Čas ubíhal, Zdeno chodil do práce, já jsem mu občas pomáhala z domu, vychovávala jsem naši Leušku a byli jsme šťastni. Jezdili jsme na výlety, Zdeno chodil s kočárkem na procházky, někdy jsme chodili společně a bylo to moc fajn.
Taky vířivku jsme si náležitě užívali v klidu domova jen my dva, občas i Leuška. V duchu mně pořád tížilo, že jeho vztahy se synem byly na bodu mrazu. Chtěla jsem to nějak napravit, protože se myslím, že i ve skrytu duše to mrzelo Zdena. Jednoho dne mi volal Mirek. Ahoj Hani, jak se máš? Co že sis po tak dlouhé době vzpomněl a voláš mi? Ale nějak se mi zastesklo po někom, kdo mi byl blízký. Jen tě upozorňuji, že nic se nedá vrátit, dvakrát do jedné řeky nevstoupíš, suše jsem konstatovala.
To já vím, je mi toho všeho moc líto, ublížil jsem ti. To teda jo a hodně, to se nikdy nedá zapomenout. Ale chtěl bych vše dát do nějakých koleji, abychom mohli zůstat alespoň jako přátelé. Co bys tomu řekla, pozval bych tě na oběd. Šla bys se mnou? Viděla jsem za tím pozváním hlavně příležitost, že bych mohla něco vymyslet ohledně narovnání vztahů se Zdenem. No možná bych o tom uvažovala. Zavolej mi za týden a něco možná vymyslíme. Tak dobrá. Zatím se měj.
Týden utekl jako voda. Zvoní mobil. Mirek. Ahoj, tak jak ses rozhodla? Mohu tě pozvat na oběd? No dobrá tedy, kdy a kde? V pátek a vyzvednu tě u tebe doma. Ne já, dorazím až do restaurace. Proč nechceš vzít z domu. Protože při té příležitosti si ještě něco zařídím. Dobrá tedy, v pátek ve 12 hodin. Tak budu čekat. Kdyby se ti nehodilo, zavolej. Dobrá. Rozloučili jsme se. No a teď jak to řeknu Zdenovi. Zdeno přijel z procházky s Leuškou. Přebalila jsem ji a šla nakojit. Zdeno si uvařil kávu a spokojeně si sedl vedle mě. Měl tyto chvíle velmi rád. Nevynechal žádnou příležitost, když jsem kojila, pro mě to bylo úsměvné, ale časem jsem pochopila. Moc rád se koukám, jak se krmí Leuška a prohlížím si tvoje ňadra, kterými tě pán Bůh obdaroval. Tohle vše je jen Zdenovo, že Haninko? A potutelně se usmál. No Zdeno, jen na kratší dobu se o ně musíš dělit s naší Leou, ale jinak jsou jen tvoje a šibalsky jsme se usmála. Máš krásné tělo, ale hlavně vzácnou duši. Moc tě miluji.
Vždy ho to nějak uklidnilo, pořád se nějak nemohl zbavit myšlenky, že bych ho mohla opustit. I mně to trápilo, protože bych to nikdy neudělala. Chtěla bych ti něco říci Zdeno, Mirek mně volal a pozval mně na pátek na oběd. Ráda bych s ním šla. Mohl by si mi pohlídat Leu?
Podíval se na mně a byl celý bledý. Co je ti lásko? Doslova mně tím, jak zblednul, vyděsil. Doufám, že ti bude nabízet svou lásku a ty mu neodoláš. To se teda Zdeno na tebe zlobím, jak si můžeš něco takového myslet, hodně moc mi ublížil, podvedl mně, ač jsme byli zasnoubeni. Nikdy bych už s ním nechtěla nic mít. Jsem zamilovaná do tebe a tak to zůstane. Jen mi je líto, že ty i tvůj jediný syn máte vztahy na bodu mrazu. Tak se to budu snažit nějak narovnat. Život utíká rychle a neměli bychom na nic čekat. Čas totiž nikdy nevrátíš.
Tento oběd mi zrovna nahrál do situace, kdy se sejdeme a pohovoříme. Mám se s ním sejít ve 12 hodin Na slunci. Zdeno se uklidnil. Připravím ti Leu, jen jí dáš moje mlíčko v lahvi. Brzy se vrátím, jen pojedu MHD, nechci, aby věděl, kde bydlím. Bylo domluveno, viděla jsem, že až do pátku byl Zdeno celý nesvůj, nadmíru mně častoval něžnostmi. Milovali jsme se každý den i několikrát, jako kdyby mi chtěl dokázat, že on je lepší, abych nepodlehla Mirkovi. Blázínek, vždyť ví, jak moc ho miluji. Zaslouží si to, je jen můj, moje láska, přítel a milenec v jedné osobě. V pátek jsem se hodila do gala a vyrazila. Zdeno na mně kouknul a řekl: No vsadím se, že tě bude uhánět jak o závod. Naposledy Zdeno říkám, že miluji jen tebe a tak to zůstane. Brzy se vrátím a uděláme si hezké odpoledne. Budu na tebe lásko netrpělivě čekat, nezapomeň, že jeden starý muž tu bude navždy pro tebe, bude na tebe čekat s naší malou Leuškou. Na to nikdy nezapomenu, neboj se. Vroucně jsem ho políbila na rozloučenou a odešla.
Poobědvali jsme a probrali moc věcí. Šlo to celkem rychle. Ta ženská ho stále uháněla, až se to muselo řešit na policii. Prostě prý měl období, kdy potřeboval tvrdý sex a to se mnou neměl. Tak to hledal jinde. Nechtěl chodit do bordelu, tak si vzal prostitutku domů. To byl teda nápad. No nevím, ale to jsem nechtěla ani rozebírat. V řeči jsem se snažila dostat na téma syn – otec. Podařilo se. Přiznal, že se s otcem hodně pohádal, že si hodně věcí vyčetli, že ho to mrzí, ale otec krom pracovních věcí s ním nijak nekomunikuje. A ty se s otcem vídáš? No, jen si voláme a tak trochu poklábosíme. Víc jsem nějak nechtěla rozebírat, protože nevím, jak to doopravdy je. Zaplatím a odvezu tě domů. Protože můj starý byt byl nedaleko od nového, nechala jsem se vysadit na této adrese.
Až odjel, tak jsem se vrátila domů. Zdeno čekal netrpělivě na mně s Leuškou, která klidně spinkala. Už ve dveřích jsme se vítali mnoha polibky. Bylo na něm vidět, jak z něj ta nervozita spadla. Jsi tu brzy. Říkala jsem, že se brzy vrátím a slovo držím. Uvařil mi kávu a já vše vyprávěla. Zdeno, mám milujícího přítele, krásnou holčičku, chci, abys urovnal vztah se svým synem. Je to tak více či méně i moje rodina a trápí mně zrovna tak i tebe, že je tomu jinak. Moc jsem se o stavu věcí nerozpovídávala, ale Mirka to mrzí a mně je to líto. Nějak to spolu promyslíme, pozvala bych ho na oběd a mohli bychom si všichni spolu pohovořit. Minulost necháme spát, tu stejně nezměníme, ale současnost a budoucnost ovlivnit můžeme a nebudeme na nic čekat. Ptal se mně, zda se spolu vídáme, řekla jsem jen, že si občas voláme. To je dobře, on nic neví, řekl Zdeno. Byl rád za moji aktivitu. Celé odpoledne bylo přímo romantické, samé něžnosti, láska, sladká slovíčka z obou úst jen tiše plynula do ouška toho druhého, no užili jsme se dosytosti…
Taky nastal čas, abych řekla rodičům, že jsou prarodiče a mají vnučku Leu. Z toho jsem měla největší strach. Zavolala jsem mamince, že bych přijela s přítelem a ještě přivezu překvapení. Naplánovali jsme návštěvu na prodloužený víkend.
Konec sedmé části romantické povídky na pokračování od autorky Hany Novákové.
Pokračování povídky vyjde příští neděli.
