Čeho je moc, toho je příliš – toto přísloví zřejmě stálo u zrodu nesmrtelné literární postavy utkané z přísloví a pořekadel, slavné tety Kateřiny z neméně slavného románu Saturnin. Zdeněk Jirotka vytvořil postavu sobecké ženy, která není schopna vlastního názoru a pomáhá si, kde může, příslovími a pořekadly.
Teta Kateřina svým pojetím lidové slovesnosti otravuje široké daleké okolí. Sama si však připadá moudrá a vzdělaná.
Zdatným protihráčem tety Kateřiny je doktor Vlach, racionální a vzdělaný muž, který v jedné části románu pronáší slavnou posměšnou řeč o příslovích. Praví se v ní, že není zapotřebí, abychom byli vtipní, moudří a rozšafní, protože to za nás obstarali naši předkové. Vytvořili nepřebernou zásobu přísloví, pořekadel, úsloví a konverzačních obratů, takže stačí vybrat jen to pravé a vtipně glosovat jakoukoliv situaci. Následuje velmi vtipný výčet nevhodných užití lidových moudrostí.
Jirotkův román Saturnin patří k nejoblíbenějším dílům české literatury. Vznikl v polovině 20. století a v té době už přísloví a pořekadla ztratila svůj literární půvab. Když v 19. století moderní česká literatura vznikala, patřila česká přísloví a pořekadla k živým inspiračním zdrojům všech velikánů naší literatury. Stačí připomenout jména Němcová, Erben, Tyl a určitě nás hned napadají další a další.
Jak je to s lidovou slovesností dnes?
Možná její moudrost znovu objevujeme. Důkazem mohou být weby, které ji obsahují. Není jich málo. Internet se stal novým nositelem pořekadel, přísloví, hlášek, anekdot a nových situačních konverzačních obratů. Lidová slovesnost se na internet dostává dobrovolně, protože uživatele oslovuje. Nejedná se o žádnou propagační kampaň, jen o prosté uznání síly moudrosti našich předků.
K lidovým moudrostem často ve snaze pomoci svým klientům lépe se orientovat v životě sáhnou i mnozí moderní psychologové. Lidové moudrosti jsou totiž jasně formulované, srozumitelné a jsou prověřené staletou praxí.
Minulý týden jsem zaslechla mezi dětmi, které si divoce hrály v zahradě u sousedů, větu, která mě uzemnila. Jeden z chlapců svůj čin obhajoval vášnivě větou: „Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá!“
Soumrak lidové slovesnosti ještě určitě nenastal.
Eva Tvrdá
www.evatvrda.cz
