Ke svému vrcholu stoupá léto ve druhé polovině července. Markéta již dávno hodila srp do žita a před námi je první kritický den léta, tedy den, kdy se dá věštit charakter časově vzdáleného počasí. Den býval připsán svatému Jakubovi staršímu, nebo také většímu a nastává 25. července. Mladšího (menšího) Jakuba bývalo 1. května.
Podle počasí z 25. července se prý podle pranostik dá odhadnout síla budoucí zimy:
Jak teplý svatý Jakub, tak studené Vánoce. Svatý Jakub větší na sníh věští. Kolik mračen na Jakuba, tolik v zimě sněha. Pakli na Jakuba slunce svítí, má pak krutá zima býti. Jakub bez deště – tuhá zima.
Vztah mezi počasím koncem července a o Vánocích není však meteorologií nijak doložen.
Ve druhé polovině července se také připomínají dvě významné svaté a k nim se samozřejmě vážou pranostiky. S těmito svatými nejsou spojeny žádné věštby, jen se zdůrazňuje charakter počasí.
První slavnou svatou druhé poloviny července je Maří Magdaléna. Její den nastává 22. července a bývá prý dle pranostik často deštivo, protože: V den Maří Magdalény rádo poprchává, neboť svého Pána oplakává. Meteorologie tento jev potvrzuje a vysvětluje ho vlnami evropského „monzunu“, kterými jsou červen a červenec proslulé.
Druhou svatou je pak Anna, kterou kalendář připomíná 26. července. Pranostika Svatá Anna – chladna z rána. je velmi známá. Chladná rána však na konci července nejsou pravidlem. Vždyť například v roce 1983 bylo den po Anně naměřeno tehdejší nové československé absolutní maximum teploty vzduchu 40,2 stupně Celsia a rána chladná rozhodně nebyla. Také horká léta počátku nového tisíciletí chladná rána na Annu nepřinesla.
Ovšem něco na té Anně musí být, protože se pranostika dochovala i ve slezské podobě: Od svatej Anky – žimne podranky.
Ať už svatá Anna chladná rána má či nemá, koncem července léto dosahuje svého vrcholu. K 31. červenci se k tomu dochovala ve Slezsku pěkná pranostika, kterou podepíše i každý meteorolog: Na svateho Ignaca – leto se obraca.
Eva Tvrdá
