Dnešní túru započneme na vlakové stanici Hejnice. Je dlouhá zhruba 20 km a je fyzicky náročná. Výstup na nejvyšší horu Jizerských hor vyžaduje kromě dobré fyzické kondice i dobré počasí a rozhodně není možné doporučit tento výlet absolvovat za špatného počasí v zimních měsících. Pokud nás to nahoru přesto láká právě ve špatném počasí, doporučuji četbu o četných pomníčcích Jizerských hor.
Vycházíme od rozcestníku u nádraží po červené turistické značce směrem do lázní Libverda. Na náměstí v Hejnicích míjíme známé poutní místo, baziliku Navštívení Panny Marie, pokračujeme dále a na náměstí v Lázních Libverda odbočíme na žlutou značku, po které přijdeme k atraktivnímu turistickému cíli Obří sud. Po prohlídce se vrátíme na náměstí a po vlastním hejnickém červeném značení jdeme cestou na Smrk. Zprvu jdeme po rovině panelové lázeňské kolonády, zbylých 7 km pod vrchol už to bude náročné stoupání do typického jizerskohorského kopce kolem Jizerské chaty a chaty Hubertka. Mezi modříny pod silničkou zahlédneme Kauschekovu věž, nejoblíbenější lezeckou skálu v Jizerských horách. Pokračujeme cestou na Tišinu, kde můžeme odbočit na vyhlídku. Pokračujeme přes strmý Nebeský žebřík a k vrcholu pokračujeme po modré značce. Přicházíme na nejvyšší bod Jizerský hor.
Hora Smrk je vysoká 1124 m. Nahoře najdeme volně přístupnou rozhlednu a z ní vidíme velkou část Krkonoš, skoro celé Jizerské hory, Ještědský hřeben, Ralsko a Klíč, Lužické hory, Luž, Hvozd, kopce Horní Lužice. Pokud nás nahoře zastihne špatné počasí, zpravidla odtud pospícháme. Hory nám zde dokážou předvést svou sílu.
Dolů můžeme sejít stejnou cestou. Nebo do Polska, kde se pokusíme najít pramen Jizery, který údajně není jeden a neleží v turistické zóně. Další variantou je modrá turistická značka do Nového Města pod Smrkem, kde počkáme na vlak nebo autobus a kde kromě češtiny neuslyšíme němčinu či angličtinu, ale čistou polštinu jako druhý jazyk obyvatel města.