Keltská kultura je první známou civilizací, kterou můžeme identifikovat a pojmenovat v českém prostoru. Je proslavena vyspělostí svých řemesel, kvalitou výrobků i bojovností samotných Keltů.
V České republice můžeme nalézt několik keltských sídlišť zvaných oppida (opevněná města budovaná na špatně dostupných, ale strategických místech) a to hlavně kolem řeky Vltavy jako například Stradonice, Závist nebo Hrazany. Oppida leží však i jinde v Česku, České Lhotice najdeme na Pardubicku a Staré Hradisko zase na Moravě.
Keltská oppida byla na dnešním území České republiky zakládána od počátku 2. století př. n. l. Jejich obyvatelé po několika desetiletích rozkvětu naši kotlinu ale opustili a kolem počátku letopočtu je vystřídali Germánské kmeny. Otázkou stále zůstává, jestli Keltové opravdu odešli nebo kvůli úpadku vlastní kultury převzali zvyky germánské a splynuli s nově příchozím obyvatelstvem.
Co však naši předci jedli? Byla jejich strava zdravější než ta naše?
Jídlo našich předků neurčovalo ani tak to, co by si lidé přáli jíst (tento luxus máme až nyní), ale roční období, zkušenost a šikovnost lovců nebo kvalita sklizně. Jídelníček se tak měnil s tím, jak přecházelo jaro, léto, podzim a zima. Přestože Keltové uměli potraviny konzervovat, dávali přednost čerstvé stravě. Ta byla mnohem zdravější než v 21. století a dílem i díky její velké diverzitě.
V miskách Keltů se často objevovaly obilniny, luštěniny, zelenina, ovoce a mléčné výrobky, nechybělo maso z domácích zvířat občas vylepšené nějakým tím úlovkem. Lov byl však spíše radostí než nutností, jelikož chovali dobytek u další užitná zvířata přímo na oppidech.
Sladidla, sůl a různá koření byly známa i v době před dvěma tisíci lety, přesto s nimi tehdejší strávníci velice šetřili. Dávná strava by tak našim „zhýralým“ jazykům asi tolik nechutnala, přestože byla mnohem zdravější a bez chemických dochucovadel. Mezi kořením nechyběly různé byliny, majoránka, kmín, šalvěj.
Mezi nejčastější jídla je možné zařadit různé kaše nebo husté zelenino-masové polévky, k tomu se jedli nekvašené placky nebo chléb. Maso všech druhů se servírovalo vařené, sušené nebo uzené. Nechyběly ani ryby, žáby i další živočichové obývají lesy, luka a pole. Díky chovu domácího skotu si mohli Kelti dopřát i sýry, tvaroh, máslo, zákysy nebo podmáslí.
Dobré jídlo je nutné něčím také „spláchnout“. Nobilita si nechávala dovážet z Římské říše víno, které pili (na rozdíl od Římanů) neředěné, ale obyčejní lidé dávali přednost pivu a medovině. Veselice doby laténské v keltském podání byly velice divoké, jelikož muži dané doby museli být nejenom statečnými bojovníky, ale také zdatnými pijany.
Závěrem je možné říci, že přestože se Keltská kuchyně od té naší příliš složením příliš nelišila, byly mnohem zdravější, jelikož stála na čerstvých potravinách bez konzervantů, dochucovadel, přidaného cukru a dalších látek.
Autor: Jiří Kalát / Země Keltů
