Páni redaktoři už strýce Emana nepustili a zatáhli ho do jedné malostranské hospůdky, kde mu koupili guláš a pět piv. Na práci reklamního pracovníka Pražských poledních listů jej nemuseli dlouho přemlouvat, zvláště když mu nabídli, pro strýce Emana takřka pohádkových, osm set korun českých denně. A tak se strýc Eman po dlouhé době vrátil pozdě večer domů a čpěl zvětralým pivem, ale teta Božka mu ráda odpustila, neboť měl zase práci a na jejich poměry velmi dobře placenou práci.
Brzo ráno převzal strýc Eman v redakci transparent se slovy: „I já, strýc Eman čtu Pražské polední listy“ a se svou dobráckou tváří, v prastarém obleku a letitých polobotkách se vydal na obchůzku Prahy. Co k tomu dodat, snad jenom to, že tato reklama sklidila obrovský úspěch. Náklad novin se zvedl patnáctkrát a do redakce začaly chodit stovky obdivných dopisů a emailů. Jeden dopis za všechny:
„Vážená redakce,
když se tento již na první pohled silně duševně zaostalý muž naučil číst jenom proto, aby si mohl přečíst vaše noviny, i já zůstanu nadále věrným čtenářem Pražských poledních listů“.
S úctou
Karel Novák, Praha 5
To bychom ale ani nebyli v Čechách, kdyby do redakce nepřišlo zároveň taky mnoho zlých a závistivých, převážně anonymních dopisů a emailů. A zde jeden z těchto dopisů:
„Vy staří darebáci, když váš plátek čte i takový kretén, co chodí s tím transparentem po Praze, já ho tedy rozhodně číst nebudu.“
Bez podpisu
Ale nehledě na tyto škarohlídy a závistivce, zejména díky strýci Emanovi, se však Pražské polední listy staly jedním z nejčtenějších deníků. Do těchto novin si zadávaly reklamní inzeráty prestižní české i zahraniční firmy a Pražské polední listy tak vykazovaly velmi slušný zisk. Šéfredaktor a jeho zástupce to však před strýcem Emanem tajili, aby si snad neřekl o vyšší mzdu.
Humoristická povídka z knihy Bratranec Emil a Strýc Eman, kterou napsal spisoval Jiří Glet.
Povídka je zveřejněna s laskavým svolením pana Jiřího Gleta.
Celou e-knihu Bratranec Emil a Strýc Eman zakoupíte za 49 Kč na stránkách nakladatelství KOSMAS.
