Čeština je krásný jazyk, ukrývá v sobě ale řadu nejasností. Víte, proč se například desetikoruně říká pětka a jaký finanční obnos si představit pod pojmem bůro nebo tác?
„Dej mi pětku,“ ještě dnes často zní mezi mladými, a to i přestože označení pětka pro desetikorunu je staré více než 125 let. Vysvětlit, proč se 10 Kč říká pětka, ale umí málokdo, mnohdy ani historici netuší, kde se tento pojem vůbec vzal.
Proč se tedy pětka neříká pětikoruně? Nebylo by to mnohem logičtější? V současné době ano, v minulosti nikoliv. Ještě v roce 1892 byly v českých zemích platidlem zlatky, až koncem 19. století se začalo platit korunami. Zvyknout si na novou měnu ale bylo složité, lidé peníze stále přepočítávali. Dvouhaléř tak byl krejcar, desetikoruna pětka a dvacetikoruna desítka, protože ve staré měně 10 Kč odpovídalo 5 zlatým.
Desítka a ani krejcar dnes už nefrčí, do hovorové češtiny se probojovala pouze zmiňovaná pětka. Dalšími pojmy, které se týkají hodnoty peněz a se kterými se stále setkáváme, pak jsou bůro, pade nebo kilo. Pro jejich původ ale není nutné zacházet daleko do historie.
Bůro je pětikoruna a je odvozeno z německého slova „bor,“ což lze přeložit jako hotovost. S hodnotou 5 Kč to nijak nesouvisí, naopak to má velkou souvislost s německým argotem, tedy se slovní zásobou, která byla dříve typická pro společenskou spodinu.
Označení pade pro 50 Kč, tác či litr pro 1 000 Kč a meloun či míč pro 1 000 000 Kč vychází čistě ze zvukové podobnosti. Jiný příběh se ale váže ke kilu, dvoukilu a pětikilu, kdy je nutné zapátrat opět v argotu, kilem totiž bylo dříve nazýváno 100 šilinků.
