Zemědělské usedlosti v Římské říši představovaly nezastupitelný prvek. Staraly se totiž o produkci ovoce a zeleniny. Jak se žilo venkovanům a farmářům v Římské říši? Kdo organizoval chod zemědělských statků? A jaké práce vykonávali otroci?
V minulém díle Života v Římské říši jsem se zmínil o přepychových vilách římských boháčů na venkově, sloužících k jejich odpočinku a zábavě. Na venkově však byla samozřejmě celá řada venkovských usedlostí, jejichž velikost odpovídala výměře pozemků a množství chovaného dobytka. Mnoho vlastníků velkých zemědělských statků v nich nežilo po celý rok. V tomto případě zaměstnávali člověka, který chod hospodářství řídil, nazýval se villicus. Dům tohoto správce se nazýval villa rustica. Pokud byl villicus ženatý, jeho žena pracovala jako villica – hospodyně a organizovala práci domácích otroků.
Zemědělské usedlosti produkovaly různé druhy plodin, například pšenici, olivy, vinnou révu, ovoce a zeleninu a choval se zde taky dobytek. Na skladování vína a olivového oleje měli římští zemědělci velké zásobní nádoby zvané amfory, ovoce a zelenina byly ukládány do košů.
Na statcích byly ještě další zemědělské budovy, které byly nazývány villa fructutaria, což znamená místa, kde se shromažďuje úroda. Římský spisovatel Columella napsal, že to byly „místnosti na olej, na lisy na olej a na víno, na seno, obilnice a sklady pro víno a olej, připravené k prodeji na trhu.“
Na velkých statcích pracovali většinou otroci. Práce byla velmi těžká a pracovní doba dlouhá. Villa musela být podle možností samostatná. Konaly se zde však taky jiné práce, například udržování budov a opravy zemědělských strojů. Zemědělské statky často navštěvovali taky cestující řemeslníci, kteří nabízeli zvláštní dovednosti a zboží, například práci se železem, dlaždice a keramiku.
