Oblékání ve Starověkém Římě nebylo nahodilé, mělo svá pevná pravidla. Podle šatů se totiž rozlišoval stav, ke kterému obyvatelé Římské říše patřili.
Římané po staletí nosívali při práci jen malou koženou zástěru. Později se jako běžné oblečení nosila tunika. Ta se převazovala v pase tak, že vpředu zakrývala kolena a vzadu byla o něco kratší. Caesar, jako mladík, zavedl novou módní linii, tuniku nosil pod kolena. To se však vůbec nelíbilo milovníkům římských tradic. Někteří Římané nosili tuniku s rukávy, což politik Cicero považoval za projev změkčilosti. Pod tunikou se již nic nenosilo a tak zejména v zimním období si někteří Římané oblékli tuniky dvě. Císař Augustus prý nosil najednou dokonce čtyři tuniky. Podle tuniky se dalo určit, ke kterému stavu římští občané patří. Tunika bývala čistě bílá, jen senátoři na ni měli široký svislý pruh nachové barvy. Příslušníci jezdeckého stavu pak úzký pruh téže barvy. Tuniku běžně nosily taky ženy, později však nosily dlouhé roucho zvané stola.
Slavnostní oděv Římanů přestavovala tóga, která nebyla jen společenským oděvem, ale přímo symbolem. Tógu směl nosit jen římský občan. Byla vyžadována při všech veřejných vystoupeních. Ženy tógu nenosily.
Na dobrém oblečení si Římané velmi zakládali, i když dobře věděli, že ne každý dobře oblečený Říman je taky moudrý. Cicero pronesl: „I pod chudým šatem se někdy skrývá moudrost,“ a obdobně Quintilianus tvrdil, že: „Podle špatných šatů nelze nutně soudit na prostotu ducha.“
Zajímavé je, že kalhoty, důležitý prvek keltského a germánského oděvu, se v Římě neujaly. Římané nenosili ani ponožky či punčochy, ovinovačky nosili jen lovci a vojáci.
Římané doma na nohou nosili sandály, vyjít v nich však na ulici se považovalo za neslušné. Venku se chodilo v obuvi zvané calceus. Výsadou patricijů a senátorů bylo nosit střevíce z červené kůže. Vojáci nosili okované boty zvané caliga. V takových malinkých botách pobíhal ve vojenském táboře malý synek oblíbeného velitele legií Germanika. Dostal proto od římských vojáků přezdívku Botička – Caligula. Pod jménem Caligula jako císař vešel později neslavně do historie.
Na hlavě nosili Římané jednoduchou plstěnou nebo vlněnou čapku zvanou pilleus. Ta byla taky symbolem svobody. Propustil-li pán otroka na svobodu, nasadil mu na hlavu pilleus. Na cesty se v Římě nosil plstěný nebo slaměný klobouk se širokým okrajem, aby dobře chránil před sluncem.
Muži v Římě zpočátku nosili dlouhé vlasy a vousy. Pak se zde však ujal typický vojenský účes, vlasy střižené nakrátko a vpředu sčesané do čela. Bezvousou tvář zavedl pravděpodobně Alexandr Veliký. Móda hladce vyholené tváře se pak rozšířila po celém Řecku i v Římě. Předtím patřila břitva výhradně do ženské kosmetické výbavy – ženy si jí odstraňovaly přebytečné chloupky. Holení bronzovou břitvou bez mýdla asi moc příjemné nebylo.
Bohaté římské ženy se často krášlily, podbarvovaly si oči, barvily obočí hnědými nebo černými linkami a používaly drahé parfémy. K nezbytným doplňkům patřil vějíř, slunečník a samozřejmě šperky. Šperky byly většinou ze zlata a stříbra a byly v nich zasazeny drahokamy. Nosily se náramky, náhrdelníky, prsteny i ozdoby ve vlasech. Tak například manželka císaře Caliguly Lollia Paulina nosila na sobě skvosty za 10 miliónů stříbrných denárů. Převážnou většinu římských žen však zdobil jen vlastní, přirozený půvab.
