I já jsem měla bezesnou noc. Teď nevím, co bude dál. Neboj se, postarám se o tebe i miminko. V první řadě se chci přestěhovat, aby nevěděl, kde bydlím. Tento byt prodám a něco jiného si koupím. Vybereme byt, já ho koupím a budeš tam bydlet.
No to ne, tak já tento prodám a dám ti alespoň peníze. O peníze se vůbec nestarej. Ty si ponecháte s dítětem. Nadále budeš pro mě externě pracovat. Zrušil jsem tvoje místo, takže dostaneš odstupné a ještě tučnou prémii navíc. Budeš na pracáku, ale jsi těhotná, tak nebudeš chodit do trvalé práce. Materiálně budeš zabezpečená. Souhlasíš? Zdeno, nemůžeš se ke mně tak chovat, jsem pro tebe cizí. Jak cizí, mohla jsi být moje krásná snacha. To mohla, ale nejsem a nebudu, říkám. Co je však hlavní, porodíš mi vnouče a to je to, na co se budu nesmírně těšit. Pohladil mně po tváři a v tom pohlazení bylo tolik lásky a porozumění, že se mi z toho až zamotala hlava a doslova podlomila kolena.
Zdeno, nabídnu ti večeři, jo to nepohrdnu a rád si dám. Povečeřeli jsme spolu, nabídla bych ti víno, ale jsi tu autem, tak ti dám nealko. Povídali jsme si dlouho do noci, až někdy dost po půlnoci jsme se rozloučili. Na Zdenovi bylo vidět, že se nerad se mnou loučí pořád se ještě na něco vyptával, něco mi chtěl ještě připomenout, bylo vidět, že se mu opravdu nechce odejít. Děkuji ti za hezký večer, i když nebyl emočně zrovna vyrovnaný, ale vyřešili jsme hodně věcí, řekl, když odcházel. Bylo mi s tebou moc dobře. I mně, povídám. Doufám, že brzy přijdeš. A budu moci? Jak bys nemohl dědečku, usmála jsem se a pohladila jeho tvář. Vzal moji ruku a dlouze ji políbil. Rozloučili jsme se.
Ještě dlouho po tom, co Zdeno odešel, jsem v hlavě promítala celý večer. Zdálo se mi, že začíná něco, co zatím nemohu pojmenovat. Byla to sice milá, zdvořilostní návštěva budoucího dědy, avšak s určitými, velmi příjemnými, nezvyklými projevy náklonnosti, že by…
Co se bude dít dál, byla moje poslední otázka, neboť potom už jsem spala jak dudek. Ráno, no bylo asi okolo 10 hodiny, zvoní mobil. Mirek. Ahoj, co potřebuješ, pravím. Chtěl jsem ti to vše vysvětlit. Myslím Mirku, že není co. Vše je naprosto jasné. Je konec. Nechci se k tomu již víc vracet. Klíče od auta a doklady jsem ti nechala u sekretářky. Jo, dala mi je. A čím ty budeš jezdit? Existuje MHD, jako pro tisíce dalších. Jen se domluvíme, kdy si odvezu zbylé věci. Jo to není problém. A ty už nepřijdeš do práce? Ne. Ale personální věci řeš s otcem, ten ti řekne víc. A já už musím jít, tak se měj a ať se ti v životě daří, říkám. Tobě taky Hani a nezlob se, ještě něco říkal, ale to už jsem vymačkla mobil.
Zase jsem byla hodně smutná, ale řadu věcí jsem se Zdenem vyřešila, tak se půjdu kochat do obchodu s věcmi pro miminka. Alespoň si udělám představu, co které věci stojí a jaké vychytávky mají. Jen mně ještě tížila jedna věc, jak to řeknu našim. Věděli, že mám nějakou známost, i kdo to je, ale že to takto dopadne, to musím nechat až na delší čas a při tom jim musím říci, že budu mít i miminko, ale na to je zatím čas.
Jaro bylo již ve své síle, všade to po jaru vonělo, kvetly stromy a po zimě mi bylo tak nějak krásně. Těšila jsem se na léto. Jen volné šatičky, bez kabátů, někam k vodě. Dorazila jsem na kontrolu, jste 15 týdnů těhotná. Vystavíme vám průkazku a budete pravidelně chodit na kontroly. Byla jsem moc šťastná. V mezidobí jsem se i přestěhovala do nového bytu, který jsem si mohla sama vybrat i když mně dost radil, Zdeno a jak tak o tom přemýšlím, jistě při tom výběru už tehdy myslel na naši společnou budoucnost. To mi i později přiznal. Byt koupil na své jméno. Byl nádherný, velký, prostorný, slunný a měl i velkou terasu, kam budu moci dávat kočárek a budu tam moci s dítětem trávit hodně času. Zdeno, vybavil terasu nábytkem, markýzami, nechal nainstalovat vířivku, no luxus.
Starý byt jsem prodala a z utržených peněz jsem ten nový byt zařizovala. K zařizování jsem přizvala i Zdena, připadalo mi to vůči němu slušné, ale bála jsem se, aby to nebral, jako že mi musí vše koupit. Byl rád, že spolu vybíráme nábytek a doplňky, měli jsme téměř stejný vkus. Vždy říkal: Tohle koupím já, vymínil si, že dětský pokojíček zaplatí celý on a že se zařídí, až bude zcela jasné, co se narodí. Když jsem přišla z kontroly, vzala jsem mobil a volala Zdenovi. Ahoj Zdeno, pozvala bych tě na nedělní oběd, hodí se ti to? Budu rád a přijdu, v kolik mám dorazit? Tak po desáté. Domluveno. Budeš mi jistě hodně věcí vyprávět. Jen mi v rychlosti řekni, jak dopadla kontrola. Je vše v pořádku? Bylo. To jsem rád, teď už musím jít, mám velkou poradu, vždy mi na ni chybíš, když jsi tam bývala, bylo mi nějak milo u srdce a stačilo se na tebe podívat a nějak šlo vše lépe. Ale bohužel…
Rozloučili jsme se, jen se mi víc a víc zdálo, že tohle už není jen děda mého dítěte, ale že to začíná nabírat nejen pro mě zcela jiný směr. Uvidíme, musím ale přiznat, že i mně je se Zdenem dobře, v jeho přítomnosti jsem klidná, jako kdyby mně chránil, těším se třeba jen na jeho zavolání, která byla čím dál častější a hlavně, čím dál delší. Pokud přijde na návštěvu, je mi velmi hezky, z mé strany, tam v hloubi duše se rodí láska. Sice to nejde tak rychle jako u Mirka, protože je mezi námi věkový rozdíl skoro dvacet let, ale duchem na ně Zdeno nevypadá. Uvidíme, kam nás osud posune. Jen pořád přemýšlím, jak by to asi bylo, kdybychom byli se Zdenem spolu, co dítě? Život plynul dál, já jsem pracovala z domu, pokud Zdeno něco potřeboval konzultovat, tak přijel. Poslední dobou to bylo čím dál častěji a vždy to bylo velmi milé setkání.
Konec čtvrté části romantické povídky na pokračování od autorky Hany Novákové.
Pokračování povídky vyjde příští neděli.