Jak tak zase jednou bloumal strýc Eman s Technickým slovníkem po Dejvicích a zazvonil u dveří jednoho panelového bytu, přišla mu otevřít paní Zuzaňáková, která nejenom, že koupila jeden kus Technického slovníku, ale pozvala strýce Emana ještě na kafe. Paní Zuzaňáková nebyla žádná krasavice, ba ani mladice, táhlo jí na šedesát a léta žila sama.
Správně usoudila, že toho nemá mnoho na výběr a strýc Eman byl ještě statný, byť poněkud prostoduchý muž. Lstivě tedy zakoupila Technický slovník a ještě strýci Emanovi nakukala, že je zajímavý muž s bystrým intelektem. Tato řeč se Emanovi velmi zamlouvala, neboť nikdy nepochyboval o své vysoké inteligenci.
Tak se stalo, že strýc Eman denně chodil navštěvovat paní Zuzaňákovou, rozvážně žvýkal makovou buchtu a trousil ta svá moudra o životě. Ba čím dál častěji zůstával i na oběd, který spláchl sklenicí piva. To se Emanovi líbilo. Když tato idyla trvala již druhý měsíc, dala mu paní Zuzaňáková rázně najevo, že právě on je mužem jejího života, a že by to jako měli spolu dát dohromady. Strýc Eman byl notně zaskočen a jen tak tak vykoktal:
„Se mnou byste si toho moc neužila, paní Zuzaňáková.“
„Ale nejde přece o užívání, pane Emane,“ usmála se mile paní Zuzaňáková, „vždyť jak by se nám krásně žilo.“
„Tak navečer bychom si naplno pustili ústřední topení, venku by tiše padal sníh, a my bychom si lehli do postele, a já bych vám předčítala z Technického slovníku.“
Strýc Eman se upřímně zděsil této představy a pravil:
„Milostivá paní, to bude nějaká mejlka, vždyť já jsem ženatý člověk“.
„Tak ty jsi tedy ženatý, darebáku jeden,“ okamžitě přešla na tykání paní Zuzaňáková, „ale chudé ženě vnucovat Technický slovník a ještě ji měsíc vyžírat to umíš dobře.“
„Vezmi si tady to veledílo, dej mně zpátky 600 Kč a ještě tři tisíce, které jsi prožral, pacholku jeden“ rozlítila se paní Zuzaňáková.
Marně jí strýc Eman vysvětloval, že nemá žádné peníze, Zuzaňáková trvala na svém, ba rovněž mu pohrozila, že jestliže ji ty peníze do týdne nedá, řekne jeho ženě, že si ji namlouval.
Tak si chudák strýc Eman musil půjčit a zůstalo mu zase 200 Technických slovníků, z toho jeden zašpiněný a tudíž neprodejný, a ještě mu zůstal na krku dluh 3 600 Kč. Strýc Eman začal usilovně přemýšlet, jak by se z této lapálie znovu vyhrabal a dostal se k nějakým penězům. Navíc musil požádat svou ženu Božku o další peníze, což bylo velmi mrzuté. Božka mu tedy zase denně dávala padesátikorunu, aby měl na rohlíky, kousek sýra a salámu. Když ho totiž živila paní Zuzaňáková, strýc Emil Božce tvrdil, že se mu občas podaří prodat nějaký ten Technický slovník, a to mu stačí na skromnou obživu.
Humoristická povídka z knihy Bratranec Emil a Strýc Eman, kterou napsal spisoval Jiří Glet.
Povídka je zveřejněna s laskavým svolením pana Jiřího Gleta.
Celou e-knihu Bratranec Emil a Strýc Eman zakoupíte za 49 Kč na stránkách nakladatelství KOSMAS.
