Zábly ho ruce. Zapomněl na rukavice a teď toho litoval. Potuloval se mezi stánky vánočního trhu, vdechoval vůni punče, svařeného vína, opékaných klobás a bramboráků a nechápal, co tady dělá.
Setmělo se. Nad náměstím se rozzářily stovky světel a světýlek. Asi to mělo být romantické, on sám však nic romantického necítil. Napadalo ho spíš, zda je rozumné vydávat tolik energie na tyhle pochybné bludičky. Moderní světla nic jiného nebyla. Bludičky. Matoucí, slibující a lživé.
Ve slovnících je psáno, že bludičky se vyskytují především v bažinách a močálech, popřípadě na hřbitovech. Vyvolávají iluzi světla v obydlí, iluzi pevného bodu, míru, záchrany a spásy. Slibují, slibují, a pak stáhnou do bažin, či do močálu. Jako tahle moderní světla. Hypermarkety, trhy, herny a bůhvíco ještě jako močály a bažiny téhle doby. A s nimi hejna bludiček.
Zakoupil si kelímek punče. Chtěl se napít a zahřát se. Vdechl vůni koření a rozkašlal se. Uhnul s kelímkem od úst a kašel ustal. V touze po teple znovu kelímek přiložil k ústům. Znovu vdechl překořeněný punč a znovu se rozkašlal. Zhnuseně vyhodil kelímek s punčem do odpadkového koše.
Jeho pohled upoutala jedna z betlémských hvězd nad náměstím. Nesvítila. Pousmál se. Asi jí tohle mraveniště nepřipadá hodno světla.
Beznadějně se potloukal mezi stánky.
Rozhodl se odejít. Ve stejném okamžiku však pochopil, proč tady je.
Mezi nakupujícími zahlédl dobře známé vlasy a zachytil důvěrně známý pohyb.
Zastavil se.
Všechna světla kolem jako by zhasla. Zůstal jen on a s ním žena zachumlaná do zimního kabátu, stánek s perníky a starý stánkař balící pečivo do papírového sáčku.
Žena u stánku ho koutkem oka zahlédla. Zoufale si přála, aby ji neviděl, aby šel dál, minul ji a aby ona mohla v klidu odejít od stánku s perníky a dál nakupovat. Srdce se jí splašilo a rozproudilo krev v těle. Uprostřed prosincového podvečera pocítila vedro.
Stál nedaleko a nehýbal se.
Připadala si směšná. Vyděšená a zamilovaná.
Ať už jde pryč, ať už jde pryč, opakovala si v duchu.
Roztřesenýma rukama hledala mince v peněžence. Jedna z nich jí vypadla z ruky a zazvonila o dlažbu.
Zaznamenal, že jí něco spadlo na zem. Bez rozmýšlení k ní vykročil.
Oba se sehnuli k minci. Jejich ruce se dotkly. Pohlédli na sebe. Na zlomek vteřiny se jejich oči setkaly.
Vyhaslá betlémská hvězda nad nimi se rozzářila.
Povídka Evy Tvrdé
