O důchodech poslední dobou slýcháme ze všech stran. Politici se nemohou shodnout na jejich výši a ani pravidelném růstu. Stejně tak jim dělá potíže určit adekvátní věk odchodu do penze. Kde se ale vlastně důchody vzaly? A proč jsou lepším řešením než spoléhat na to, aby si každý šetřil sám?
Valorizace důchodů aktuálně nedá mnohým spát, jedna strana tvrdí, že je zákonem schválena a že se na seniorech nesmí šetřit, druzí hlásají, že už není, kde na nárůst penze brát a že do budoucna bude ještě hůř. Řešení, jaká padají mezi politiky i veřejností, jsou občas až úsměvná. Zrušit státní svátek a ušetřené peníze rozdělit důchodcům, prodloužit dobu odchodu do řádné starobní penze, nechat finanční stránku na stáří v režii občanů.
Mediální titulky vyzývají aktuální důchodce k tomu, aby se uskromnili, protože líp jen tak nebude, ti, co mají blízko k odchodu do penze, aby co nejrychleji tak učinili a do důchodu šli, ať zbytečně nepřichází o peníze, a ti, kdo mají ke starobnímu životu ještě hodně daleko, aby začali šetřit. Vypadá to, že, ať tak či tak, nikdo nemá dobrou výchozí pozici.
Vracíme se k dobám za Rakouska-Uherska
Za počátky důchodového systému se zasloužil německý kancléř Otto von Bismarck v roce 1889, který přišel s nápadem, že by pracující lid měl finančně pomoci starší generaci, která už má své odpracováno. Do té doby bylo vždy na každém, aby si na stáří vytvořil dostatečné úspory, popřípadě zajistil pomoc od svých potomků.
Důchodový systém byl na přelomu 19. a 20. století také jakousi odezvou na stále se prodlužující délku života a na sílící roli státu, zprvu sloužil především pro státní zaměstnance jako tzv. výslužné, přičemž věk odchodu do důchodu byl stanoven na 65 let, v průběhu let se pak hranice snižovala a začala se lišit na základě mužů a žen, nyní se genderové rozdíly vymazávají a věková hranice se opět přibližuje k dobám za Rakouska-Uherska.
Čtyři miliony na stáří jsou tak akorát
Na důchod člověk potřebuje aktuálně zhruba 4 miliony korun, většina populace ale takovou částku jen stěží našetří, i proto dává pravidelné vyplácení starobní penze smysl. Spoléhat na to, že si každý naspoří takovou sumu je bláhové. Vhodné je ale využít kombinaci obojího, ke státnímu důchodu si přilepšit i vlastními rezervami. Jen tak člověka nevykolejí vysoká inflace, která stojí za náhlým zdražováním energií, jídla, nájmu a služeb.
Zdroj: penze.cz, wikipedia.org
