě půvabnější a k pomilování, neuděláme si ještě jedno miminko, nepřemýšlela jsi o tom? Přemýšlela Karle, několikrát, ne jedno, ale chtěla bych s tebou ještě dvě. Tobě ty děti moc svědčí, to, co jsi neměl a toužil si po tom,tě nyní naplňuje a já se ráda dívám, jakou lásku a pozornost věnuješ Kájovi, tak proč ne i dalším našim dětem. A já bych ráda měla s tebou velkou rodinu. Hleděl na mě těma svýma modrýma očima a po tvářích mu tekly slzy. Slzy štěstí. Karla jsem obdarovala poukazem na pobyt do Českého ráje pro nás tři. Nechala jsem mu vyrobit dle mého návrhu krásný, zlatý přívěsek, ze kterého byl velmi nadšen. Užili jsme si společný výlet. Kája byl úžasný, nezlobil, Karel fotil, dováděli jsme s Kájou, procestovali jsme spoustu zajímavostí, nebyli jsme vůbec unaveni a večer, když už Kája byl v říši andělíčků, oddávali jsme se zase my naší lásce. Prostě rodinná idylka.
Život plynul v pohodě. Byla jsem na kontrole na gyndě, abych se ujistila, že jsem v pořádku a můžeme si udělat další miminko. Ale, nebylo to tak jednoduché. Kamarád Tomáš mi řekl, že není nyní zrovna vhodný čas, že je nutné ještě něco doléčit. Přišla jsem domů a Karlovi jsem vše řekla. Měl o mě strach. Vysvětlila jsem mu, že to není nic dramatického, ale zaléčit se to musí. Od kontroly ke kontrole se mi výsledky zlepšovaly a já byla spokojená a s Karlem jsme se těšily, až to bude zcela v pořádku a budeme pracovat na miminku. Člověk ale nemá od života chtít víc než mu dává a hlavně, nemá křížit cestu osudu.
Konec čtvrté části. Další díl povídky vyjde v neděli za 14 dní.
Autorka: Hana Nováková
