Čím se platilo v Římské říši? Jak byla měna rozdělena? A co si mohli dovolit učitelé nebo vojáci?

Ilustrační obrázek, zdroj: pixabay.com

Žádná říše, království či stát se v historii neobešel bez své vlastní měny. Čím se platilo v římské říší? Jak byla římská měna rozdělena? A jakou měla hodnotu?

Reklama

Společná měna byla v Itálii zavedena roku 269 př. n. l. a na celém území Římské říše pak roku 49 př. n. l. V císařském období se používaly zlaté, stříbrné, mosazné, bronzové a měděné mince. Základní měnovou jednotkou se stal bronzový sestercius.

Rozdělení římské měny

1 aureus = 25 denárů = 100 sestercií = 200 duponie = 400 assů.
Aureus – zlatá římská mince o hmotnosti 6 – 8 gramů.
Denár – stříbrná římská mince o hmotnosti 4,5 gramů.
Sestercius – mosazná, později i bronzová římská mince o hmotnosti 25 gramů.
Duponius – mosazná, později i bronzová římská mince o hmotnosti 15 gramů.
Asuss – měděná římská mince o hmotnosti 9 gramů.

Jaké byly ceny ve starém Římě?

Bochník chleba stál 1 až 2 assy, litr vína vyšel podle kvality na 1 až 5 assů. Nejlevnější tunika se dala koupit za tři stříbrné denáry, zakoupení krávy vyšlo na 200 stříbrných denárů. Cena otroka se pohybovala okolo 500 až 1500 denárů. Tříčlenná rodina s jedním otrokem měla roční rozpočet přibližně 600 denárů. Průměrný roční plat učitele činil 150 stříbrných denárů. Římský voják pobíral roční žold okolo 300 denárů, voják elitní praetoriánské gardy měl roční žold zhruba 700 denárů.

Inflace římské měny

V druhé polovině 2. století n. l. došlo k velké inflaci a znehodnocení měny. Císař Marcus Aurelius dal do oběhu denár s 75% ryzostí. O sto let později, za vlády císaře Galliena, byl denár dokonce z 95 % znehodnocen. Tehdejší denár, to byla vlastně bronzová mince, potažená jen tenkou vrstvou stříbra.

Počátkem 4. století n. l. vydává císař Konstantin Veliký zlatou minci zvanou solidus, která nahradila původní zlatou minci aureus. Zlatý solidus o hmotnosti 4,5 gramů, to byla pořádně tvrdá měna, vítaná v celé Evropě až do raného středověku, do 10. století.

Základ slova solidus se užívá dodnes. Tvrdíme-li o někom, že je solidní, máme na mysli slušného, morálně bezúhonného člověka. Tvrdíme-li o některém výrobku, že je solidní, máme zase na mysli zboží vysoké kvality.

Reklama