V dobrém i zlém IV. část

Čtvrtá část romantické povídky o dvojí tváři života od autorky Hany Novákové.

Jednoho dne během dopoledne přivezli velkou bouračku, holka v mém věku, stav byl kritický. Pět hodin jsme o ni bojovali  s přednostou ze všech sil, ale boj jsme prohráli. Stála jsem na lékařáku, hleděla z okna, byl krásný podzimní den a ona už tu nebyla. Udělali jsme co se dalo? kladla jsem si otázku. Jistě že udělali, byli jsme sehraný profesionální tým, bohužel ani dnes není medicína všemocná. Byla to krásná holka a její život ač mladý, byl najednou pryč. Klepala se mi brada, zadržovala jsem slzy, musela jsem, nebylo by to profesionální, v tu chvílí jsem si uvědomila, že člověk nemá ztrácet ani minutu života, protože právě tu minutu už nikdy nevrátíš. Byla jsem rozhodnutá, že s Karlem budu mít dítě a na nic nebudu čekat. Ani jsem v tu chvíli nepřemýšlela,co udělám, když řekne, že dítě nechce. Na toto rozhodnutí mám zatím ještě čas. Pořád jsem totiž byla přesvědčená, že mezi námi je něco tak krásného, že z toho by se malé miminko mělo narodit. Později jsem se pro sebe učinila vnitřní rozhodnutí, že pokud Karel nebude chtít dítě, odejdu. Do ničeho bych ho nenutila. V životě je to většinou tak, že chlap sbalí kartáček na zuby, holení a pár svršků a zmizí, dítě však zůstává a navíc ženě naplňuje její život. Spontálnosti v tomto rozhodnutím jsem do konce svého života nelitovala. Jednoho dne jsme byli na krásné procházce.  Zastavila jsem se a povídám. Karle, naše milování je na vrcholu a já bych chtěla mít s tebou miminko. Již několik týdnů se mi i zdávají sny o dítěti. Souhlasil by jsi? Dlouze mě políbil, díval se na mě těma neodolatelnýma očima a řekl. Přemýšlím už delší dobu, jak se tě na to zeptat. Jsem moc rád, že jsi to řekla první, moc toužím mít s tebou miminko. Dítě jsme neměli s  manželkou  jak víš a já bych byl nevýslovně šťasten završit náš vztah dítětem. Po dětech jsem vždy toužil.

Naše  milování byla tak intenzivní, že mi do dvou měsíců začalo být nejen po ránu nevolno, měla jsem s tím i starosti v práci.  Proto jsem šla na gyndu, kde mi potvrdili, že jsem gravidní. Přednosta našeho oddělení nebyl sice moc nadšen, mohl se na mě vždy spolehnout, můj stav bude omezovat celou moji práci, mé nasazení, ale musel to předpokládat. Vysvětlila jsem mu to při kávě a on pochopil mé rozhodnutí mít s Karlem dítě, po kterém jsme oba toužili a to hlavně s ohledem na Karlův věk. Sloužila jsem jen krátce na ambulanci a později jsem zůstala doma. Ten den, kdy mi sdělili, že jsem gravidní, jsem dorazila domů. Karel měl nějaké jednání ve firmě a chtěl, abychom potom jeli na večeři. Nepojedeme Kájo pravím, večeři jsem připravila doma. Dobře, přijedu brzy domů, budu se na tebe těšit. Nazdobila jsem stůl a jen čekala, až dorazí. Když přišel domů a viděl prostřený stůl, kouknul na mě a já povídám: chtěl jsi do restaurace, tak jsem ti tu restauraci připravila doma a taky tvoje oblíbené jídlo. Paráda, se ti povedlo. Musím ti ale ještě před večeří něco říci. Už se mi Kájo vyplnil druhý sen, mám nejen milujícího přítele, ale  navíc s ním čekám za necelých 7 měsíců miminko. Jsem nevýslovně šťastná, protože i mně se sny splnily. Stál jako vytesaný z kamene, hleděl na mě a já nevěděla v tu chvíli co bude dál. Je ti něco Karle a hledím do jeho hlubokých očí. Ale vůbec ne, jen se držím, abych nebrečel jako malej kluk. Vášnivě mě líbal, hladil mi bříško byl nesmírně šťastný. Teď už víš, proč jsem nechtěla jít do restaurace. Toto je velmi intimní zpráva a tu jsem ti chtěla říci v klidu našeho domova, abychom si ji mohli jen my dva v klidu užít. Moje celé těhotenství uteklo jako voda.

Karel mi velmi často, dalo by se říci denně, hladil a líbal láskyplně bříško a říkal, jak se těší na miminko. Naše miminko, jako by tu lásku už vycítilo a v bříšku se mi vždy tak krásně vlnilo. Byla,i přes jeho věk, na něm vidět nesmírná touha po dítěti, bylo to až neuvěřitelné. Milovala jsem ho za to. Na tyto krásné okamžiky nikdy nezapomenu. Při tomto blahém počínání čas utekl a přiblížil se poslední měsíc. Vše bylo nachystané, ve vile se dobudoval pokojík pro miminko a těšili jsme se na jeho příchod. Porod kupodivu byl tak rychlý, že se až doktoři divili, že při prvním dítěti to trvalo jen necelé dvě hodiny. Protože jsme si nenechali říci pohlaví, byli jsme u porodu překvapeni. Paní doktorko, máte kluka. Jak se bude jmenovat?  Kája po tatínkovi řekla jsem radostně. Karel sice u porodu nebyl, bytostně nesnášel krev a vše, co mělo do činění s doktorama a já ho nenutila. Byl však na chodbě, po porodu mi Káju dali na prsa, abychom se chvilinku poprvé spolu na tomto světě potěšili. Karla vzali na sál, hleděl na nás, třásl se, neboť ještě všude byla krev, tekly mu slzy, které nestačil utírat. Káju mu též podali, aby si ho pochoval. Hleděli s Kájou na sebe a byl to pohled, jak já říkám pro Bohy. Tyto okamžiky duchapřítomně vyfotil zástupce primáře můj kamarád Tomáš, který mě i rodil. Byly to úžasné snímky. Oba jsme byli nesmírně šťastni. Dočkal jsem se, nikdy bych se nenadál, že mi takový malý uzlíček obrátit v mých letech život naruby, že ze mě udělá nejšťastnějšího tátu na světě. Mě převáželi na pokoj zcela vyčerpanou, Karel mě pohladil, políbil a řekl: Jsi moje životní láska, děkuji ti moc za Káju a jsem rád, že jste oba v pořádku. Ještě se k večeru zastavím. Dorazil asi o půl šesté s obrovskou kyticí a krabičkou od klenotníka.  Miluji tě a tento šperk ti daruji jako poděkování za Káju. Díky, zašeptala jsem. Otevřela jsem krabičku a ruce se mi  zachvěly, krásný náhrdelník z růžových perel. Oči jsem měla plné slz. Skvost a zajisté i neskutečně drahý. Bude se vyjímat v tvém dekoltu, řekl Karel,  a z jeho očí bylo patrno,jak neuvěřitelně mě miluje, jak po mně touží. Chvilku mě hladil a líbal, já jsem však byla velmi unavená a vyčerpaná porodem, že jsme se museli rozloučit. Karel byl smutný, ale pochopil. Ještě v noci mi poslal jednu neuvěřitelně krásnou, velmi intimní SMS, kterou mám v mobilu dodnes.

Jako mávnutím proutku se změnil náš život.  Za tři dny nás s Kájou pustili domů a začaly zase jiné radosti a starosti. Karel se svými spolupracovníky a jejich manželkami oslavil Káju, a jak říkal Pepa, bylo to ve velkém stylu. Protože ho máme všichni rádi, říkal Pepa, byli jsme i my s ním šťastni, že  dospěl k tomu prostému lidskému štěstí, ke zrození dítěte, kdy mu do zaběhlého života vstoupí nejen radosti, ale i starosti při jeho výchově. Oni už to měli téměř všichni za sebou, jejich děti byly už dospělé.  Když bylo Kájovi tři neděle, vypravila jsem se s ním do firmy, aby se i  ženské z firmy potěšily s naším zlatíčkem. Karel nás očekával. Káju jsem nakojila a potom recepční sezvala dívčí osazenstvo. Kája, ač se pořádně napapal, nějak se mu  nechtělo spinkat a tak svýma neodolatelnýma očima po tátovi pokukoval po všech ženských. Všechny z něj byly unešené, bylo to příjemné odpolední setkání. Na Karlovi bylo vidět, jak je nesmírně šťastný, že má krásné dítko a že se naplnila, i když tak pozdě, jeho touha po dítěti. Kája dostal velikou krabici, kde byly oblečky a hračky a já  dostala krásnou kytici. Kája rostl jako z vody, přijeli se podívat i naši, i když jen tak na chvilku, Káju si ale užili. Karel každou volnou chvilku věnoval Kájovi, hráli si, dováděli a já je s obdivem pozorovala a fotila. Na Karlovi bylo vidět, jak moc mu dítě chybělo a jak si to nyní i v jeho pokročilém věku užívá. Až mi to vhánělo slzy do očí. Byli jsme všichni velmi šťastni. Dohodli jsme se, že naplánujeme rodinnou svatbu.

Konec čtvrté části. Další díl povídky vyjde v neděli za 14 dní. 

Autorka: Hana Nováková

Reklama