Nedaleko Ostravy leží evropsky vysoce ceněná prezentace ojedinělého fortifikačního systému naší republiky, pevnostní areál Darkovičky.
Československá generalita zvažovala ve 30. letech dvě varianty obrany republiky. První spočívala ve vybudování motorizované a modernizované armády, která by se podle potřeby přesunovala. Druhou variantou pak bylo vybudování stálých pevnostních úseků podél celé ohrožené hranice.
Dostatek stavebních firem, dobrá surovinová základna a reliéf s minimem přírodních překážek – to byly základní argumenty pro obrannou strategii se systémem stálého opevnění, který podpořila i spojenecká Francie.
Celkově mělo být postaveno 1 276 těžkých a 15 463 lehkých objektů. Poslední etapa výstavby měla být dokončena po roce 1946 a celkové náklady by činily 10 miliard 900 milionů korun.
Mnichovská dohoda ze září roku 1938 přerušila výstavbu opevnění a darovala již vystavěné a vybavené pevnosti německé armádě, proti jejíž agresivitě pevnostní systém vznikal.
A tak po celé délce našich státních hranic nacházíme betonové svědky nejtrpčí porážky českých dějin. Jedním z nich je i pevnostní areál Darkovičky.
Od konce minulého století nadšenci tyto vojenské pevnosti obnovují. Z řady objektů vznikla dokonce muzea. Stavební, technická a strategická dokonalost obranného fortifikačního systému je totiž důkazem síly. Je to síla, která prohrává v konfrontaci s nenávistnou agresí, ale vyhrává v konfrontaci s dějinným vývojem. Dějiny dávají nejvyšší rating civilizacím, které přinášejí pokoj lidem dobré vůle. A to byla základní hodnota, kvůli níž ojedinělý fortifikační systém naší republiky vznikal.
