Zdeno byl neuvěřitelný, staral se o mě vzorně, denně mi vyznával lásku, milovali jsme, se jak jen to šlo s ohledem na mé těhotenství, hlavně jsme si hodně povídali. Byl to krásný čas. Byla jsem velmi šťastná a byla jsem ráda, že to osud tak nějak narovnal do kolejí.
Zdenovi jsem byla velmi vděčná za to, co pro mě dělá, snažila jsem se mu věnovat, mazlila jsem se s ním, což mu evidentně bylo velmi milo. Moc dlouho jsem byl sám, odvykl jsem si milostnému životu. Když jsem s tebou, tak si to nesmírně užívám, je to s tebou moc krásné. Nepochopím, jak můj syn se tohoto nádherného milování, mazlení mohl lehkovážně vzdát. Jsem rád, že se vše tak obrátilo v můj prospěch, že jsi zůstala v naší rodině. Nyní si už nedovedu představit, že bys ke mně nepatřila a tohle všechno, myslel tím nejen mně, ale hlavně mé tělo, by měl někdo jiný. Každým dnem se naše láska prohlubovala a náš vztah utužoval. Jednoho dne jsem se vrátila z kontroly a volala Zdenovi. Zdeno, kdy přijdeš domů, může to být dříve? Může, tak to tu sbalím a jedu. Přijel asi za hodinu. Měl strach, že se zase něco stalo. Zdeno, byla jsem na kontrole a tam mi sdělili, že… Nevím jak to říci, ale v mém bříšku je holčička. Ukázala jsem mu fotku z ultrazvuku. Seděl, nic neříkal a jen mu tekly slzy. Budeme se muset dohodnout, jak to teda bude s otcovstvím. Prosím, nějak si to znovu promysli, ale klidně může kolonka být vyplněna – otec neznámý, již jednou jsem to říkala.
To v žádném případě, pokud budeš souhlasit, tak to uděláme, jak jsme si řekli. Je to přeci dítě z rodiny. Já si nemám co promýšlet. Hleděl na mně a měl slzy v očích. Budu táta a v duchu i děda. No není to krásné? Byli jsme oba jak slzavé údolí. Ale to jen štěstím. Miluji tě Hanino, i já tebe Zdeno. A až se holčička narodí, uděláme svatbu, chci, abys byla mojí ženou, pokud budeš souhlasit. Svatba bude v kostelíku v mojí vesnici, kde jsem se narodil a kde jsem měl i křtiny. Souhlasíš? Ano, bude to jistě krásné. Ale nechci velkou svatbu, jen rodinnou, řekla jsem. Souhlasím i já. No a jak se holčička bude jmenovat, obrátila jsem se na Zdena. Řekni si jméno a já ho budu respektovat, pravil. Líbilo by se mi jméno Lea. Ano, to je hezké jméno, ale na to je ještě čas, to se může ještě změnit, pokud by sis to rozmyslela.
Nerozmyslela, narodila se nám krásná, hnědooká Lea s vlasy samý prstýnek. Zdeno byl v sedmém nebi, byl u porodu, moc mi pomáhal, utěšoval mně, hladil, líbal, celou dobu mně držel za ruku. Porod trval sedm hodin. Když už jsme byli na pokoji a byl trochu klid po porodu řekl: Haninko, jsi má největší láska v životě. Jsem rád, že máme Leu a že jste obě v pořádku. Za několik dní nás pustili domů. Doma jsme si to teprve užívali. Za to, že jsem Zdenovi porodila holčičku jsem dostala krásné šperky – náušnice, náhrdelník a náramek. Něco tak nádherného a jistě i drahého jsem si snad ani nezasloužila, říkám Zdenovi. Ale ano, jsi moje láska a já si tě budu nyní jen rozmazlovat. Mám dvě holky, které miluji z celého srdce. K tobě Hanino chovám velkou lásku, která skončí až mým posledním vydechnutím. Je to hodně silný cit a mně naplňuje, cítím se o dvacet let mladší. Dodáváš mi hodně síly, vzbudila jsi u mě neuvěřitelné city, velkou lásku a milostnou touhu po tobě. Je to neuvěřitelně silné, nikdy nic takového jsem nezažil. Moc tě miluji a doufám, že i ty mně a bude to tak napořád. Jen doufám, že mně nikdy neopustíš, aby mi zbyly jen oči pro pláč.
Zdeno, tak jako jsi se o mně a později i o nás postaral, tak jak se z přátelství rozvinula naše láska, tak to jen tak nikdo nezažije. Jsem šťastná, že já s tebou jsem to zažila a děkuji ti za to. Budu navždy jen tvá, budu tě nesmírně milovat a budu si užívat života s tebou. Taky bychom mohli dát Leušku pokřtít? Nemyslíš? Souhlasila jsem. Byla jsem čerstvě po porodu, tak na milování nebyla ta správná doba. Proto jsme se jen hladili, líbali a všechny ty něžnosti nám vydržely skoro až do rána.
Konec šesté části romantické povídky na pokračování od autorky Hany Novákové.
Pokračování povídky vyjde příští neděli.
