Za vlády císaře Ferdinanda Dobrotivého rakouská monarchie prosperovala. To však platilo pouze do revolučního roku 1848, ve kterém se rakouská monarchie zatřásla ve svých základech. Slabomyslný císař Ferdinand se ve složité politické situaci vůbec neorientoval a do jisté míry se postavil na stranu revolučního lidu. Slíbil lidu konstituci, zrušení cenzury a řadu dalších reforem.
Když v dubnu roku 1848 si Uhersko ustanovilo vlastní vládu a de facto se odtrhlo od rakouské monarchie, císař namísto vojenského zásahu pronesl projev, ve kterém popřál Maďarům na jejich samostatné cestě hodně štěstí. Ferdinand rovněž přikázal, věren svému přídomku Dobrotivý, vyplatit chudým lidem značnou sumu 100 tisíc zlatých, aby si mohli vyzvednout své věci ze zastavárny. Pro vaši představu za 500 zlatých jste si v této době mohli koupit menší zemědělskou usedlost se čtyřmi hektary půdy. Měsíční mzda kvalifikovaného zedníka nebo tesařského mistra činila zhruba 15 zlatých.
Pomalu nastala doba slabomyslného císaře na trůnu vyměnit. V říjnu roku 1848 propukla ve Vídni revoluce, při které bylo zabito více než čtyři tisíce osob. Císařský dvůr před revolucí uprchnul do Olomouce. Právě v arcibiskupském paláci v Olomouci dne 2. prosince roku 1848 předal tehdy pětapadesátiletý František Dobrotivý vládu nad rakouskou monarchií svému osmnáctiletému synovci Františku Josefovi I. Ferdinand Dobrotivý byl vlastně jediným z rakouských Habsburků, který se dobrovolně vzdal trůnu. Taky císař František Josef I. má jedno prvenství. Byl panovníkem, který v našich dějinách vládl nejdéle, takřka neuvěřitelných šedesát osm let. Po celou svou dlouhou vládu se však nedal korunovat na českého krále.
Ke svému strýci, odstupujícímu císaři se však císař František Josef I. zachoval vskutku velkoryse. Nechal mu zřídit v Praze na Pražském hradě královský dvůr a vyplácel mu přepychovou rentu půl miliónů zlatých ročně. Další velmi slušné zisky měl Ferdinand ze svých panství v Zákupech a Ploskovicích. Praha se stala Ferdinandovým druhým domovem, žil zde 27 let a zemřel v požehnaném věku 82 let v roce 1875. Jeho manželka Marie Anna dále pobývala na královském dvoře v Praze a přežila svého manžela o devět let, zemřela v roce 1884.
Na královském dvoře bylo šedesát pět sloužících a devět členů stráže. V letních měsících pobýval Ferdinand často na svých zámcích v Zákupech a Ploskovicích. Ferdinand, ačkoliv byl slabomyslný, měl talent na jazyky, ovládal pět jazyků. Velmi ho bavila taky hudba, v Praze hrál denně několik hodin na klavír. Zajímal se taky o botaniku, často besedoval s profesorem botaniky Pečírkou. Několikrát týdně navštěvoval německá pražská divadla, a když ho divadelní představení nezaujalo, tak si v hledišti prostě schrupnul. Pražané svého „Ferdáčka“ milovali. Prakticky denně se nechal vozit kočárem z Pražského hradu na Ferdinandovu, dnešní Národní třídu, kde se procházel a odpovídal na pozdravy Pražanům. Doprovázeli jej sloužící, kteří rozdávali dětem sladkosti a chudým lidem drobné mince. Za dobu svého pražského pobytu daroval na rozvoj Prahy 450 tisíc zlatých. Ferdinand Dobrotivý, vysloužilý rakouský císař, a poslední korunovaný český král, byl prostě spokojený na svém královském dvoře v Praze.
