Nejznámější únorová pranostika ani v časech vědeckých předpovědí počasí nebudí povýšený úsměv. Sněhová pokrývka chrání ozimy před vymrznutím a její tání v březnu zajistí dokonalé podmínky pro nový růst plodin zasetých na podzim i pro klíčení a vzcházení nových semen.
Podle pranostik však polím nesvědčí v únoru deště: Únorová voda – pro pole škoda. Taková vláha většinou odteče bez většího užitku.
Společným smyslem většiny únorových pranostik je tzv. kompenzační princip: pokud nemá únor zimní charakter, musí ho zastoupit březen: Jestli únor honí mraky, staví březen sněhuláky. Leží-li kočka v únoru na slunci, jistě v březnu poleze za kamna. Když únor vodu spustí, ledem ji březen zahustí.
Dlouhodobá měření však ukazují jinou tendenci: mezi únorem a březnem většinou dochází k setrvačnosti počasí, dokonce se ukazuje, že je mezi těmito měsíci dost silná vazba. Je velmi pravděpodobné, že teplý únor přinese teplý březen a naopak.
Do 7. února zaplavují staré kalendáře sněhové pranostiky, po 7. únoru jsou vystřídány pranostikami mrazivými. Cyklonální počasí se sněžením opravdu většinou v tomto období přejde do anticyklonálního počasí s mrazy. Jedná se o tzv. pozdní zimu. Právě pozdní únorová zima roku 1929 přinesla v českých zemích rekordní mráz, který překročil magickou hranici čtyřiceti stupňů Celsia pod nulou.
Únor, nejkratší měsíc roku, má v pranostikách dva kritické dny: Hromnice a Matěje. Hromnice připadají na 2. února a připomínají probouzející se jaro, kdy musí skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout. Matějovské pranostiky, které se váží k 24. únoru, poukazují na proměnlivost konce února. Většina pranostik vidí Matěje v souvislosti s ledem – pokud led najde, láme ho, pokud led hledá marně, udělá ho.
S Matějem souvisejí první zprávy o meteorologických měřeních u nás. Na počátku 17. století se uvádí, že hospodáři vystavovali na noc ven měděnici s vodou, aby poznali sílu mrazu. Podle ní pak tipovali, jak silné mrazy ještě budou. Zpravidla šlo o předpověď na delší časové období, na oblíbených čtyřicet dnů, tedy až do začátku dubna.
Všechny únorové pranostiky žádají od února, aby byl řádným zimním měsícem. Jedině tak lze zajistit dobrou úrodu. Meteorologie se v tomto s pranostikami nijak zásadně nerozchází, neboť se často ukázalo, že nedostatek sněhu v únoru opravdu zásadně škodí budoucí úrodě.
A na závěr února jeden příjemný vzkaz našich předků: Matěja – k vesnu náděja!
www.evatvrda.cz
