Začátkem dubna jsme vás zvali na Neviditelnou výstavu, před pár dny jsme ji sami absolvovali. Hodina v naprosté tmě nás nejdřív trochu děsila, avšak s průvodcem Petrem utekla jak voda. Co vás na Neviditelné výstavě čeká a jak výstava v naprosté tmě probíhá?
Neviditelnou výstavu je možné navštívit každý den od pondělí do neděle od 10:00 do 18:00. I přestože prohlídky začínají každých patnáct minut, je vhodné si zakoupit dopředu vstupenky online. Každou prohlídku může absolvovat nanejvýš 8 osob, a tak bez rezervace by se vám mohlo stát, že vámi vybraný čas už bude plný.
My jsme si rezervovali prohlídku hned na 10:15, dostavit jsme se měli o deset minut dříve, abychom si mohli projít ještě takzvanou osvětlenou část, kde jsou k vidění předměty, které nevidomí v běžném životě používají. Vyzkoušeli jsme si tak poslepu zahrát dámu i člověče nezlob se, skládali jsme dřevěné puzzle, rozeznávali bankovky a poslechli si také několik mýtů o nevidomých. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavých informací a ještě před procházkou tmou jsme se tak mohli alespoň trochu vcítit do zcela nepoznaného světa.
Pár užitečných rad na začátek
Ještě než jsme vstoupili do zatemněné místnosti, museli jsme si vše odložit. Ve skřínce jsme tak nechali bundy, dioptrické brýle, hodinky i tašky. Nesměli jsme mít s sebou nic, co by nám mohlo upadnout nebo zasvítit.
Dostali jsme také pár užitečných rad, jak se ve tmě pohybovat, což jsme záhy hned využili. I přestože nechceme moc prozrazovat, o jednu dobrou radu se s vámi rádi podělíme. Držte se stále podél stěny a jednou rukou se jí dotýkejte, jakmile se člověk dostal do prostoru, byl ztracen.
Neviditelná výstava začíná
„Dobrý den, jmenuji se Petr a jsem Vaším průvodcem.“ Těmito slovy začala naše prohlídka. Průvodce jsme před vstupem na výstavu neviděli, a tak bylo na každém z nás, jak jsme si ho podle hlasu představovali. Petr se s námi se všemi přivítal a ihned nám řekl, kudy půjdeme.
Po vstupu do zatemněné místnosti a z představy, že v naprosté tmě zůstaneme hodinu, nás trochu přepadly obavy, jestli to vůbec zvládneme. Je pravdou, že první minuty si oči musely zvykat, ale po chvíli už se člověk soustředil jen na Petrův hlas a na svůj hmat.
Obávat se nemusíte ani toho, že se ve tmě ztratíte. Výstava se skládá z několika částí a před každou částí nás průvodce informoval o tom, kam půjdeme, kudy půjdeme, co budeme mít po levé či pravé straně a kde se máme zastavit. Občas přeci jen někdo ztratil povědomí o tom, kde je a ocitl se mimo stěnu, avšak v takovém případě se stačilo ozvat, a Petr nás ihned za pomoci echolokace dostal zpět na trasu.
Procházeli jsme různými pokoji, přírodou i městem, a abychom jen nepochodovali za sebou, byli jsme tázáni na to, co jsme cestou potkali. Nevidět pro nás bylo velmi limitující, a tak není divu, že jsme některé věci vynechali nebo nepoznali.
Prohlídka končí v baru
Jak konkrétně výstava probíhá, vám nepovíme, a to ze dvou důvodů. Tím prvním je, že nás náš průvodce požádal o tom, abychom, až budeme Neviditelnou výstavu doporučovat, neprozradili vše, co vás na ni čeká. Tím druhým důvodem je to, že vám skutečně nechceme pokazit prožitek, který je jen stěží vůbec popsatelný.
Prozradíme už jen to, že celá výstava je zakončena v baru. Vezměte si s sebou proto do kapsy kovovou padesátikorunu. Vyzkoušíte si objednat, vypít nápoj a zaplatit po tmě. Při posezení v baru pak zbývá pár posledních minut na diskuzi. Můžete se ptát na to, co vás o světě nevidomých zajímá.
Po dopití je čas na rozloučenou, kdy nás Petr odvedl k východu, kde postupně otevíral dveře. Tak jak si oči zvykaly na tmu, musely si znovu zvyknout i na světlo. Kromě toho jsme poprvé mohli vidět také to, jak průvodce skutečně vypadá. Náš Petr byl sympaťák nejen podle hlasu, ale i od pohledu. Mnohokrát mu děkujeme za to, že jsme se ve tmě neztratili a zkusili si hodinu prožít jeho očima. Byl to opravdu jedinečný zážitek, který v naší mysli zůstane ještě hodně dlouho.
