Za ta léta „bojů o zrno“ s přesilou slimáků španěláků a dalších jsem na našich pozemcích a také po podnětných výměnách zkušeností s pěstiteli ve vsi i širém okolí leccos odpozorovala, vyzkoušela, použila a změnila. Zahradu máme vedle pole, které se proměnilo na louku, během let nebylo příliš času se zahradě věnovat, takže dávala hlavně brambory, hrách, ředkvičky a pár jahod. A spoustu plevele.
Je tomu asi deset roků, co jsme zpozorovali nebývale silnou invazi slimáků, v nichž jsme snadno rozpoznali hlavně slimáky španělské. Jeden den byl salát veliký se srdíčkem a druhý den zbyl jen okousaný kořínek. Hrách odolával lépe, ale když na jedné rostlince, která sotva kvetla, nalezlo deset dvoucentimetrových žravců, neměla moc vyhlídek.
Zároveň s touto invazí jsme zpozorovali zmizení hlemýžďů zahradních, včetně těch malinkých, s hnědými pruhy na ulitě. Po několika letech se tu najdou ty naše milé potvůrky opět, a navrch hlemýždi s růžovou ulitou, co k nám také patří. Je jich málo, a stejně jsou vyžíraní slimejši, takže je nechávám na pokoji.
Nejbližší soused z toho byl tehdy také nesvůj. Říkal, že dokud jich bylo málo, házel je přes plot na louku vedle. Podobnou taktiku, jak jsem zjistila, užili i zahrádkáři nejen okolo, ale i v naší širší rodině. Něco jim žralo úrodu, ale těch pět slimáků prostě hodili na kompost a basta. Horší bylo, cože to v tu dobu měli za neznámé škůdce. Nikdo nechápal, jak se to sem dostalo, taková invaze. Protože jsem si ale uvědomila, že na kompost dáváme i různé listy z koupené zeleniny a občas tam byla vidět jakási vajíčka, cílené dotazy potvrdily, že jsme si je vlastně mohli nasadit do zahrad sami. Na kompost přece vyhazujeme bioodpad všichni. Někdy se i divíme, jak dlouho trvá tlení třeba paprice v zimě. Když se sem dostali španěláci z daleka, nabízí se logicky jejich příchod se zeleninou, dováženou přes celou Evropu.
Při té naší invazi jsem tedy zpočátku dala do velkého kbelíku trochu vody a sebrala do něj něco kolem kila, někdy skoro dvě. Nepočítala jsem kusy, jen při sbírání pootáčela kbelíkem, aby se spláchli dolů do vody a nevylézali tak rychle. To jsem ještě bývala dost pomstychtivá. Vodu jsem jim nesolila, kbelík zavřela víkem a další den jenom přilila nově posbírané. Utéct neměli kam, horko udělalo své a k mému překvapení po dvou třech dnech zabíjelo slimáky už pouhé přilití do páchnoucí břečky. Po posledním přilití jsem nechala kbelík ještě tři dny zavřený a poté vylila obsah na kompost. Smrdělo to, ale kompostu prospělo. Slimáci se úplně rozložili na tekutinu.
Dělala jsem to tak asi pět roků, než mne napadlo netrápit dlouho sebe a ani je, a voda ve sběrném kbelíku byla na počátku čerstvě vroucí. A zase zavíkovat a nechat tělíčka rozpadnout. V poslední době, kdy došly kbelíky s víkem a slimáků přece jenom ubylo, nechám vodu s utopenými škůdci odestát dva dny a potom chrstnu do trávy pod jeden strom – během půlhodiny většina tělíček zmizí beze stop – zřejmě je vyzobají ptáci, protože už nejsou slizká.
Nesbírám již slimáky ani dvakrát denně, ani každý den, jen občas, protože používáme pivní pasti. Sousedé nám tvrdí, že žádné slimáky nevídají, protože používají granule. Vystřídali bez úspěchu zašlapávání (i kdyby byli slimáci na kaši, jejich vajíčka to přežijí), vaječné skořápky, dřevěný popel i lógr z kafe. Ba ani ovesné vločky se moc neosvědčily. Někteří sousedé mají pocit, že slimáci nejsou moc vidět, ale i když je přímo nevidí, radši už zakládají nové záhony dále od původních. Něco jim přece jenom úrodu žralo dál.
Podle pivních pastí vidíme, že to něco, které není pořádně vidět, jsou další hordy slimáků. Jednoduše vylezou až v noci, hlavně v posledních dvou letech sucha. Ráno nebo večer se na záhoně objeví jen na pohled neškodní, ojedinělí tvorečkové. Když jsem ukázala misku nacpanou k prasknutí pivními neplavci, získali sousedé dojem, že jsme chudáci, na které mají slimáci velmi spadeno. A oni mají štěstí. Bohužel, pokud jim bude cosi na nových záhonech u sousedů vonět, ti velcí dolezou až tam a to bude také čas, kdy se začnou pářit a nakladou hluboko do země spousty vajec. Pokud při rytí najdete místo plné světlých kuliček, klidně to i s hlínou věnujte nějakým slepicím. Budou mít radost, vajíčka jim chutnají. Vám stejně nějaká ta stovka v hlíně zbude.
