Čas ubíhal, já byla neuvěřitelně šťastná, i na Mirkovi bylo znát, že je šťastný a zamilovaný. Jenže, za nějakou delší dobu Mirek začal být často v práci, potom měl nějaké schůzky, už jsme se nemilovali tak náruživě a často jako na začátku vztahu a já pojala podezření, že se něco děje. Ženská dovede vycítit nějaké nebezpečí. Když jsem to Mirkovi řekla, opáčil, že je nyní moc práce, že otec na něj převedl hodně pracovních úkolů a tak to zabere dost času. Nehledej za tím nic, fakt jen hodně práce.
Neměla jsem zatím důvod mu nevěřit. Jednoho dne jsem šla na gyndu nejen na kontrolu, ale měla jsem podezření, že jsem těhotná. Podezření se potvrdilo. Byla jsem nesmírně šťastná, protože jsme i s Mirkem děti plánovali. Chtěla jsem se stavit doma a pak jet do firmy, kde mu řeknu tu radostnou zprávu. Bydlela jsem už nějakou dobu v jeho domě, který mu nechal otec postavit nedaleko od jeho vily. Zaparkovala jsem auto, které mi mimochodem Mirek koupil, a odemykám vstupní dveře. Od ložnice slyším velmi silné milostné vzdechy, no byly to přímo výkřiky jako z nějakého laciného porno filmu. Nemohla jsem uvěřit. Chvíli jsem stála, jako kdyby do mě udeřil blesk. Musím zjistit, co se děje.
Tušila jsem, že to bude určitě to, co jsem si nepřála ani ve zlém snu vidět. Přišla jsem do patra, kde se můj snoubenec oddával drsným milostným hrátkám s nějakou ženou. Na první pohled vypadala jako z nějakého nevěstince. Zda byla, či ne, jsem se již nikdy nedozvěděla, ani jsem po tom nepátrala. Stála jsem ve dveřích ložnice, než vůbec zjistili, že jsem tam. Tak silné byly jejich divoké sexuální hrátky. Tekly mi slzy po tvářích, když jsem se střetla pohledem s dosud milovaným Mirkem. Oba jistě čekali, že bude nějaký velký skandál, ale nedočkali se. Stáhla jsem z prsteníčku zásnubní prstýnek, položila ho na toaletní stolek, který byl můj, a se slzami v očích jsem řekla: „Myslela jsem, že jsi formát jako tvůj otec, ale hodně jsem se zmýlila. Je konec, odcházím…“ Otočila jsem se a odešla z domu. Odjela jsem zpět do firmy.
Chvíli jsem se v kanceláři vzpamatovávala, sedla k počítači a napsala výpověď. Zavolala jsem sekretářce, zda mně ředitel může přijmout. Asi tak za hodinu, pravila. Dobrá, brnkni mi a já dorazím. Do té doby jsem vypila kafe, sbalila mé osobní věci. Klíče a doklady od vozidla jsem dala do obálky a nechala je u sekretářky. Za hodinu jsem dorazila do kanceláře ředitele. Co máš na srdci Hani. Hodně věcí Zdeno, chtěla jsem ti říci, že dnes jsem tu naposledy. Tady je moje výpověď. Hleděl na mně těma svýma laskavýma, medovýma očima a nevěřil. Chtěla jsem tvému synovi sdělit, že jsem těhotná a budeme mít miminko. Z nemocnice jsem se stavila doma a tam jsem…
Vyprávěla jsem mu, co jsem zažila. Viděla jsem, jak je mu to velmi nepříjemné, styděl se za svého syna. To snad ne! Ale ano, ubezpečila jsem ho. Nevěřil, že jeho syn by byl něčeho takového schopen. No jo, dětičky nám připraví občas horké chvilky, pravím. I mně se při tom vyprávění znovu vyjevil obraz nevěry a tekly mi slzy jako hrachy. Jen o jedno tě moc prosím, Zdeno, neříkej Mirkovi, že čekám dítě. Já se odstěhují a on má jiné zájmy a nebude po mně pátrat. Stejně bych už s ním nikdy nebyla. S tebou zůstanu v kontaktu. Budeš pro moje dítě vždy vítaným dědečkem, pokud o to budeš stát. Seděl v tom svém ředitelském křesle, bílý jako stěna a nevěřil. Musím se Hani s tím nějak srovnat. Slíbím ti, že mu neřeknu jak to je. Když mu to budeš někdy v budoucnu chtít říci sama, tak to jistě uděláš. Ale moc tě prosím, mohu dnes nebo zítra večer se u tebe stavit? Ano jistě, řekla jsem přeci, že ty jsi v mém domě vítán, ale přijď raději zítra, dneska se z toho všeho budu vzpamatovávat. Dobrá, jsme domluveni.
Přijela jsem domů a všechno na mně padlo. Byl to den plný zvratů, dozvěděla jsem se krásnou věc, že čekám miminko a zároveň mi to pokazil obraz nevěry v přímém přenosu. Na jednu krásnou, nastávající maminku dost událostí najednou. Co teď a co potom, byly pro mě nyní velmi důležité otázky. Prodám byt a koupím si jiný někde na druhém konci Prahy. Byt nebyl velký, byl po mé babičce. Byl ve velmi pěkném místě a jistě se dobře a brzy prodá. Hned jsem začala pátrat po nějaké výměně nebo prodeji a koupi. Tak jsem se alespoň na chvilku zbavila toho stresu, který jsem od rána zažila. Taky musím hlavně myslet na moje dítě. Na to se nejvíc těším, i když to jistě nebudu mít jednoduché. Ve firmě jsem ale nemohla zůstat. Vše by tam na mně padalo, všichni by se starali a mně by to bylo nepříjemné. A to, že bych si dítě nechala vzít, to vůbec nepřipadalo v úvahu. Mám děti ráda, děti jsou život, bez nich bych si ho nedovedla představit.
Druhý den dopoledne mi Zdeno, zavolal. Hani, jak ti je, nemohl jsem spát a celou noc jsem na tebe myslel. S Mirkem jsem se hrozně pohádal, až se mi udělalo špatně. Přiznal, že s tou ženou udržuje poměr již delší dobu. Hani mohu dnes přijít? Ano, budu se těšit na někoho, kdo mně nezklamal a s kým se mi vždy tak dobře povídalo. V kolik dorazíš? No v kolik by se ti to hodilo? Já jsem doma, tak je mi to jedno. Přijedu asi okolo čtvrté hodiny. Dobrá, domluveno.
Byl přesný, něco málo po čtvrté zvonil zvonek. Ve dveřích stál, Zdeno, světlé, plátěné kalhoty, světlé tričko, omládl v tom sportovním. Pojď dál. Tady je pro tebe květina a v tašce několik dobrůtek pro tebe a pro miminko. Děkuji ti moc, ale neměl si mi nic nosit, nic nám nechybí. To ne, nosíš pod srdcem mé vnouče, a jak se sluší na dědečka, musím tě rozmazlovat, když můj syn se spustí s takovou courou a zničí něco tak krásného. Doufám Zdeno, že jsi mu nic neřekl? Za koho mně máš? To bych nikdy neudělal, i když je to můj syn. Předal mi květinu, tašku a políbil mně na obě tváře. Byl to velmi vřelý polibek. Po něm se mi dlouho díval do očí. Co se ti nezdá? Nemohu pochopit, jak můj syn, krev mé krve, se může vzdát tak půvabného, krásného stvoření, navíc se kterým čeká dítě. Co já bych za to dal, kdybych měl v životě takové štěstí a našel si takovou krásnou a prima ženu jako jsi ty. Jo Zdeno, tak to život někdy přinese.
Konec třetí části romantické povídka na pokračování od autorky Hany Novákové.
Pokračování povídky vyjde příští neděli.
