Bělostná krása březových kmenů s tmavými póry vyniká v lesním porostu v létě. Taky v zimě na pozadí zelených smrků a jedlí svítí již zdaleka svým bílým jasem. Bříza kvete v dubnu a v květnu současně s rašením malých lístků. Je to dřevina značně skromná, nenáročná na půdu, potřebuje pouze dostatek slunce.
Může růst i daleko na severu u polárního kruhu. Březové háje najdete ve značné části Evropy i v severní Americe. Krásné břízy rostou taky na skalách, zříceninách i jalových půdách. Jako rychle rostoucí strom je bříza průkopníkem při zarůstání lesních pasek, holin a jalových půd, které byly poškozeny průmyslem.
Léčivé účinky břízy
List břízy se pro své močopudné účinky používá při chorobách ledvin a močových cest. Je doplňkovým léčivem taky při dně a revmatismu. Listy jsou součástí čajových směsí. Zjara poskytuje bříza sladkou šťávu, která se zahušťuje na sirup nebo zkvašuje na nápoj. Dělá se z ní taky březová voda pro vlasovou kosmetiku.
Bříza je stromem zálesáků
Každý zálesák dobře ví, že březová kůra dobře hoří a chytne dokonce i mokrá. Kdo tohle zná, dokáže rozdělat oheň třeba v dešti a oheň znamená světlo, teplo a jídlo. Zkušený zálesák mající rád přírodu se však bere kůru jen z poražených bříz. Na březovou kůru taky psali Indiáni a z velkých plátů kůry pak severoameričtí Indiáni stavěli své vigvamy a stavěli svá kánoe. Na Sibiři zase obyvatelé z březové kůry vyráběli, tašky, pouzdra, misky, košíky a nejrůznější nádoby.
Dřevo břízy je sice málo trvanlivé, ale je pevné, pružné a těžké. Pro tyto vlastnosti se používá v nábytkářství. Z větví břízy se zase dělají košťata. Bříza je velmi pěkná taky na podzim, kdy je zdobena zlátnoucími listy.
