Mořské a himálajské soli neobsahují více minerálních látek. Pouze jsou 30x dražší

Preferujete v kuchyni běžnou sůl? Nebo se necháváte zlákat trendy mořské a himálajské soli? Podle lákání obchodníků by mořské i himálajské soli měly mít více minerálních látek. Průzkum však ukázal, že nemají. Jediným markantním rozdílem je mnohonásobně vyšší cena.

Zatímco kilo klasické jedlé soli zakoupíte v obchodech přibližně za 4 Kč, pak za kilo mořské soli zaplatíte až 116 Kč. Tedy téměř třicetkrát více! Je kromě rozdílné ceny také rozdíl v obsahu minerálních látek?

To zjišťoval spotřebitelský test časopisu dTest, který nechal otestovat osm zástupců kamenné soli, šest zástupců mořské soli a pět vzorků himálajské soli. Laboratorní testy se zaměřily na obsah chloridu sodného, množství jódu, draslíku, vápníku, železa, olova a kadmia.

Dobrou zprávou je, že testované výrobky neobsahovaly nadlimitní množství těžkých kovů. Problém ale byl v deklarovaných tvrzeních, která jsou v rozporu s platnou legislativou. Výrobci solí nesmí na produktech uvádět tvrzení o její zdravotní prospěšnosti či výrazy obsahující slova pravá, přírodní a čistá. Tyto zavádějící tvrzení byly zjištěny u pěti výrobků.

Sůl není hlavním zdroje minerálních látek

Spotřebitelé by za žádných okolností neměli k soli přistupovat jako ke zdroji minerálních látek. Neboť potraviny, které deklarují, že jsou zdrojem určitých látek, musí pokrýt alespoň 15 % denní spotřeby.

„Ani ty nejdražší himálajské soli nedokážou v maximální denní porci pokrýt více než 3,7 % doporučené denní potřeby železa a 1 % vápníku nebo draslíku,“ shrnuje zjištění Hana Hoffmannová, šéfredaktorka časopisu dTest.

Závěrem buďte k solení opatrní, neboť maximální doporučený denní příjem soli pro dospělého a zdravého člověka činí podle Světové zdravotnické organizace pouhých šest gramů!

Reklama
SDÍLET